Happening: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Luckas-bot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.1) (Robot: Přidávám als:Happening
m typo, linky,
Řádek 1:
'''Happening''' (vysl. ''hepenynk'') je výraz se širší škálou významů. Může označovat [[mítink]], příležitostné mimořádné shromáždění,<ref>''Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost'', Academia, Praha, 1994, ISBN 80-200-0493-9, heslo happening</ref> ale některé slovníky uvádějí jako základní nebo dokonce jediný význam používání netradičních uměleckých forem a prvků (například divadelních, výtvarných nebo hudebních) se záměrem šokovat nebo provokovat diváky a vtahovat je do akce.<ref name=cizi>''Nový akademický slovník cizích slov'', Academia, Praha, 2005, ISBN, 80-200-1351-2, heslo happening</ref> <ref>Jiří Rejzek: ''Český etymologický slovník.'' Leda, Voznice, 2001, ISBN 80-85927-85-3, heslo happening</ref> Databáze současného umění Artlist definuje happening jako „způsob uměleckého výrazu, který se formuje náhodným rozvíjením děje formou inscenované události za účasti umělce i diváků – účastníků happeningu“ a cituje definici Allana Kaprowa, původce termínu, který happening definoval jako „soubor událostí předváděných nebo vnímaných po určitou dobu a na více místech…“<ref name=artlist />
 
[[Roman Týc]] v rozhovoru pro [[Reflex (časopis)|Reflex]] vyjádřil k fiktivnímu výbuchu postoj, který je typický pro mnoho z těchto akcí, o jejichž smyslu mnozí pochybují: ''„…popis toho, jaký to má význam, jsme nenapsali jako intelektuální teoretickou vizi, ale on se píše sám prostřednictvím médií a diskusí na netu. … My jsme z toho tušili tak dvacet procent. Ale dobré umění by mělo mít více vrstev. Po tom, co se to spustilo, objevilo se najednou plno souvislostí.“'' Je typické pro mnoho akcí inspirovaných žánrem happeningu, že jejich obsah a smysl nejsou předem domyšleny a deklarovány původcem, ale dotváří je až následná veřejná diskuse.
 
== Historie ==
Řádek 16:
V Česku jsou jako protagonisté happeningů uváděni [[Milan Knížák]], [[Zorka Ságlová]] a [[Olaf Hanel]] od roku [[1963]], v 70. letech například [[Petr Štembera]], [[Karel Miller]], [[Jan Mlčoch]], [[Jiří Kovanda]].<ref name=artlist />
 
Od 90. let 20. století v Česku na tradici happeningů navázaly akce různých umělců a skupin umělců, z nichž některé bývají částí veřejnosti považovány za pouhé [[výtržnost]]i nebo snahy o sebezviditelnění bez umělecké hodnoty. V některých případech umělci své počínání vysvětlují různými osvětovými nebo politickými motivy. Ačkoliv se podobné akce označují různými výrazy ('''[[performance]]''', '''[[aktivistické umění]]''', '''[[politické umění]]''', public-art, politic-art atd.), jde o poměrně ucelené hnutí reprezentované několika málo skupinami a umělci.
 
Jednou z prvních výraznějších akcí bylo opakované natírání [[Tank číslo 23|tanku č. 23]], který byl umístěn na podstavci jako pomník na náměstí Sovětských tankistů (dnes [[Kinského náměstí]]) na pražském [[Smíchov]]ě, narůžovo. Poprvé tank přetřel narůžovo výtvarník [[David Černý]]. Poté, co byl tank přetřen na původní, „správnou“ zelenou barvu, jej podruhé narůžovo natřela skupina poslanců [[Federální shromáždění|Federálního shromáždění]]. Z náměstí byl později tank odstraněn a v růžovém nátěru vystaven ve vojenském technickém muzeu v Lešanech. V roce 2000 jej muzeum v rámci rekonstrukce exponátu natřelo narůžovo potřetí.
 
Jako politické či aktivistické bývají prezentovány akce skupin [[Pode Bal]], [[Guma Guarguar (skupina)|Guma guar]], [[Kamera skura]] a [[Rafani]]. Pro akce těchto skupin je typické, že jsou obtížně zařaditelné a bývá sporné je označit jak za umění, tak za politické.
 
Medializovány byly též akce skupiny [[Ztohoven]] a její vůdčí postavy [[Roman Týc|Romana Týce]], například vpašování fiktivního jaderného výbuchu do krkonošských záběrů pořadu Panorama v České televizi 17. června 2007 (za tento počin dostal cenu Národní galerie) nebo záměnu několika desítek sklíček v pražských semaforech pro chodce za postavičky v netradičních situacích a pozicích. V roce 2003 v rámci akce Znásilněné podvědomí skupina vyměnila několik set plakátů v reklamních citylightech. V roce 2003 upravila na otazník obrovské svítící [[neonové srdce]] od [[Jiří David (malíř)|Jiřího Davida]], které nechal prezident [[Václav Havel]] umístit na [[Pražský hrad]]. Roman Týc také pustil do oběhu na internetu hru ''Seber policajtovi čepici a zmiz!'' Během povodní roku 2002 Roman Týc sjížděl na [[vor]]u v Praze Vltavu poté, co mu řeka vyplavila ateliér.