Verze z 8. 5. 2012, 20:20 editovat Sokoljan (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 31 124 editací Nový, obr. a lit.		Verze z 8. 5. 2012, 20:54 editovat zrušit editaci Sokoljan (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 31 124 editací m Překlepy, drobnosti Přejít na další porovnání →
Řádek 3: [[Soubor: Flexscheiben.JPG \|thumb\|upright=1.0\|Pružné brusné kotouče]] '''Broušení''' je technologie ~~třískového~~ [[třískové obrábění\|třískového obrábění]], při níž se materiál ubírá ~~nástrojem s~~ množstvím nepravidelných a nahodile orientovaných břitů. Ruční broušení patří mezi nejstarší způsoby obrábění, strojové broušení se používá k obrábění kovů, keramiky, skla, ale také dřeva a umělých hmot. Brousit lze i ty nejtvrdší materiály a při strojovém broušení lze dosahovat vysoké přesnosti a velmi kvalitního povrchu.<ref> Řasa - Gabriel, ''Strojírenská technologie'' 3/1, str. 144. </ref> Řádek 9: Vlastní broušení obstarávají drobné částečky tvrdého materiálu, které se používají buď jako volné brusivo (prášek), případně v nějaké emulzi, nebo nalepené na pružnou podložku (smirkový papír, plátno), anebo spojené pevným pojivem. Přírodní brusivo je obvykle kámen, například [[pískovec]] nebo [[pemza]] pro hrubší broušení a speciální druhy [[Smirek\|smirku]] ([[korund]]), pazourku (silex) nebo [[břidlice]] pro jemné broušení. Často se jedná o usazené horniny, které obsahují jemné částečky velmi tvrdého minerálu. Tyto částečky působí jako břity a když se při broušení otupí, vylomí se. Proto brusivo při broušení také ubývá a vzniká brusný prach. Umělá brusiva také obsahují vlastní brusný materiál ([[diamant]], umělý [[korund]], [[karbid křemíku]], sklo apod.) v nějakém měkčím pojivu s větším nebo menším podílem pórů. Nejběžnějším umělým brusivem je pórovité [[karborundum]], směs [[karbid křemíku\|karbidu křemíku]], lisovaná za vysoké teploty. Řádek 15: == Broušení volným brusivem == Nejstarší technika broušení, známá od [[Neolit\|mladší doby kamenné]], užívala písek nebo jiný brusný prášek a kámen nebo dřevo jako jeho podložku. Také vrtání otvorů do kamenných nástrojů se dělalo broušením, dřevěným otáčivým nástrojem a pískem. Práškem na dřevěné podložce se i dnes brousí a leští za mokra například sklo, kovovou (měděnou nebo ocelovou) podložkou se brousí diamanty a drahé kameny, rozbrušují velmi tvrdé materiály a podobně. Prášek může být i v tekutém či voskovém pojivu (brousicí a lešticí pasty). Volným brusivem se brousí a leští optická skla (čočky, hranoly, zrcadla), zvláštní technologií je broušení astronomických zrcadel pro velké [[dalekohled]]y. == Broušení na brousku == Řádek 20 ⟶ 22: == Broušení na bruskách == [[Soubor: Grinding operations.svg\|thumb\|upright=1.0\|Typy brousicích operací: 1. ~~obvodové~~ rovinné broušení obvodem kotouče; 2. boční broušení čelem kotouče; 3. průběžné broušení na kulato; 4. zápichové broušení na kulato; 5. bezhroté broušení na kulato. ]] Broušení se podstatně urychlí a usnadní, když se použije otáčivý brusný kotouč a obrobek se k němu pouze přisunuje. Nejstarší takové zařízení je ruční [[brus]] na kliku nebo šlapací pohon. V současnosti se obvykle používá brusný kotouč poháněný elektromotorem. Karbidové kotouče bývají zelené nebo šedé, korundové kotouče bílé nebo růžové. Nejmenší kotoučky se pohánějí ohebným hřídelem a používají při rytí a broušení skla, při dokončovacích pracích ve strojírenství nebo v zubním lékařství. V obecném i přesném strojírenství se používají strojní [[Bruska\|brusky]] na plocho, na kulato a pro ostření nástrojů. Největší brusné kotouče se používají v hutní výrobě k obrušování polotovarů, odlitků a výkovků a ve stavebnictví, například při řezání a broušení kamene.<ref> Řasa - Gabriel, ''Strojírenská technologie'' 3/1, str. 145n. </ref> Řádek 42 ⟶ 44: [[ar:تجليخ]] [[de:Schleifen (Fertigungsverfahren)]] [[en:Grinding (~~Abrasive~~abrasive ~~Cutting~~cutting)]] [[et:Lihvimine]] [[hr:Brušenje]]

Broušení: Porovnání verzí