Země: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Obsah stránky nahrazen textem „ste vsichni picusove“ |
|||
Řádek 1:
{{Různé významy|tento=[[Planeta|planetě]]}}
{| class="toccolours" align="right" border="1" width="280" cellpadding="3" cellspacing="0" style="margin:0 0 .5em 1em; border-collapse:collapse;"
|+ {{velké|'''Země'''}}
|-
| colspan="2" align="center" | [[Soubor:The_Earth_seen_from_Apollo_17.jpg|280px|Země viděná z Apolla 17 během cesty na Měsíc]]
{{malé|Pohled na ''modrou planetu''. Snímek pořízený z [[Apollo 17|Apolla 17]] během cesty na [[Měsíc]], [[7. listopad]]u [[1972]].}}
|-
! bgcolor="#ffc0c0" colspan="2" | Elementy dráhy<br />([[Ekvinokcium]] J2000,0)
|-
! align="left" | [[Velká poloosa]]
| 149 597 887 [[kilometr|km]]<br />1,000 000 11 [[astronomická jednotka|AU]]
|-
! align="left" | Obvod oběžné dráhy
| 9,4×10<sup>8</sup> km<br />6,283 AU
|-
! align="left" | [[Excentricita dráhy|Výstřednost]]
| 0,016 710 22
|-
! align="left" | [[Perihélium|Perihel]]
| 147 098 074 km<br />0,983 289 9 AU
|-
! align="left" | [[Afélium|Afel]]
| 152 097 701 km<br />1,0167103 AU
|-
! align="left" | [[perioda (fyzika)|Perioda]] ([[Doba oběhu|oběžná doba]])
| 365,256 96 [[den|d]]<br />(1,000 019 1 [[juliánský rok|a]])
|-
! align="left" | [[Synodická perioda]]
| -
|-
! align="left" |Orbitální rychlost<br /> - maximální<br /> - průměrná<br /> - minimální
| <br />30,287 km/[[sekunda|s]]<br />29,783 km/s<br />29,291 km/s
|-
! align="left" |[[Sklon dráhy]]<br /> - k [[ekliptika|ekliptice]]<br /> - ke [[Slunce|slunečnímu]] rovníku
| <br />0,000 05°<br />7,25°
|-
! align="left" |[[Délka vzestupného uzlu]]
| 348,739 36°
|-
! align="left" |[[Argument šířky perihelu]]
| 114,207 83°
|-
! align="left" | Počet<br />[[přirozený satelit|přirozených satelitů]]
| 1 ([[Měsíc]])
|-
! bgcolor="#ffc0c0" colspan="2" | Fyzikální charakteristiky
|-
! align="left" |[[Zemský rovník|Rovníkov]]ý [[Průměr (geometrie)|průměr]]
| 12 756,270 km
|-
|'''Polární průměr'''
| 12 713,500 km
|-
|'''Stáří'''
| 4-5 miliard let <ref>http://pubs.usgs.gov/gip/geotime/age.html – Age of the Earth, U.S. Geological Survey</ref>
|-
|'''Střední průměr'''
| 12 745,591 km
|-
|'''b:a'''
| 0,996647139
|-
|'''[[Zploštění]]'''
| 0,003 352 861
|-
|'''[[obvod (geometrie)|Obvod]] na rovníku'''
| 40 075,004 km
|-
|'''Obvod na polarnu''' <!-- ??? -->
| 39 940,638 km
|-
|'''Obvod přes póly'''
| 40 041,455 km
|-
! align="left" |[[Povrch]]
| 510 065 284,702 [[kilometr čtvereční|km<sup>2</sup>]]
|-
| - souše
| 148 939 063,133 km² (29,2 %)
|-
| - moře
| 361 126 221,569 km² (70,8 %)
|-
! align="left" |[[Objem]]
| 1,0832×10<sup>12</sup> [[kilometr krychlový|km<sup>3</sup>]]
|-
! align="left" |[[Hmotnost]]
| 5,9736×10<sup>24</sup> [[kilogram|kg]]
|-
! align="left" |Průměrná [[hustota]]
| 5 515 [[kilogram|kg]]/m<sup>3</sup>
|-
! align="left" |[[Gravitace]] na rovníku
| 9,780 [[zrychlení|m/s<sup>2</sup>]]<br />(0,997 32 [[G]])
|-
! align="left" |[[Úniková rychlost]]
| 11,186 km/s
|-
! align="left" |Perioda rotace
| 0,997258 [[den|d]] (23,934 [[hodina|h]])
|-
! align="left"| Rychlost rotace
| 465,11 m/s<br />(na rovníku)
|-
! align="left" |[[Sklon rotační osy]]
| 23,439 281°
|-
! align="left" |[[Rektascenze]]<br />severního pólu
| 0°<br />(0 h 0 min 0 s)
|-
! align="left" |[[Deklinace]]
| 90°
|-
! align="left" |[[Albedo]]
| 0,367
|-
! align="left" |Povrchová [[teplota]]<br /> - min*<br /> - průměr<br /> - max
| <br />185 [[kelvin|K]]<br />287 [[kelvin|K]]<br />331 [[kelvin|K]]
|-
! bgcolor="#ffc0c0" colspan="2" | Charakteristiky [[atmosféra|atmosféry]]
|-
! align="left" |Atmosférický tlak
| 100 [[Pascal|kPa]]
|-
| [[Dusík]]
| 78,08 %
|-
| [[Kyslík]]
| 20,95 %
|-
| [[Argon]]
| 0,93%
|-
| [[Oxid uhličitý]]
| 0,038 %
|-
| [[Voda|Vodní páry]],[[Oxid siřičitý|SO<sub>2</sub>]],[[vodík]]... páry
| 0,033 %
|}
[[Soubor:Earth symbol.svg|30px|left|Astronomický symbol Země]]
'''Země''' je třetí [[planeta]] [[sluneční soustava|sluneční soustavy]], zároveň největší [[terestrická planeta]] v soustavě a jediné planetární těleso, na němž je dle současných vědeckých poznatků potvrzen [[život]]. Země nejspíše vznikla před 4,6 [[miliarda]]mi [[rok|let]] a krátce po svém vzniku získala svůj jediný [[přirozený satelit]] – [[Měsíc]]. Země obíhá kolem Slunce po téměř kružnicové dráze s velmi malou excentricitou. Země jako domovský svět [[lidstvo|lidstva]] má mnoho názvů v závislosti na [[národ]]u, mezi nejznámější patří název latinského původu [[Terra (mytologie)|Terra]], Tellus či řecký název [[Gaia]].
Země je dynamickou planetou, která se skládá z jednotlivých [[sféra|zemských sfér]]. Jedná se o nedokonalou kouli s poloměrem 6378 km, uprostřed se nachází malé [[Zemské jádro|pevné jádro]] obklopené polotekutým [[zemské jádro|vnějším jádrem]], dále pak [[zemský plášť|pláštěm]] a [[zemská kůra|zemskou kůrou]], která se dělí na [[oceánská kůra|oceánskou]] a [[kontinentální kůra|kontinentální]]. Zemská kůra je tvořena [[Tektonická deska|litosférickými deskami]], které jsou v neustálém [[litosférické rozhraní|pohybu]] vlivem procesu nazývaného [[desková tektonika]]. Na povrchu Země se vyskytuje [[hydrosféra]] v podobě souvislého [[Světový oceán|oceánu]] kapalné [[voda|vody]], který zabírá přibližně 71 % [[zemský povrch|zemského povrchu]]. Na velmi úzkém pásu rozhraní mezi [[litosféra|litosférou]] a [[Atmosféra Země|atmosférou]] se nachází [[biosféra]], živý obal Země, který je tvořen živými [[organismus|organismy]]. Jeho činností došlo k přeměně části litosféry na půdní obal Země tzv. [[pedosféra|pedosféru]]. Celou planetu obklopuje hustá atmosféra tvořená převážně [[dusík]]em a [[kyslík]]em vytvářející směs obvykle nazývanou jako [[vzduch]].
Její [[astronomický symbol]] sestává z kříže v kruhu, reprezentujícího [[poledník]] a [[Zemský rovník|rovník]]; v jiných variantách je kříž vysunut nad kruh ([[Unicode]]: ⊕ nebo ♁). Kromě slov odvozených od ''Terra'', jako je ''terestrický'', obsahují pojmy vztahující se k Zemi také prefix ''telur-'' nebo ''[[tellur]]-'' (např. telurický, [[tellurit]] podle bohyně ''[[Tellūs]]'') a ''geo-'' (např. [[geocentrický model]], [[geologie]]). Země je domovským světem [[lidstvo|lidstva]], které je na Zemi rozděleno na přibližně 200 nezávislých [[stát]]ů, které jsou spolu ve vzájemném působení skrze [[diplomacie|diplomacii]], [[cestování]] a [[obchod]]u.
== Vznik ==
Země vznikla podobně jako ostatní [[planeta|planety]] slunečního systému přibližně před 4,6 miliardami let<ref name="112str">{{Citace monografie
| příjmení = Klezcek
| jméno = Josip
| odkaz na autora = Josip Kleczek
| titul = Velká encyklopedie vesmíru
| vydání = 1
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok = 2002
| strany = 127
| isbn = 80-200-0906-X
}}</ref> [[akrece|akrecí]] z [[Protoplanetární disk|pracho-plynného disku]], jenž obíhal kolem rodící se centrální hvězdy. Srážkami prachových částic se začala formovat malá tělesa, která svou [[gravitace|gravitací]] přitahovala další částice a okolní plyn. Vznikly tak první [[planetesimála|planetesimály]], které se vzájemně srážely a formovaly větší tělesa.<ref name="astronimia">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Vznik a vývoj Země
| url = http://planety.astro.cz/zeme/7/
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-11-26
| vydavatel = Astronomia - Astronomie pro každého
| místo =
| jazyk =
}}</ref> Na konci tohoto procesu v soustavě vznikly čtyři terestrické [[protoplaneta|protoplanety]]. Vzájemné srážky planetisimál společně s uvolněným teplem z radioaktivních rozpadů roztavily větší část materiálu, který tvoří Zemi. Předpokládá se, že roztavený povrch se na planetě vyskytoval přibližně miliardu let.<ref name="112str"/>
Po zformování protoplanety docházelo k masivnímu bombardování povrchu zbylým materiálem ze [[Vznik a vývoj sluneční soustavy|vzniku soustavy]], což mělo za následek jeho neustálé přetváření, přetavování a přínos nového materiálu. Je dokonce možné, že celý povrch byl roztaven do podoby tzv. [[magmatický oceán|magmatického oceánu]].<ref name="astronimia"/> Během této doby docházelo nejspíše i k [[planetární diferenciace|diferenciací]] pláště a jádra, když těžší prvky, jako např. [[železo]], klesaly vlivem [[gravitační diferenciace|gravitace]] do středu planety.<ref name="astronimia"/> Došlo ke vzniku těžkého jádra, pláště a lehké prvky se zasloužily o vznik kůry. Kůra začala vznikat jako první sféra, o čemž svědčí nálezy nejstarších hornin starých až 4 miliardy let.<ref name="112str"/> Uvnitř Země zůstala akumulovaná energie z předchozích období doplňována rozpady radioaktivních látek. Teplo se postupně uvolňovalo do svrchních oblastí, což způsobilo vznik aktivního [[vulkanismus|vulkanismu]], [[tektonika|tektonických procesů]] a nejspíše i [[desková tektonika|deskové tektoniky]].{{#tag:ref|Podle posledních měření je současná hodnota celkového [[šíření tepla|tepelného toku]] z nitra Země přes její povrch 44 T[[watt|W]]. Z měření toku [[neutrino|neutrin]], vznikajících při [[radioaktivita|radioaktivních rozpadech]] uvnitř Země, přitom vyplývá, že teplo z radioaktivních rozpadů se podílí jen asi z poloviny na celkovém tepelném toku, zbytek je pravděpodobně tvořen prvotním teplem z období formování planety.<ref>{{Citace elektronického periodika
| autor = The KamLAND Collaboration (A. Gando, Y. Gando, K. Ichimura, H. Ikeda, K. Inoue, Y. Kibe, Y. Kishimoto, M. Koga, Y. Minekawa, T. Mitsui, T. Morikawa, N. Nagai, K. Nakajima, K. Nakamura, K. Narita, I. Shimizu, Y. Shimizu, J. Shirai, F. Suekane, A. Suzuki, H. Takahashi, N. Takahashi, Y. Takemoto, K. Tamae, H. Watanabe, B. D. Xu, H. Yabumoto, H. Yoshida, S. Yoshida, S. Enomoto, A. Kozlov, H. Murayama, C. Grant, G. Keefer, A. Piepke, T. I. Banks, T. Bloxham, J. A. Detwiler, S. J. Freedman, B. K. Fujikawa, K. Han, R. Kadel, T. O’Donnell, H. M. Steiner, D. A. Dwyer, R. D. McKeown, C. Zhang, B. E. Berger, C. E. Lane, J. Maricic, T. Miletic, M. Batygov, J. G. Learned, S. Matsuno, M. Sakai, G. A. Horton-Smith, K. E. Downum, G. Gratta, K. Tolich, Y. Efremenko, O. Perevozchikov, H. J. Karwowski, D. M. Markoff, W. Tornow, K. M. Heeger, M. P. Decowski)
| titul = Partial radiogenic heat model for Earth revealed by geoneutrino measurements
| periodikum = Nature Geoscience
| rok vydání = 2011
| měsíc vydání = červenec
| den vydání = 17
| poznámky = abstrakt
| url = http://www.nature.com/ngeo/journal/vaop/ncurrent/full/ngeo1205.html
| issn = 1752-0908
| doi = 10.1038/ngeo1205
| jazyk = anglicky
}}</ref><ref>[http://www.physorg.com/news/2011-07-earth-cooking.html What keeps the Earth cooking?] (PhysOrg, 17. 7. 2011) - popularizační článek k předchozí referenci (anglicky)</ref>|group="pozn."}}
Z rozsáhlých [[láva|lávových]] oblastí se uvolňovalo značné množství [[plyn]]ů (vodní páry, oxidu uhličitého apod.)<ref name="astronimia"/>, které se přidalo k původní atmosféře tvořené převážně z [[vodík]]u a [[hélium|hélia]]. Během první miliardy let z atmosféry unikla převážná část vodíku a hélia, které si Země svojí [[gravitace|gravitací]] nedokázala udržet.<ref name="129str">{{Citace monografie
| příjmení = Klezcek
| jméno = Josip
| odkaz na autora = Josip Kleczek
| titul = Velká encyklopedie vesmíru
| vydání = 1
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok = 2002
| strany = 129
| isbn = 80-200-0906-X
}}</ref> Neustálé dopady komet zvyšovaly obsah [[vodní pára|vodní páry]] v atmosféře. Současně docházelo k poklesu teploty atmosféry, která při poklesu přibližně na 300 °C umožnila vznik prvních výrazných srážek. Déšť se při dopadu na povrch okamžitě vypařil a v atmosféře opět zkondenzoval. Celý [[Koloběh vody|cyklus]] se nesčetněkrát opakoval až vznikly postupně [[oceán]]y.<ref name="astronimia"/> Přítomnost vody umožnila navazování [[uhlíkový cyklus|uhlíku do hornin]], což zmenšovalo jeho zastoupení, které se projevilo později ve [[vznik života|vzniku života]].<ref name="129str"/>
Předpokládá se, že první život na Zemi vznikl před 4 miliardami let v dobách, kdy byla atmosféra ještě obohacena volným vodíkem, který působil jako reakční činidlo v řadě [[chemická reakce|chemických reakcí]] potřebných pro vznik [[organická látka|organických látek]]. První primitivní organismy vznikly ve vodě, kde začaly s produkcí atmosférického kyslíku, jenž byl do té doby v atmosféře jen vzácným plynem.<ref name="130str">{{Citace monografie
| příjmení = Klezcek
| jméno = Josip
| odkaz na autora = Josip Kleczek
| titul = Velká encyklopedie vesmíru
| vydání = 1
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok = 2002
| strany = 130
| isbn = 80-200-0906-X
}}</ref> Postupnou činností zelených rostlin došlo k přetvoření atmosféry na dnešní podobu, kdy je kyslík jedním z hlavních prvků ve složení vzduchu. Volný kyslík v horních vrstvách reagoval s dopadajícím slunečním zářením, čímž došlo k jeho rozštěpení a opětovnému navázání na [[Ozon|ozón]]. Vznikla tak vrstva, která zabraňovala dopadu škodlivého [[ultrafialové záření|ultrafialového záření]] na [[Zemský povrch|povrch Země]], což umožnilo rozšíření života i mimo oblasti oceánů. Rozšířením života se na Zemi začal do atmosféry uvolňovat i další plyn, [[dusík]], který vznikal jako výsledek [[hnití|rozkladných procesů]] organických látek.<ref name="130str"/>
== Fyzikální charakteristiky ==
Země je terestrická planeta, což se odráží v jejím kamenitém povrchu oproti plynným obrům jako je Jupiter či Saturn, které jsou tvořeny převážně plynem. Země je největší terestrická planeta sluneční soustavy a to jak ve velikosti, tak i v hmotnosti. Mimo těchto dvou prvenství je Země také mezi terestrickými tělesy planeta s největší [[hustota|hustotou]], s největší [[povrchová gravitace|povrchovou gravitací]], nejsilnějším [[magnetické pole|magnetickým polem]] a nejrychlejší [[rotace|rotací]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Stern
| jméno = David
| odkaz na autora =
| titul = Planetary Magnetism
| url = http://astrogeology.usgs.gov/HotTopics/index.php?/archives/147-Names-for-the-Columbia-astronauts-provisionally-approved.html
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-11-26
| vydavatel = NASA
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> V současnosti je to také jediná planeta, na které je možné pozorovat aktivní [[desková tektonika|deskovou tektoniku]].
=== Tvar Země ===
Poloměr Země je skoro 6,5 tisíce kilometrů, z čehož plyne relativně malá [[křivost]] [[povrch]]u. Zakřivení způsobená [[geologie|geologickou]] aktivitou jsou mnohem výraznější než zakřivení vzniklá v důsledku kulatosti. Proto se lidé ve starověku domnívali, že Země je celkově [[plochá Země|plochá]]. Proti tomuto názoru ale postupně svědčily různé vědecké poznatky a pozorování. Staří Řekové například pozorovali, že jižní souhvězdí v jižnějších oblastech vycházejí výš nad obzor a také pozorovali, že při [[zatmění Měsíce]] Země vrhá vždy kruhový stín. Velikost Země poprvé spočítal [[Eratosthenés z Kyrény]] podle rozdílu v délce poledního stínu mezi [[Asuán]]em a [[Alexandrie|Alexandrií]].
Kulatost Země (stejně jako jiných [[planeta|planet]], [[Slunce]] i [[Měsíc]]e) je dána vlastnostmi [[gravitační síla|gravitační síly]], která působí [[centrální pole|centrálně]] kolem [[těžiště]] a má sférickou [[symetrie|symetrii]]. Tvar dokonalé [[koule]] je však narušen. Lepším přiblížením skutečnosti je rotační [[elipsoid]] s malou excentricitou. Vzdálenost pólů je přibližně o 43 km menší, než střední průměr [[Zemský rovník|rovníku]]. To je způsobeno rotací Země kolem své osy, která způsobuje [[odstředivá síla|odstředivou sílu]]. Ta směřuje od osy rotace a [[vektor]]ově se skládá s gravitační silou, z čehož plyne, že na pólech je největší [[tíhové zrychlení]] a na rovníku nejmenší. [[Rovnoběžka|Rovnoběžky]] jsou tedy [[kružnice]], zatímco [[poledník]]y jsou [[elipsa|elipsy]] s malou výstředností. Skutečný tvar je ještě složitější a pro jeho matematický popis se užívá pojem [[geoid]].
=== Geologické složení ===
Země je nejspíše jako ostatní terestrické planety vnitřně diferencována na vnější [[křemík]]ovou pevnou [[zemská kůra|kůru]] a vysoce viskózní [[zemský plášť|plášť]]. K této diferenciaci došlo vlivem roztavení materiálu v rané fázi jejího vzniku, kdy těžší prvky gravitací směřovaly do středu planety. Tento proces měl za následek vznik malého kompaktního vnitřního jádra – tzv. [[Zemské jádro#Vnit.C5.99n.C3.AD j.C3.A1dro|jadérka]], které je dle současných poznatků nejspíše pevné a tvořené převážně železem (86,2 %) a [[nikl]]em (7,25 %). Nad tímto pevným jádrem o poloměru 1278 km se nachází vnější jádro tvořené roztavenou polotekutou směsí železa, niklu, [[kobalt]]u a [[síra|síry]] a zasahující do vzdálenosti 2900 km, kde je od zemského pláště odděleno [[Gutenbergova diskontinuita|Gutenbergovou diskontinuitou]]. Tekuté vnější jádro umožňuje existenci slabého [[magnetosféra|magnetického pole]] vlivem [[konvekce]] jeho elektricky vodivého [[materiál]]u.
Z jádra se neustále uvolňuje značné množství akumulovaného [[teplo|tepla]], které má za následek pohyb roztaveného materiálu v zemském tělese. Teplejší materiál ohřátý na rozhraní pláště a jádra začíná v podobě [[plášťový chochol|plášťových chocholů]] stoupat a dostávat se k povrchu. Na některých místech pak dochází k proražení [[Tektonická deska|litosférických desek]] a úniku [[magma]]tu skrz [[sopka|sopky]] a [[středooceánský hřbet|trhliny]] v [[oceánská kůra|oceánských deskách]]. Mnoho hornin, z nichž je zemská kůra tvořena, se vytvořilo před méně než 100 milióny let; nejstarší známé [[žíla (geologie)|žíly]] [[minerál]]ů jsou 4,4 miliardy let staré, což znamená, že Země měla pevnou kůru přinejmenším po tuto dobu.<ref>{{Citace elektronické monografie| datum=2001-01-14 |url=http://spaceflightnow.com/news/n0101/14earthwater |titul=Oldest rock shows Earth was a hospitable young planet |vydavatel=Spaceflightnow.com | jazyk=anglicky |datum přístupu=2007-08-08 }}</ref>
Zemské složení je značně variabilní dle toho, jaká část se zkoumá. Značně rozdílné složení vykazuje oceánská kůra od kontinentální, plášť od kůry apod. Předpokládá se, že globální zemské složení podle [[hmotnost]]i je následující:<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Keller |jméno=Marcus |url=http://spaceflightnow.com/news/n0101/14earthwater |titul=Composition of Core Elements vs the Bulk Earth |formát=xml |dílo=EarthRef.org Digital Archive (ERDA) |stránky=1 |vydavatel=EarthRef.org | jazyk=anglicky |datum přístupu=2007-08-08}}</ref>
<center>
{| class="wikitable"
|+Globální složení Země dle hmotnosti zastoupení
|- align="center"
! prvek
| [[železo]] || [[kyslík]] || [[křemík]] || [[hořčík]] || [[nikl]] || [[vápník]] || [[hliník]] || [[síra]] || [[sodík]] || [[Titan (prvek)|titan]] || [[draslík]] || další
|- align="center"
! podíl v %
| 34,1 || 28,2 || 17,2 || 15,9 || 1,6 || 1,6 || 1,5 || 0,7 || 0,25 || 0,071 || 0,019 || 0,53
|-
|}
</center>
=== Vnitřní stavba ===
[[Soubor:Průřez_Zemí.png|thumb|Řez Zemí od jádra k exosféře. Levá část obrázku není ve správném měřítku.]]
{{Viz též|Stratifikace Země}}
Zemské těleso se skládá z několika vrstev tzv. geosfér, které na sebe volně navazují. Liší se od sebe složením, hustotou, tlakem a teplotou. Byly detekovány na základě šíření [[seismická vlna|seismických vln]]. Tyto geosféry jsou směrem od jádra řazeny soustředně, tedy obepínají jádro. Jejich rozložení v tělese je z největší části ovlivněno hmotností látek, ze kterých jsou složeny.
Nejblíže povrchu se nachází [[litosféra]], která má mocnost od 0 až 60 km (místně kolísá 5-200 km). Litosféra je složena ze zemské kůry s průměrnou mocností 0 až 35 km a svrchního pláště s mocností 35 až 60 km. Samotný [[Zemský plášť|plášť]] je mocný 35 až 2890 km a v hloubce mezi 100 až 700 km se nachází [[astenosféra]]. Pod pláštěm je situované v hloubce 2890 až 5100 km vnější [[Zemské jádro|jádro]] a pod ním v hloubce 5100 až 6378 km vnitřní jádro.
==== Zemské jádro ====
{{Viz též|Zemské jádro}}
Průměrná hustota Země je 5515 [[kilogram|kg]]/[[metr|m<sup>3</sup>]], což ji činí nejhustší planetou ve sluneční soustavě. Průměrná hustota materiálu na povrchu však činí jen asi 3000 kg/m<sup>3</sup>, těžší materiály se proto musí nacházet v zemském jádru. V raném období před asi 4,5 miliardami let byl povrch Země roztaven a hustší hmota klesala ke středu v procesu [[planetární diferenciace]], zatímco lehčí materiály vyplavaly do [[zemská kůra|zemské kůry]]. Následkem toho je jádro tvořeno především železem spolu s niklem<ref name="str46">Přírodní obraz Země pro I. ročník gymnázia, strana 46</ref> a jedním nebo více lehčími prvky; těžší prvky, jako [[olovo]] nebo [[uran (prvek)|uran]], jsou buď příliš vzácné, než aby byly významnými, nebo mají sklon se slučovat s lehčími prvky, a zůstaly proto v kůře (viz [[felsická hornina|felsické horniny]]).
Jádro se dělí na dvě části v podobě pevného vnitřního jádra s [[poloměr]]em ~1250 km a tekuté vnější jádro o poloměru ~3500 km, které se rozprostírá kolem něj. Všeobecně se předpokládá, že vnitřní jádro je pevné a složené především ze železa a z menší části z niklu. Někteří obhajují názor, že vnitřní jádro by mohlo být ve formě jediného [[krystal]]u železa. O vnějším jádru obklopujícím vnitřní se soudí, že je složeno ze směsi tekutého železa a niklu a stopového množství lehčích prvků. Obecně se věří, že konvekce ve vnějším jádru kombinovaná s mícháním způsobeným zemskou rotací způsobuje [[geomagnetické pole|zemské magnetické pole]] procesem popsaným [[teorie dynama|teorií dynama]]. Pevné vnitřní jádro je příliš [[Curiova teplota|horké]], než aby bylo nositelem stálého [[magnetické pole|magnetického pole]], pravděpodobně však přispívá ke stabilizaci pole generovaného tekutým vnějším jádrem.
Na jádro tak připadá okolo 31 % celkové hmotnosti Země.<ref name="str46"/> Poslední důkazy naznačují, že vnitřní jádro Země nejspíš rotuje poněkud rychleji než zbytek planety o asi ~0-2° za [[rok]].<ref>Neil F. Comins DEU-str.82</ref>
==== Zemský plášť ====
{{viz též|Zemský plášť}}
Zemský plášť je jedna z vrstev Země, shora vymezená [[zemská kůra|zemskou kůrou]] a zespodu [[zemské jádro|zemským jádrem]]. Z [[geofyzika|geofyzikálního]] i [[geochemie|geochemického]] hlediska může být rozdělen na svrchní a spodní plášť a přechodovou zónu, která se nachází mezi nimi.<ref name="spalicek">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Leccos - špalíček moudrosti a poučení - zemský plášť
| url = http://leccos.hu.cz/index.php/clanky/zemsky_pla__t
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-8-9
| vydavatel =
| místo =
| jazyk =
}}</ref> Většinu současných poznatků o plášti se podařilo získat během 20. století podrobnou analýzou příchodů [[seismická vlna|seismických vln]]. V plášti probíhá neustále [[plášťová konvekce]], která souvisí s [[desková tektonika|deskovou tektonikou]] a jejíž obraz můžeme získat pomocí [[seismická tomografie|seismické tomografie]].
Zemský plášť jako celé těleso tvoří přibližně 69 % zemské [[hmotnost]]i a 84 % celkového [[objem]]u.<ref name="spalicek"/> Předpokládá se, že jeho svrchní část je tvořená převážně z křemičitanů železa a hořčíků a spodní část převážně z oxidů a sulfidů železa, hořčíku a dalších kovů.<ref name="str47">Přírodní obraz Země pro I. ročník gymnázia, strana 47</ref> Hmota pláště je ve velmi pozvolném pohybu, čímž dochází k výměně tepla a materiálu mezi jednotlivými oblastmi. Teplo se nejspíše získává z rozpadu radioaktivních látek jako je [[draslík]].
==== Zemská kůra ====
{{Viz též|Zemská kůra}}
Tloušťka zemské kůry kolísá od 5 do 70 km v závislosti na místě, kde se nachází. Nejtenčí částí je [[oceánská kůra]] na dně oceánů složená z [[mafická hornina|mafických]] hornin bohatých na [[křemík]], [[železo]] a [[hořčík]]. Silnější je [[kontinentální kůra]], která má menší hustotu a obsahuje především vrstvu složenou z [[felsické horniny|felsických]] hornin bohatých na křemík, [[sodík]], [[draslík]] a [[hliník]]. Za rozhraní mezi kůrou a pláštěm lze označit dva fyzikálně odlišné jevy. Především existuje diskontinuita v rychlosti [[seismická vlna|seismických vln]], která je známá jako [[Mohorovičićova diskontinuita]]. Za příčinu této diskontinuity je považována změna ve složení hornin od hornin obsahující [[živec|plagioklasy]] (nahoře) až po horniny, které žádné živce neobsahují (dole). Jiným jevem je [[chemie|chemická]] diskontinuita mezi [[ultramafická hornina|ultramafickými]] horninami a natavenými [[Peridotit|harzburgity]], jak ji lze pozorovat v hlubokých částech oceánské kůry, které byly [[obdukce|obdukovány]] do kontinentální kůry a uchovány jako [[ofiolity|ofiolitické sekvence]].
=== Povrch ===
{{Viz též|Zemský povrch}}
Celkový povrch Země je 510 065 284,702 km<sup>2</sup>,{{chybí zdroj}} ale větší část povrchu (70,8 %) je pokryta [[Světový oceán|Světovým oceánem]] kapalné vody, což představuje 361 126 221,569 km<sup>2</sup>.{{chybí zdroj}} Oproti tomu souš zabírá 29,2 %, což odpovídá 148 939 063,133 km<sup>2</sup>.{{chybí zdroj}} Oceány a pevnina nejsou na světě rozmístěny rovnoměrně, ale většina souše připadá na [[severní polokoule|severní polokouli]]. [[jižní polokoule|Jižní polokoule]] je pak tvořena převážně oceány. Souš je na zemském povrchu rozdělena nepravidelně do šesti velkých oblastí nazývaných [[kontinent]]y. Jsou jimi [[Asie]], [[Amerika]], [[Afrika]], [[Antarktida]], [[Evropa]] a [[Austrálie (kontinent)|Austrálie]]. Jádra kontinentů jsou tvořeny stabilními platformami ([[štít (kontinent)|štíty]]), které jsou zpravidla staré několik miliard let.
{{Uprostřed|'''Mapa zemského povrchu (interaktivní)'''}}
{| width=611 cellpadding=0 cellspacing=1 style="margin-left: auto; margin-right: auto"
|-
| [[Soubor:Topographic30deg_N60W150.png|50px|N60-90, W150-180]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N60W120.png|50px|N60-90, W120-150]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N60W90.png|50px|N60-90, W90-120]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N60W60.png|50px|N60-90, W60-90]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N60W30.png|50px|N60-90, W30-60]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N60W0.png|50px|N60-90, W0-30]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N60E0.png|50px|N60-90, E0-30]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N60E30.png|50px|N60-90, E30-60]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N60E60.png|50px|N60-90, E60-90]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N60E90.png|50px|N60-90, E90-120]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N60E120.png|50px|N60-90, E120-150]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N60E150.png|50px|N60-90, E150-180]]
|-
| [[Soubor:Topographic30deg_N30W150.png|50px|N30-60, W150-180]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N30W120.png|50px|N30-60, W120-150]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N30W90.png|50px|N30-60, W90-120]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N30W60.png|50px|N30-60, W60-90]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N30W30.png|50px|N30-60, W30-60]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N30W0.png|50px|N30-60, W0-30]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N30E0.png|50px|N30-60, E0-30]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N30E30.png|50px|N30-60, E30-60]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N30E60.png|50px|N30-60, E60-90]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N30E90.png|50px|N30-60, E90-120]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N30E120.png|50px|N30-60, E120-150]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N30E150.png|50px|N30-60, E150-180]]
|-
| [[Soubor:Topographic30deg_N0W150.png|50px|N0-30, W150-180]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N0W120.png|50px|N0-30, W120-150]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N0W90.png|50px|N0-30, W90-120]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N0W60.png|50px|N0-30, W60-90]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N0W30.png|50px|N0-30, W30-60]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N0W0.png|50px|N0-60, W0-30]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N0E0.png|50px|N0-60, E0-30]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N0E30.png|50px|N0-60, E30-60]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N0E60.png|50px|N0-60, E60-90]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N0E90.png|50px|N0-60, E90-120]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N0E120.png|50px|N0-60, E120-150]]
| [[Soubor:Topographic30deg_N0E150.png|50px|N0-60, E150-180]]
|-
| [[Soubor:Topographic30deg_S0W150.png|50px|S0-30, W150-180]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S0W120.png|50px|S0-30, W120-150]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S0W90.png|50px|S0-30, W90-120]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S0W60.png|50px|S0-30, W60-90]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S0W30.png|50px|S0-30, W30-60]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S0W0.png|50px|S0-30, W0-30]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S0E0.png|50px|S0-30, E0-30]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S0E30.png|50px|S0-30, E30-60]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S0E60.png|50px|S0-30, E60-90]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S0E90.png|50px|S0-30, E90-120]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S0E120.png|50px|S0-30, E120-150]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S0E150.png|50px|S0-30, E150-180]]
|-
| [[Soubor:Topographic30deg_S30W150.png|50px|S30-60, W150]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S30W120.png|50px|S30-60, W120]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S30W90.png|50px|S30-60, W90-120]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S30W60.png|50px|S30-60, W60-90]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S30W30.png|50px|S30-60, W30-60]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S30W0.png|50px|S30-60, W0-30]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S30E0.png|50px|S30-60, E0-30]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S30E30.png|50px|S30-60, E30-60]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S30E60.png|50px|S30-60, E60-90]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S30E90.png|50px|S30-60, E90-120]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S30E120.png|50px|S30-60, E120-150]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S30E150.png|50px|S30-60, E150-180]]
|-
| [[Soubor:Topographic30deg_S60W150.png|50px|S60-90, W150-180]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S60W120.png|50px|S60-90, W120-150]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S60W90.png|50px|S60-90, W90-120]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S60W60.png|50px|S60-90, W60-90]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S60W30.png|50px|S60-90, W30-60]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S60W0.png|50px|S60-90, W0-30]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S60E0.png|50px|S60-90, E0-30]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S60E30.png|50px|S60-90, E30-60]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S60E60.png|50px|S60-90, E60-90]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S60E90.png|50px|S60-90, E90-120]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S60E120.png|50px|S60-90, E120-150]]
| [[Soubor:Topographic30deg_S60E150.png|50px|S60-90, E150-180]]
|-
| colspan=12 align=right| každý čtverec o hraně 30 stupňů, 1800 px; [[Mapové zobrazení|projekce]] mapy úhlojevná, zkreslení délek a ploch
|}
Povrch Země je značně nestejnorodý s velkou výškovou rozdílností. Oceánské oblasti tvořené oceánskou kůrou vytváří obrovské deprese, které vzhledem k nulové nadmořské výšce zasahují několik kilometrů pod její úroveň. Největšího hloubkového extrému je dosaženo v oblasti [[Mariánský příkop|Mariánského příkopu]] v [[Tichý oceán|Tichém oceánu]], kde dosahuje hodnoty −10 911 m (měření z roku [[1995]]).<ref>{{Citace elektronické monografie|url=http://web-japan.org/atlas/technology/tec03.html |titul=Leading the World in Deep-Sea Exploration Technology |dílo=Japan Marine Science and Technology Center |vydavatel=Japan Atlas Advanced technology | jazyk=anglicky |datum přístupu=2007-08-08}}</ref> Kontinentální kůra je oproti tomu většinou nad touto nulovou hodnotou. Suchozemské maximum je dosaženo na vrcholku nejvyšší hory Země [[Mount Everest]]u a to 8 850 m (měření z roku [[1999]]).
Povrch Země je vlivem [[endogenní pochody|endogenních]] a [[exogenní pochody|exogenních]] pochodů neustále přetvářen. Vlivem vnitřních pochodů Země vznikají [[pásemné pohoří|pásemná pohoří]] či [[tabule (geologie)|tabule]]. Sopečná činnosti vynáší z nitra Země nový materiál, který je ukládán jak vertikálně tak i horizontálně. Horstva jsou vlivem [[eroze|erozivních]] činitelů opět zahlazovány, čímž dochází ke vzniku sedimentů a rozsáhlých rovinatých oblastí.
[[Soubor:Pangea animation 03.gif|thumb|left|Animace ukazuje předpokládaný rozpad kontinentů a jejich následný posun na Zemi]]
=== Stratigrafie a vývoj povrchu ===
{{Viz též|Vývoj kontinentů|Geologický čas}}
Rozvržení souše a oceánů jaké je známo dnes, nebylo po celou dobu [[historie Země]] vždy stejné, ale v průběhu času se vlivem pohybu litosférických desek značně měnilo. Měnily se jak velikosti, tak rozložení kontinentů, vznikala nová moře, která přecházela v oceány, a jiné zase zanikaly a zmenšovaly se. Často docházelo také ke vzájemným [[kolize|kolizím]], [[subdukce|ponořováním]] a dalším pohybům, které zcela měnily tvář Země. V současnosti je možné zpětně odvozovat podobu kontinentů a pohyby litosférických desek na základě mnoha poznatků. Na druhou stranu je nutno podotknout, že se tvář Země měnila po celou dobu existence Země, ale vědecká obec se není schopna shodnout na pohybech litosférických desek starších než 1,3 miliardy let.
Nejstarší doklady naznačují, že před 1,3 miliardami let se na Zemi začal formovat srážkou tří až čtyř [[kontinent]]ů [[superkontinent]] [[Rodinie]], který umožnil vznik pohoří na okrajích Severní Ameriky a západní Evropy. Předpokládá se, že superkontinent existoval přibližně půl miliardy let. Před 750 milióny let se Rodinie začala rozpadat na 8 menších kontinentů s jádrovou oblastí [[Laurentie]] odpovídající přibližně dnešní Severní Americe. Na severu se oddělila budoucí východní [[Gondwana]] a na východě pak [[Baltika]] a [[Sibiř (kontinent)|Sibiř]]. Poblíž dnešního jižního pólu vznikla západní Gondwana. Kontinenty Západní Gondwana, Laurentie, Baltika a Sibiř se spojily v oblasti jižního pólu a vytvořily Protolaurasii. Její protiváhou byla Protogondwana (budoucí východní Gondwana), která ležela z větší části na severní polokouli.
Přibližně před 310 milióny let došlo k vytvoření nového základu pro další superkontinent v podobě [[Pangea]], který se neustále vzájemnými kolizemi zvětšoval. Okolo Pangei se nacházel oceán [[Panthalassa]]. Přibližně před 200 milióny let v období [[jura|jury]] se Pangea začíná rozpadat na [[Laurasie|Laurasii]] a [[Gondwana|Gondwanu]]. Tyto kontinenty oddělil oceán [[Tethys (moře)|Tethys]]. Přibližně před 150 milióny let se začíná rozpadat Laurasie na [[Severní Amerika|Severní Ameriku]] a [[Euroasie|Euroasii]], mezi nimi vzniká [[Atlantský oceán]], který se začal postupně zvětšovat (trvá dodnes). Rozpad Gondwany nastává před 140 milióny let, kdy se rozpadá na [[Atlantika|Atlantiku]], budoucí oblasti [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]], [[Afrika|Afriky]], Arábie a Indie, a na Antarktidu. Před 100 milióny let vzniká [[Indický oceán]]. Desky se neustále pohybovaly dále, až vznikl současný vzhled Země. V současnosti jsou desky neustále v pohybu a tvář Země se tak v budoucnosti značně změní. Velké riftové údolí v Africe se oddělí a stane se tak novým ostrovem, zatím co se celá Afrika bude posouvat na sever a spojí se tak s Evropou, čímž zanikne Středozemní moře, ale naopak se nárazem kontinentů zvětší Alpy, podobný případ jako u Indie s Asií.
==== Zeměpisné souřadnice ====
{{Viz též|Zeměpisné souřadnice}}
Vlivem gravitačního působení je Země formována do tvaru, jenž je velmi blízký kouli. Pro přesné určení pozice na této kouli, se zavedly zeměpisné souřadnice, které přesně definují polohu bodu na [[Povrch Země|povrchu Země]]. Používané souřadnice jsou souřadnice geocentrické, tedy jejich střed leží ve středu Země. Zemské těleso protíná v oblasti severního a jižního pólu [[rotační osa Země|rotační osa]] na níž se proloží rovina ve středu Země, čímž vznikne [[rovina rovník]]u, která na povrchu Země tvoří kružnici tzv. [[zemský rovník]]. Kolmo na rovník s počátky v obou pólech procházejí [[poledník]]y, které tak leží v rovině stejné jako [[zemská rotační osa|zemská osa]]. V praxi pak nastává situace, že každým bodem na zemském povrchu prochází právě jeden poledník.
Pro početní operace zavedl sir [[George Airy]] v roce [[1851]] [[nultý poledník]] procházející anglickým [[Greenwich (londýnský obvod)|Greenwichem]] v [[Londýn]]ě. Vzhledem k tomu, že tento nultý poledník se začal rychle používat v [[lodní doprava|lodní dopravě]] pro [[námořní mapa|námořní mapy]], kde se stal dominantním, brzy se přijal celosvětově i pro ostatní [[mapa|mapy]].
[[Místní poledník]] procházející bodem určuje přesně [[severní šířka|severní]] a nebo [[jižní šířka|jižní šířky]], která vzniká jako [[úhel]] mezi rovinou rovníku a spojnice středu Země s místním poledníkem. Pro určení pozice bodu je potřeba ale znát i přesnou [[zeměpisná délka|délku]], která se určuje dle [[rovnoběžka|rovnoběžky]]. Zeměpisná délka se určuje jako úhel mezi rovinou základního poledníku s rovinou místního poledníku bodu a může nabývat hodnot 0° až +180° na východ od greenwichského poledníku (východní zeměpisná délka) a na západ od něho 0° až -180° (západní zeměpisná délka).
==== Kartografická zobrazení povrchu ====
{{Viz též|Kartografie}}
Povrch Země se zakresluje do [[mapa|map]], které jsou tak zmenšeným rovinným obrazem. Vědní obor zabývající výrobou map je [[kartografie]]. Samotný vznik map je spojen se vzdělaností člověka, která umožnila chápání svého okolí a snaha o jeho zakreslení.<ref>Přírodní obraz Země pro 1. ročník gymnázia, strana 33</ref> S postupným vývojem představ člověka o Zemi, se měnily i mapy a to v závislosti na preferovaném tvaru Země. V [[novověk]]u již definitivně zvítězil názor, že je Země kulatá a tak se začaly mapy tomuto faktu přizpůsobovat.
Zakřivenou plochu skutečného povrchu nelze přímo rozvinout do roviny a proto bylo potřeba najít správný způsob zakreslení. Vznikly [[referenční plocha|referenční plochy]], které se využívají pro [[kartografické zobrazení]], jenž se dělí dle zobrazovací plochy, polohy zobrazovací plochy a dle vlastnosti zakreslení.<ref>Přírodní obraz Země pro 1. ročník gymnázia, strana 35</ref>
==== Hydrosféra ====
{{Viz též|Hydrosféra}}
[[Soubor:Whole world - land and oceans_12000.jpg|thumb|[[Ekvidistantní válcová projekce]] složeného satelitního zobrazení Země]]
Země je jedinou planetou naší [[sluneční soustava|sluneční soustavy]], jejíž povrch je pokryt kapalnou [[voda|vodou]]. [[Hydrosféra]] pokrývá 71 % zemského povrchu (97 % z toho je mořská voda a 3 % sladká voda) a tvoří ji [[oceán]]y a [[moře]] (dohromady označované jako [[světový oceán]]), na [[kontinent]]ech pak [[řeka|řeky]] a [[jezero|jezera]]. [[Oběžná dráha]], [[vulkanismus]], [[gravitace]], [[skleníkový efekt]], [[magnetické pole]] a na kyslík bohatá atmosféra jsou jedinečné vlastnosti, které dohromady vytvořily ze Země vodní planetu.
Během formování Země se zde voda zřejmě nenacházela, protože při tehdejších podmínkách se musela vypařit.<ref>
{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Palouš
| jméno = Jan
| url = http://media.rozhlas.cz/_audio/2565304.mp3
| titul = Hvězdy ve vzdálených galaxiích
| periodikum = Vstupte
| vydavatel = Český rozhlas Leonardo
| místo = Praha
| datum vydání = 2012-02-24
| datum přístupu = 2012-3-18
| poznámka = Čas 13:00 od začátku stopáže
}}</ref> Předpokládá se, že vodu přinesly na Zemi později [[kometa|komety]], které se formovaly v místech, kde se voda nacházela jen ve formě ledu. Komety přinášejí vodu na zemi stále, ale nejvíce se jí sem dostalo v období tzv. [[první velké bombardování|prvního velkého bombardování]] 10 až 100 miliónů let po vzniku sluneční soustavy.<ref name="Gomes">{{Citace periodika
| příjmení = Gomes
| jméno = R.
| příjmení2 = Levison
| jméno2 = H. F.
| příjmení3 = Tsiganis
| jméno3 = K.
| spoluautoři = a další
| titul = Origin of the cataclysmic Late Heavy Bombardment period of the terrestrial planets
| periodikum = Nature
| odkaz na periodikum = Nature
| datum = 2005-5-26
| ročník = 435
| číslo = 7041
| strany = 466–469
| url = http://www.nature.com/nature/journal/v435/n7041/pdf/nature03676.pdf
| formát = PDF
| doi = 10.1038/nature03676
| issn = 0028-0836
| jazyk = anglicky
}}</ref>
Oběžná dráha Země leží za hranicí oběžných drah zaručujících dostatečné teplo pro kapalnou vodu. Bez některé z forem [[skleníkový efekt|skleníkového efektu]] by byla voda na Zemi zamrzlá. [[Paleontologie|Paleontologické]] nálezy naznačují, že v jednom okamžiku poté, co modrozelené [[sinice]] (''Cyanobacteria'') kolonizovaly oceány a vyčerpaly z atmosféry [[oxid uhličitý]], selhal skleníkový efekt a podle jedné z [[Teorie sněhové koule|teorií]] zemské oceány nejspíš zcela zamrzly na 10 až 100 miliónů let.
Na jiných planetách, jako je např. [[Venuše (planeta)|Venuše]], byly molekuly vodních par rozloženy slunečním [[ultrafialové záření|ultrafialovým zářením]] a [[vodík]] byl ionizován a odvanut [[sluneční vítr|slunečním větrem]]. Tento proces je pomalý, ale neúprosný. Jde o jednu z hypotéz vysvětlujících, proč nemá Venuše žádnou vodu. Bez vodíku kyslík reaguje s materiálem povrchu a ukládá se v pevných [[minerál]]ech.
V zemské atmosféře existuje ve stratosféře tenká vrstva [[Ozon|ozónu]], která absorbuje většinu vysokoenergetického ultrafialového záření a efekt rozbíjení molekul tak potlačuje. Ozón se může tvořit jen v atmosféře s vysokým podílem volného dvouatomového kyslíku, jehož existence je závislá na biosféře ([[Rostliny|rostlinách]]). [[Magnetosféra]] také chrání [[ionosféra|ionosféru]] před přímým odfukováním [[sluneční vítr|slunečním větrem]].
Nakonec se [[vulkanická činnost|vulkanickou činností]] na povrch neustále dostává voda zevnitř planety. Zemská [[desková tektonika]] v procesu recyklace [[subdukce|subdukuje]] do pláště [[uhlík]] a vodu ve formě [[vápenec|vápencových]] hornin a uvolňuje je při vulkanické činnosti jako plynný oxid uhličitý a [[pára|páru]]. Odhaduje se, že horniny v plášti mohou obsahovat až 10× více vody, než je nyní v oceánech, většina z této zadržované vody však nikdy nebude uvolněna.
Celková hmotnost hydrosféry je asi 1,4×10<sup>21</sup> kg, přibližně 0,023 % z celkové hmotnosti Země.
<!--
[[Koloběh vody]] rozepsat
===== Oceány a moře =====
{{Viz též|Světový oceán}}
===== Jezera =====
{{Viz též|Jezero}}
===== Řeky =====
{{Viz též|Řeka}} -->
==== Atmosféra ====
{{Viz též|Zemská atmosféra}}
Země má relativně hustou [[atmosféra|atmosféru]] složenou ze 78 % [[dusík]]u, 21 % [[kyslík]]u, 0,93 % argonu, 0,038 % oxidu uhličitého a stopové množství jiných plynů včetně [[voda|vodních]] par. Atmosféra chrání povrch Země před dopadem některých druhů [[sluneční záření|slunečního záření]]. Její složení je nestabilní a silně ovlivněno biosférou. Jde především o velké množství volného dvouatomového kyslíku, který vyrábějí pozemské [[rostliny]] a bez nichž by se kyslík v atmosféře v geologicky krátkém čase sloučil s materiály z povrchu Země. Volný kyslík v atmosféře je známkou života. Současná atmosféra je druhotnou atmosférou, kterou pozměnily živé organismy. Primární atmosféra vznikla při zformování planety, obsahovala toxickou směs [[sopečné plyny|sopečných plynů]], které se uvolňovaly při odplynování magmatu.
Tloušťka jednotlivých vrstev atmosféry ([[troposféra|troposféry]], [[stratosféra|stratosféry]], [[mezosféra|mezosféry]], [[termosféra|termosféry]] a [[exosféra|exosféry]]) na různých místech planety kolísá v závislosti na sezónních vlivech.
Obloha je na Zemi modrá, protože [[molekula|molekuly]] vzduchu rozptylují všemi směry proti očím pozorovatele ze zemského povrchu ze všech barev slunečního světla nejvíce právě modrou.
Celková hmotnost atmosféry je asi 5,1×10<sup>18</sup> kg, tedy přibližně 0,000 000 9 celkové hmotnosti Země.
[[Soubor:Nasa earth.jpg|thumb|Země]]
==== Klima ====
Klima na Zemi je dlouhodobě stabilní, ale mění se v závislosti na [[zeměpisná šířka|zeměpisné šířce]]. Nejteplejší je v [[Tropický podnebný pás|tropech]] okolo [[Zemský rovník|rovníku]], nejstudenější pak v polárních oblastech.
V historii života na Zemi se klima mnohokrát změnilo, ale vždy umožnilo přežití živých organismů. Ve [[čtvrtohory|čtvrtohorách]] dochází k opakujícím se [[doba ledová|dobám ledovým]], které střídají teplejší období. Poslední doba ledová skončila před asi 10 000 lety.
==== Počasí ====
{{Viz též|Počasí}}
==== Oblačnost ====
{{Viz též|Oblačnost}}
=== Biosféra ===
{{podrobně|biosféra|život}}
O živých organismech na planetě někdy říkáme, že tvoří „[[biosféra|biosféru]]“. Všeobecně se soudí, že [[vznik života|život vznikl]] před před 3,7 [[miliarda]]mi let.<ref>{{citace elektronické monografie| url=http://www.ucmp.berkeley.edu/exhibits/historyoflife.php |titul=History of life through time|vydavatel= University of California ; Museum of Paleontology}}</ref> Země je jediným místem ve známém vesmíru, kde je zcela nepochybná existence života, a někteří vědci věří, že život jsou ve vesmíru spíše řídkým jevem.
Zemská biosféra je rozdělena do množství [[biom]]ů, osídlených vždy zhruba typickými organizmy, tedy např. [[Květena|flórou]] a [[fauna|faunou]]. Na souši rozdělují biomy především [[zeměpisná šířka]] a [[nadmořská výška]]. Zemské biomy ležící za [[polární kruh|polárním kruhem]] nebo ve velké výšce nad mořem jsou pusté a téměř prosté [[Rostliny|rostlin]] a [[Živočichové|živočichů]], nejpočetněji osídlené biomy leží poblíž [[Zemský rovník|rovníku]]. Nejrozšířenější skupinou organizmů jsou však [[bakterie]]<ref>{{citace elektronické monografie
| url = http://www.brown.edu/Administration/InsideBrown/2005/022005a.html
| příjmení = Lawton
| jméno = Wendy Y.
|jazyk = anglicky
| titul = Researchers Break New Ground in Their Study of Bacteria
| vydavatel = Inside Brown}}</ref> (asi 5×10<sup>30</sup> jedinců<ref>{{citace periodika |autor=CURTIS, T., SLOAN, W., SCANNELL, J. |titul= Estimating prokaryotic diversity and its limits |url=http://www.pubmedcentral.nih.gov/articlerender.fcgi?tool=pubmed&pubmedid=12097644 |periodikum=Proc Natl Acad Sci U S A |ročník=99 |číslo=16 |strany=10494-9 |jazyk = anglicky|rok=2002}}</ref><ref>{{citace periodika | jazyk = anglicky | příjmení=Schloss | jméno = P. | příjmení2 = Handelsman | jméno2 = J. |titul=Status of the microbial census |url=http://www.pubmedcentral.nih.gov/articlerender.fcgi?tool=pubmed&pubmedid=15590780#r6 |periodikum=Microbiol Mol Biol Rev |ročník=68 |číslo=4 |strany=686-91 |rok=2004}}</ref>), jednobuněčné mikroskopické organizmy. Podobné [[archebakterie]] jsou rovněž velice rozšířené a navíc jsou schopné žít v extrémních podmínkách prostředí. Tyto jednoduché organizmy byly zřejmě prvními obyvateli Země. Až před asi 1,8 – 1,3 miliardami lety vznikla [[eukaryota]], do nichž řadíme i dnešní [[mnohobuněčnost|mnohobuněčné]] skupiny, jako jsou [[rostliny]] nebo [[živočichové]]. Rostliny se zpravidla vyživují pomocí [[fotosyntéza|fotosyntézy]], živočichové se živí organickými látkami ([[heterotrofie|heterotrofně]]).<ref name=knoll>{{citace periodika | jméno = Andrew H. | příjmení = Knoll | spoluautoři = Javaux, E. J., Hewitt, D., Cohen, P. | titul = Eukaryotic organisms in Proterozoic oceans | periodikum = Philosophical Transactions of the Royal Society of London, Part B | rok =2006 | ročník =361 | číslo =1470 | strany=1023–1038 | url = http://www.pubmedcentral.nih.gov/articlerender.fcgi?artid=1578724 | doi = 10.1098/rstb.2006.1843 | pmid = 16754612 | jazyk=anglicky}}</ref> Mezi živočichy patří i [[člověk]], který osídlil Zemi v posledních několika milionech let.
=== Magnetické pole a radiace ===
{{Viz též|Geomagnetické pole}}
Na rozhraní pevného jadérka a polotekutého vnějšího jádra dochází k pohybu těchto dvou sfér vůči sobě, čímž se vnitřek Země chová jako [[dynamo]] a dochází tak ke generování [[magnetické pole|magnetického pole]]. Magnetické pole vystupuje z nitra planety pomocí uzavřených [[siločára|siločar]] a sahá až několik desítek tisíc km okolo Země. Planeta je tak chráněna štítem v podobě [[magnetosféra|magnetosféry]], který odklání dopadající vysokoenergetické částice vycházející ze [[Slunce]].<ref name="str133">{{Citace monografie
| příjmení = Čeman
| jméno = Róbert
| odkaz na autora = Róbert Čeman
| titul = Vesmír 1 Sluneční soustava
| vydání = 1
| vydavatel = Mapa Slovakia Bratislava
| místo = Bratislava
| rok = 2002
| strany = 133
| isbn = 80-8067-072-2
}}</ref> Působením Slunce dochází k tomu, že magnetosféra není na všechny strany stejně velká, ale na přivrácené straně ke Slunci je zdánlivě zatlačena blíže k Zemi a na odvrácené straně je naopak více protažena do okolního [[vesmír]]u.
==== Radiační pásy ====
{{Viz též|Van Allenovy pásy}}
Geomagnetické pole odklání a zachytává [[proton]]y a [[elektron]]y, které jsou k planetě vysílány od Slunce. Tyto energetické částice jsou následně odkláněny do oblastí, kde dochází k jejich akumulaci do několika oblastí okolo Země. Tyto oblasti se nazývají tzv. [[Van Allenovy pásy]].<ref name="str133"/> Pásy se rozdělují na vnitřní a vnější v závislosti k poloze Země. K objevení vnitřních pásů došlo po vypuštění první [[NASA|americké]] sondy [[Explorer 1]] a vnější pásy byly objeveny na základě údajů ze sovětské sondy [[Luna 1]].
Van Allenovy pásy začínají ve výšce přibližně 400 km nad zemským povrchem a sahají až do vzdálenosti 50 000 km. Vnitřní [[radiace|radiační]] pás je tvořen zhuštěním částic v oblasti okolo 3000 km nad povrchem. Částice jsou tvořeny energetickými protony s velkou energií. Vnější oblast zhuštění se nachází ve výšce zhruba 15 000 km; je tvořena vysokoenergetickými elektrony.
== Oběžná dráha ==
Země oběhne Slunce za 365,2564 průměrných slunečních dní ([[siderický rok|1 siderický rok]]). Ze Země to dává zdánlivý pohyb Slunce vzhledem ke hvězdám o rychlosti 1 °/den, tj. pohyb směrem na východ o sluneční či měsíční průměr za každých 12 hodin. Rychlost oběhu Země je v průměru asi 30 km/s, což stačí k uražení vzdálenosti zemského průměru (~12 700 km) za 7 minut a vzdálenosti Země – Měsíc (384 000 km) za 4 hodiny.
Země má jeden [[přirozený satelit]], [[Měsíc]], který kolem ní oběhne jednou za [[siderický měsíc|27 1/3 dnů]]. Ze Země se to jeví jako pohyb Měsíce vzhledem ke Slunci a hvězdám o rychlosti 12 °/den, tj. o měsíční poloměr směrem na východ každou hodinu.
Viděno ze zemského severního pólu jsou pohyb Země, jejího měsíce a její rotace kolem osy všechny [[proti směru hodinových ručiček]]. Roviny orbity a rotace se přesně nekryjí. Zemská osa je [[Vychýlení osy|vychýlena]] zhruba o 23,5 stupňů proti rovině Země – Slunce (které způsobuje [[roční období]]); a rovina Země – Měsíc má sklon asi 5 stupňů proti rovině Země–Slunce (jinak bychom pozorovali zatmění každý měsíc). Poloměr [[Hillova sféra|Hillovy sféry]] (sféry vlivu) Země je asi 1,5 Gm (1,5 miliónu km), do čehož se oběžná dráha jediného přirozeného satelitu ([[Měsíc]]e) pohodlně vejde.
V inerciální vztažné soustavě podléhá zemská osa pomalému [[precese zemské osy|precesnímu]] pohybu s periodou dobrých 25 725 let, stejně jako [[nutace|nutaci]] s hlavní periodou 18,6 let. Tyto pohyby jsou způsobeny diferenciálním vlivem Slunce a Měsíce na rovníkovou deformaci způsobenou [[zploštění]]m Země. Ve vztažné soustavě spojené se zemským tělesem je její rotace také lehce nepravidelná kvůli [[pohyb pólů|pohybu pólů]]. Pohyb pólu je kvaziperiodický, obsahující roční složku a složku se čtrnáctiměsíčním cyklem zvanou [[Chandlerova perioda]]. Rychlost rotace vlivem slapových sil v průběhu času klesá, jev je známý jako proměnná [[den|délka dne]].
V současné době nastává zemský [[Perihélium|perihel]] vždy kolem [[3. leden|3. ledna]] a [[Afélium|afel]] kolem [[4. červenec|4. července]]. V jiných dobách tomu bylo jinak, viz [[precese zemské osy|precese]] a [[Milankovičovy cykly]].
=== Rotace kolem své osy ===
{{Viz též|Rotace Země}}
Rotace Země kolem její osy spojující [[Severní pól|severní]] a [[jižní pól]] trvá 23 hodin, 56 minut a 4,091 sekund ([[siderický den|1 siderický den]]). Ze Země se hlavní část zdánlivého pohybu nebeských těles na obloze (kromě [[meteor]]ů, které jsou mezi atmosférou a nízko obíhajícími satelity) jeví jako pohyb směrem na západ o rychlosti 15 °/h = 15'/min, tedy o sluneční nebo měsíční průměr každé dvě minuty. Z fyzikálního hlediska se Země chová jako obří [[setrvačník]]. Zemská osa nemá neměnnou polohu, např. silné [[Zemětřesení v Sendai a tsunami 2011|zemětřesení v Japonsku v roce 2011]] ji vychýlilo asi o 16 cm.<ref name=latimes>http://www.latimes.com/news/nationworld/world/la-sci-japan-quake-science-20110313,0,5782113.story Los Angeles Times: Japan earthquake shifted Earth on its axis </ref>
==== Časová pásma ====
{{Viz též|Časové pásmo}}
Vlivem rotace Země kolem své osy se postupně přesunuje oblast odkloněná od Slunce, což se na povrchu projevuje jako příchod a odchod noci. Z tohoto důvodu vznikla mezinárodní dohoda, která rozdělila celý zemský povrch na 24 časových pásem dle poledníků po 15°.<ref name="pasma">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Časová pásma
| url = http://planety.astro.cz/zeme/15/
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-12-24
| vydavatel = Astronomia - Astronomie pro každého
| místo =
| jazyk =
}}</ref> Pásmový čas, který je v každém pásmu, se počítá dle střední hodnoty 15°, tedy pro poledník se středem na 7,5°.<ref name="pasma"/> Tento čas se následně dopočítává vzhledem ke [[koordinovaný světový čas|koordinovaného světového času]], kdy posun je většinou určen celistvým počtem hodin a to buď v podobě plus či mínus.
=== Střídání ročních období ===
{{Viz též|Roční doba}}
Vlivem sklonění rotační osy Země o 23,5° a oběžné trajektorie ve tvaru elipsy dochází k tomu, že se mění vzdálenost od Slunce a množství světla a tepla, které dopadá na jednu či druhou polokouli. Tato skutečnost se na Zemi projevuje střídáním ročních období v pořadí [[jaro]], [[léto]], [[podzim]] a [[zima]]. Jelikož se ke Slunci vždy více přivrací pouze jedna polokoule, je střídání ročních dob protočené a tedy se střídá mezi severní a jižní polokoulí. Platí, že když je na jižní polokouli léto, je na severní zima a opačně.
Vzhledem k tomu, že oběžná dráha je eliptická, jsou zimy na severní polokouli mírnější, jelikož v té době je Země v oblasti perihélia a tedy nejblíže Slunci. Naopak léta na severní polokouli jsou oproti létům na jižní polokouli studenější, Země se nachází nejdále od Slunce. Největšího přiblížení ke Slunci Země dosáhne při [[Perihélium|perihelu]], krátce po [[zimní slunovrat|zimním slunovratu]]. Nejdále je pří [[Afélium|afelu]] v době [[letní slunovrat|letního slunovratu]]. Země se současně dle Keplerových zákonů nepohybuje po celé své dráze stejně rychle, ale v době největšího přiblížení ke Slunci má současně i největší oběžnou rychlost, což se projevuje v tom, že léto je na jižní polokouli kratší než na polokouli severní. Zima je naopak kratší na severní polokouli.<ref name="doba">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Střídání ročních období - Doba trvání jednotlivých ročních období
| url = http://planety.astro.cz/zeme/13/
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-12-24
| vydavatel = Astronomia - Astronomie pro každého
| místo =
| jazyk =
}}</ref> Pro příklad léto na severní polokouli trvá přibližně 93 dní a 14 hodin a na jižní pouze 89 dní a 1 hodinu.<ref name="doba"/>
== Měsíc ==
[[Soubor:Earth-moon.jpg|thumb|Země vycházející nad Měsícem, snímek pořízený z [[Apollo 8|Apolla 8]] za jeho obletu Měsíce, [[24. prosinec|24. prosince]] [[1968]]]]
{{Viz též|Měsíc}}
Měsíc či též Luna je relativně velké terestrické těleso, jehož průměr je asi jedna čtvrtina zemského. S výjimkou [[Pluto (trpasličí planeta)|Plutova]] [[Charon (měsíc)|Charona]] je to v poměru k velikosti planety největší měsíc ve sluneční soustavě. [[Přirozený satelit|Přirozené satelity]] obíhající kolem planet se nazývají „měsíce“ právě podle pozemského Měsíce.
<center>
{| border="2" cellpadding="4" cellspacing="0" style="margin: 1em 1em 1em 0; border: 1px #aaa solid; border-collapse: collapse; font-size: 95%;"
!style="background:#efefef;"|Název
!style="background:#efefef;"|Průměr (km)
!style="background:#efefef;"|Hmotnost (kg)
!style="background:#efefef;"|[[Velká poloosa]] (km)
!style="background:#efefef;"|Oběžná doba
|-
|[[Měsíc]]
|align="center"|3 474,8
|7,349 × 10<sup>22</sup>
|align="center"|384 400
|27 dnů, 7 hodin, 43,7 minut
|}
</center>
Gravitační síly mezi Zemí a Měsícem způsobují na Zemi [[příliv]] a [[odliv]]. Tatáž síla působící na Měsíc vedla k jeho [[vázaná rotace|vázané rotaci]]: jeho rotační perioda je rovna době, která je potřebná k jeho oběhu Země. Následkem toho ukazuje planetě stále stejnou stranu. Jak Měsíc obíhá Zemi, jsou Sluncem osvětlovány jeho různé části, což vede k [[měsíční fáze|měsíčním fázím]]. Temná polokoule je oddělena od osvětlené [[sluneční terminátor|slunečním terminátorem]].
Měsíc dramaticky ovlivnil vývoj života tím, že brání prudkým změnám podnebí. Paleontologické důkazy a počítačové simulace ukazují, že [[výchylka osy|výchylka]] zemské osy je stabilizována jeho slapovými interakcemi. Někteří teoretikové věří, že bez této stabilizace by [[točivý moment]] od Slunce a planet na zemskou rovníkovou deformaci způsobil chaotickou nestabilitu rotační osy, jako je tomu u [[Mars (planeta)|Marsu]]. Pokud by se zemská osa rotace přiblížila [[ekliptika|rovině ekliptiky]], [[podnebí]] by začalo být extrémně nepříznivé s obrovskými sezónními rozdíly. V ''létě'' by byl pól nasměrován přímo směrem ke Slunci, zatímco po celou ''zimu'' by byl od Slunce odvrácen. [[Planetologie|Planetologové]], kteří tento jev studovali, prohlašují, že by vedl k vyhynutí všech větších zvířat a vyšších forem života. Toto téma však zůstává kontroverzním, další studie Marsu — který sdílí zemskou [[siderický den|rotační periodu]] a [[vychýlení osy]], nikoliv však velký měsíc ani tekuté jádro — mohou poskytnout na tuto problematiku jiný náhled.
Gravitační působení Měsíce spolu se slapovými jevy způsobuje nepatrné zpomalování zemské rotace. Protože platí zákon zachování hybnosti, Měsíc se díky tomu zvolna vzdaluje od Země.
[[Soubor:Earth-Moon.jpg|thumb|center|upright=4|{{uprostřed|Země a Měsíc ve správném poměru velikosti i vzdálenosti}}]]
Široce přijímaná teorie o původu Měsíce prohlašuje, že se zformoval po kolizi rané Země s [[protoplaneta|protoplanetou]] velikosti Marsu ([[teorie velkého impaktu]]). Tato hypotéza (mezi jinými věcmi) vysvětluje relativní nedostatek železa a těkavých prvků na Měsíci a fakt, že jeho složení je téměř identické se zemskou kůrou.
Měsíc má, viděno ze Země, téměř stejnou [[úhlová velikost|úhlovou velikost]] jako Slunce (které je je však 400× vzdálenější). Díky tomu lze na Zemi pozorovat úplná i prstencovitá [[zatmění Slunce]].
=== Další planetky ===
[[Soubor:Orbits of Cruithne and Earth.gif|thumb|Dráha asteroidu Cruithne, který má se Zemí sladěnou oběžnou dráhu]]
Kromě Měsíce není znám žádný přirozený vesmírný objekt, který by obíhal kolem Země. Existují však [[planetka|planetky]], které jsou ovlivňovány gravitačním polem Země a mají s ní [[dráhová rezonance|sladěnou]] [[oběžná dráha|oběžnou dráhu]].
Od roku 1986 je znám asi 5 km velký asteroid [[3753 Cruithne]], který má sice protáhlou eliptickou dráhu (k Slunci se přibližuje téměř na vzdálenost [[Merkur]]u a v nejvzdálenějším bodě dráhy je až za drahou [[Mars]]u), ale jeho oběžná doba je prakticky shodná se Zemí: 364,01 dne.
V roce 2011 byla pomocí infračerveného kosmického dalekohledu [[WISE]] objevena jiná planetka, která obíhá Slunce po téměř stejné dráze jako Země, ale 60° před ní.<ref name = "nebeskycestopis">
{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Scheirich
| jméno = Petr
| url = http://media.rozhlas.cz/_audio/2416620.mp3
| titul = Nebeský cestopis
| kapitola = První Trojan Země
| vydavatel = Český rozhlas Leonardo
| datum vydání = 2011-08-27
| datum přístupu = 2012-2-04
| poznámka = Čas 9:20 od začátku stopáže
}}
</ref> Je to tedy první známý [[troján|trojan]] Země. Jeho velikost je však jen několik set metrů.
=== Slapové jevy ===
{{Viz též|Slapové jevy}}
Měsíc spolu se Sluncem působí svým gravitačním vlivem – [[slapová síla|slapovými silami]] – na Zemi a způsobuje relativně malé [[deformace]] jejího tvaru. Nejznámějšími a nejvíce viditelnými slapovými jevy jsou příliv a odliv, které se projevují se stejnou periodou, s jakou zdánlivě obíhá Měsíc kolem Země – tedy 24 h 50 min..
<!--
== Pozorování ==
Během zatmění Měsíce, je možno pozorovat zemský stín.
== Výzkum ==
=== Minulost ===
=== Současnost ===
=== Budoucnost ===
== Země a lidstvo ==
Globální oteplování, skleníkový efekt, toxické látky, nadměrná těžba.
-->
== Země v kultuře ==
=== Jméno planety ===
Planeta Země má obrovské množství názvů v závislosti na jednotlivých kulturách či jazycích. Mezi nejpoužívanější patří označení [[Gaia]], které vyjadřuje slovní spojení „matka Země“. Jedná se o dceru [[Chaos (mytologie)|Chaosu]] a manželku [[Úranos|Úranovo]], které porodila [[titán]]y, jenž později vyvolali válku mezi giganty a olympijskými bohy.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Vysvětlení jména Země a jeho vzniku
| url = http://hvezdy.astro.cz/nazvoslovi/27/
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2008-12-24
| vydavatel = hvezdy.astro.cz
| místo =
| jazyk =
}}</ref>
<!--
=== Význam v astrologii ===
-->
== Poznámky ==
<references group="pozn." />
== Odkazy ==
{{Sisterlinks
| commons = Earth
| wikt = Země
}}
=== Reference ===
<references/>
=== Literatura ===
* {{Citace monografie | příjmení = Beazley | jméno = Mitchell | rok = 1981 | titul = Anatomie Země | vydavatel = Albatros | místo = Praha | překladatelé = Jaroslav Sládek | vydání = 1 | poznámka = orig. Ljubljana: Mladinska knjiga}}
* {{Citace monografie | příjmení = Lovelock | jméno = James | odkaz na autora = | rok = 1994 | titul = Gaia : živoucí planeta | vydavatel = ČTK Repro (Mladá fronta; Ministerstvo životního prostředí České republiky) | místo = Praha | isbn = 80-204-0436-8 | překladatelé = Anton Markoš | další = Přebal, vazba a graf. úprava Vladimír Nárožník | vydání = 1 | počet stran = 221 | přílohy = obr., fotogr., tab., grafy}}
* {{Citace monografie | příjmení = Netopil | jméno = Rostislav | rok = 1972 | titul = Hydrologie pevnin | vydavatel = Academia | místo = Praha | vydání = 1 | počet stran = 294 | přílohy = 12 s. barevných fotografií}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kol. | rok = 1969 | titul = Naše modrá planeta. 1. díl, Země ve vesmíru| vydavatel = SPN | místo = Praha | ilustrátoři = Ladislav Pros | vydání = 1 | počet stran = 158}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kol. | rok = 1969 | titul = Naše modrá planeta. 2. díl, Souše a vodstvo| vydavatel = SPN | místo = Praha | ilustrátoři = Ladislav Pros | vydání = 1 | počet stran = 158}}
* {{Citace monografie | příjmení = kol. | odkaz na autora = | rok = 1972 | titul = Naše modrá planeta. 3. díl, Život na zemi | vydavatel = SPN | místo = Praha | ilustrátoři = Ladislav Pros | vydání = 1 | počet stran = 213}}
* {{Citace monografie | příjmení = Trávníček | jméno = Dušan | spoluautoři = a kol.| rok = 1972 | titul = Naše modrá planeta 4. díl, Objevování země | vydavatel = SPN | místo = Praha | redaktoři = Bedřicha Boučka | vydání = 1 | počet stran = 167 | ilustrátoři = Ladislav Pros}}
* {{Citace monografie | příjmení = Farndon | jméno = John | překladatelé = Kamila Šírová | rok = 2002 | titul = Planeta Země | vydavatel = Fragment | místo = Havlíčkův Brod | isbn = 80-7200-654-1 | přílohy = barevné ilustrace | rok copyrightu = 2002 | počet stran = 61}}
* {{Citace monografie | příjmení = Attenborough | jméno = David | rok = 1990 | titul = Planeta žije | vydavatel = Panorama | místo = Praha | isbn = 80-7038-095-0 | překladatelé = Jan Žďárek | další = Obálka, vazba a graf. úprava Václav Kučera | Počet stran = 334 | přílohy = barevné fotografie}}
=== Související články ===
* [[Google Earth]]
* [[NASA World Wind]]
* [[Zeměpisné rekordy světa]]
* [[Pozice Země ve vesmíru]]
=== Externí odkazy ===
* {{en}}[http://www.wikimapia.org/ Satelitní pohled na Zemi] na Wikimapia.org
* {{en}}[http://www.funonthenet.in/content/view/282/31/ Pohledy na Zem z vesmíru]
* {{en}}[http://reference.aol.com/planet-earth/geography/earth-from-space Země z vesmíru] fotografie Země
* {{en}}[http://www.geody.com/?world=terra Geody Earth] světový vyhledávací engine, který podporuje [[Google Earth]], [[NASA World Wind]], [[Celestia]], [[Global Positioning System|GPS]] a další aplikace
* [http://www.skyfly.cz/snimek_zeme.htm Infračervený snímek zeměkoule]
* [http://earthobservatory.nasa.gov NASA Earth Observatory]
{{Sluneční soustava}}
{{Portály|Planetární vědy}}
[[Kategorie:Země]]
[[Kategorie:Planety sluneční soustavy]]
{{Link FA|af}}
{{Link FA|ar}}
{{Link FA|bg}}
{{Link FA|da}}
{{Link FA|el}}
{{Link FA|en}}
{{Link FA|es}}
{{Link FA|it}}
{{Link FA|mk}}
{{Link FA|nl}}
{{Link FA|pl}}
{{Link FA|pt}}
{{Link FA|sr}}
{{Link FA|vi}}
{{Link GA|de}}
{{Link GA|is}}
{{Link GA|ja}}
{{Link GA|lt}}
{{Link GA|lv}}
{{Link GA|simple}}
[[ab:Адгьыл]]
[[ace:Bumoë]]
[[af:Aarde]]
[[als:Erde]]
[[am:መሬት]]
[[an:Tierra]]
[[ang:Eorðe]]
[[ar:الأرض]]
[[arc:ܐܪܥܐ]]
[[arz:الارض]]
[[as:পৃথিৱী]]
[[ast:Tierra]]
[[ay:Aka pacha]]
[[az:Yer]]
[[bar:Eadn]]
[[bat-smg:Žemė]]
[[bcl:Kinaban]]
[[be:Планета Зямля]]
[[be-x-old:Зямля]]
[[bg:Земя]]
[[bh:पृथ्वी]]
[[bn:পৃথিবী]]
[[bo:སའི་གོ་ལ།]]
[[br:Douar (planedenn)]]
[[bs:Zemlja (planeta)]]
[[ca:Terra]]
[[cbk-zam:Tierra]]
[[cdo:Dê-giù]]
[[ceb:Kalibotan (planeta)]]
[[chr:ᎡᎶᎯ]]
[[ckb:زەوی]]
[[crh:Dünya]]
[[csb:Zemia]]
[[cu:Ꙁємлꙗ]]
[[cv:Çĕр (планета)]]
[[cy:Y Ddaear]]
[[da:Jorden]]
[[de:Erde]]
[[diq:Dınya]]
[[dsb:Zemja]]
[[dv:ބިން]]
[[el:Γη]]
[[eml:Tèra]]
[[en:Earth]]
[[eo:Tero]]
[[es:Tierra]]
[[et:Maa (planeet)]]
[[eu:Lurra]]
[[ext:Tierra]]
[[fa:زمین]]
[[fi:Maa]]
[[fiu-vro:Maa (hod'otäht)]]
[[fo:Jørðin]]
[[fr:Terre]]
[[frp:Tèrra]]
[[frr:Jard]]
[[fur:Tiere]]
[[fy:Ierde]]
[[ga:An Domhan]]
[[gan:地球]]
[[gd:Saoghal]]
[[gl:Terra]]
[[gn:Yvy]]
[[gu:પૃથ્વી]]
[[gv:Yn Chruinney]]
[[ha:Duniya]]
[[hak:Thi-khiù]]
[[haw:Honua]]
[[he:כדור הארץ]]
[[hi:पृथ्वी]]
[[hif:Dunia]]
[[hr:Zemlja]]
[[hsb:Zemja]]
[[ht:Latè]]
[[hu:Föld]]
[[hy:Երկիր]]
[[ia:Terra]]
[[id:Bumi]]
[[ig:Àlà]]
[[ilo:Daga (planeta)]]
[[io:Tero]]
[[is:Jörðin]]
[[it:Terra]]
[[iu:ᓄᓇ]]
[[ja:地球]]
[[jbo:terdi]]
[[jv:Bumi]]
[[ka:დედამიწა]]
[[kg:Ntoto]]
[[kk:Жер (ғаламшар)]]
[[kl:Nunarsuaq]]
[[km:ផែនដី]]
[[kn:ಭೂಮಿ]]
[[ko:지구]]
[[koi:Мушар]]
[[krc:Джер]]
[[ksh:Ääd (Planeet)]]
[[ku:Erd]]
[[kv:Му]]
[[kw:Dor]]
[[ky:Жер]]
[[la:Tellus (planeta)]]
[[lad:Tierra]]
[[lb:Äerd]]
[[lez:Чил (планета)]]
[[li:Eerd]]
[[lij:Tæra]]
[[lmo:Tera]]
[[ln:Mabelé]]
[[lo:ໂລກ]]
[[lt:Žemė]]
[[ltg:Zeme]]
[[lv:Zeme]]
[[map-bms:Bumi]]
[[mdf:Мода (шары тяште)]]
[[mg:Tany]]
[[mhr:Мланде]]
[[mk:Земја (планета)]]
[[ml:ഭൂമി]]
[[mn:Дэлхий]]
[[mr:पृथ्वी]]
[[ms:Bumi]]
[[mt:Art]]
[[mwl:Tierra]]
[[my:ကမ္ဘာဂြိုဟ်]]
[[myv:Мода (пертпельксэнь вал)]]
[[mzn:زمین]]
[[nah:Tlālticpactli]]
[[nap:Terra]]
[[nds:Eer]]
[[nds-nl:Eerde]]
[[ne:पृथ्वी]]
[[new:पृथ्वी]]
[[nl:Aarde (planeet)]]
[[nn:Jorda]]
[[no:Jorden]]
[[nov:Tere]]
[[nrm:Tèrre]]
[[nso:Lefase]]
[[nv:Nahasdzáán]]
[[oc:Tèrra]]
[[or:ପୃଥିବୀ]]
[[os:Зæхх]]
[[pa:ਧਰਤੀ]]
[[pam:Yatu]]
[[pap:Tera]]
[[pfl:Erd]]
[[pih:Erth]]
[[pl:Ziemia]]
[[pms:Tèra (pianeta)]]
[[pnb:زمین]]
[[ps:ځمکه]]
[[pt:Terra]]
[[qu:Tiksimuyu]]
[[rm:Terra]]
[[rmy:Phuv]]
[[ro:Pământ]]
[[ru:Земля]]
[[rue:Земля (планета)]]
[[rw:Isi]]
[[sa:पृथ्वी]]
[[sah:Сир]]
[[sc:Terra]]
[[scn:Terra (pianeta)]]
[[sco:The Yird]]
[[se:Eana]]
[[sh:Zemlja (planet)]]
[[si:මහ පොළොව]]
[[simple:Earth]]
[[sk:Zem]]
[[sl:Zemlja]]
[[so:Aduunka]]
[[sq:Toka]]
[[sr:Земља]]
[[st:Lefatshe]]
[[su:Marcapada]]
[[sv:Jorden]]
[[sw:Dunia]]
[[szl:Źymja]]
[[ta:புவி]]
[[te:భూమి]]
[[tg:Замин]]
[[th:โลก]]
[[tl:Daigdig]]
[[tpi:Giraun]]
[[tr:Dünya]]
[[tt:Җир]]
[[ug:يەر شارى]]
[[uk:Земля]]
[[ur:زمین]]
[[uz:Yer]]
[[vec:Tera]]
[[vep:Ma]]
[[vi:Trái Đất]]
[[vls:Eirde (planete)]]
[[vo:Tal]]
[[wa:Daegne]]
[[war:Kalibutan (planeta)]]
[[wo:Suuf]]
[[wuu:地球]]
[[xal:Делкә һариг]]
[[xmf:დიხაუჩა]]
[[yi:ערד-פלאנעט]]
[[yo:Ayé]]
[[za:Giuznamh]]
[[zh:地球]]
[[zh-classical:地球]]
[[zh-min-nan:Tē-kiû]]
[[zh-yue:地球]]
| |||