Kanár divoký: Porovnání verzí

Divoký kanár je o něco větší než zvonohlík zahradní. Svrchní strana těla a boky jsou hnědě čárkované. Samec má žluto zelenou hlavu i hruď a žluté čelo, tváře a nadoční proužek. Kostřec je sytě žlutý. Spodek těla je bělavě světlý. Samice je zbarvená podobně, ale barvy jsou méně výrazné, hlava je šedivější a prsa jsou naspodu méně žlutá. Mladí ptáci jsou hnědí s tmavším žíháním<ref>http://en.wikipedia.org/wiki/Canary</ref><ref name="Zrnožraví pěvci">Podpěra,P. Zrnožraví pěvci celého světa, Olomouc, 2004, ISBN 80-86297-27-6</ref>.

== Kanár divoký - Ekologie ==

Kanár divoký (Serinus canaria) žije ještě dnes na [[Kanárské ostrovy|Kanárských ostrovech]], [[Azory|Azorech]] a [[Madeira|Madeiře]]. Typickým biotopem jsou zahrady, vinice a křovinaté stráně<ref name="Zrnožraví pěvci" />. Jeho zpěv je příjemné cvrlikání, které ovšem nelze srovnávat se zpěvem dnešních šlechtěných kanárů. Vyhýbá se bezlesým krajinám, protože k úspěšnému hnízdění potřebuje stromy nebo keře. Hnízdo staví většinou samice. K vystýlání stavby z mechu a větviček používá světlý materiál a bílá vlákna. Divoce žijící kanáři žijí v době hnízdění v párech, v další části roku však tvoří hejna až o padesáti jedincích, případně i více.

== Extrémně stručnáStručná historie domestikace ==

Kanár je považován za nejdéle [[domestikace|domestikovaného]] klecního ptáka. Člověk domestikoval jiné druhy ptáků, například kura domácího, sice již tak dávno, že se dnes můžeme jen dohadovat, kdy se to asi stalo, ale to šlo vždy o tvory “užitečné”, neboli jedlé. V [[klec]]ích člověk držel ptáky také již dávno, avšak získával je vždy jen z přírody. Teprve kanára začal v klecích i odchovávat. Muselo to být výhodné, praktické a výnosné. Tyto podmínky u kanára byly splněny a začala tak vlastně i historie chovatelství ptáků, potažmo i historie ochrany přírody, protože bez odchovů v zajetí by asi kanár ve své domovině nepřežil. Tato historie začíná rokem 1479, kdy Španělé dobyli [[Kanárské ostrovy]]. Pro velký zájem byli potom kanáři pěstováni ve [[Španělsko|Španělsku]], především v [[klášter]]ech a obchod s nimi byl vázán přísnými pravidly. Samice se nesměly vyvážet, a to dokonce pod trestem smrti. Přesto byl [[monopol]] španělůŠpanělů asi po 100letechstu let zlomen. V mnoha publikacích se zmiňuje teorie ztroskotání lodi, vezoucí kanáry, u břehů [[Korsika|Korsiky]]. Zde se měli kanáři křížit s místními zvonohlíky zahradními. Postupně se tito kříženci měli dostat přes [[Elba|Elbu]] do [[Itálie]]. Podle této teorie by domestikovaní kanáři byli potomky divokých kanárů a zvonohlíků zahradních <ref name="Wiener">Wiener, W., Cizokrajní ptáci v klecích - Kanáři a jejich kříženci, Praha: SZN, 1981</ref>. Původně se kanáři pěstovali pro svůj zpěv. Za těchto téměř 600 let, kdy je kanár chován v klecích, došlo k jeho velké přeměně. Jeho zpěv se téměř nepodobá zpěvu jeho divokých příbuzných a jeho podoba již vůbec ne. Téměř každé plemeno má svou specifickou historii. Kanárů je nepřeberné množství, a bylo proto nutné zavést nějaký způsob, jak je uspořádat, aby se člověk mohl orientovat<ref name="Ifauna" />

Dnes se chov kanárů ubírá čtyřmi základními směry podle toho, proč je vlastně v klecích pěstujeme, zda pro zpěv ([[zpěvní kanáři]]), či barvu ([[barevní kanáři]]) nebo postavu ([[postavoví kanáři]]). Posledním zvláštním chovatelským směrem jsou [[kříženci kanárů]] s jinými [[pěnkavovití|pěnkavovitými]] ptáky (nebo i kříženci pěnkavovitých mezi sebou). Ve všech skupinách existuje dále více variací a to jak u zpěvu, tak i u jejich postav. Například nejmenší postavoví kanáři měří 9cm9&nbsp;cm, největší pak 23cm23&nbsp;cm. Zdaleka nejvíce variací však najdeme u skupiny kanárů, které pěstujeme pro jejich barvu. Tady došlo dokonce k rozšíření palety barev tak, že se chovatelům podařilo zkřížit jihoamerického [[čížek ohnivý|čížka ohnivého]] s kanárem a získat plodné jedince. Tento čížek je totiž červený, zatímco kanár nemá žádné vlohy ukládat červené [[barvivo]] ve svém [[peří]]. Proto dnes máme i červené kanáry <ref>http://ifauna.cz/rubriky/clan_show.php?id=389&r=4</ref>

Nejstarším chovatelským směrem je chov zpěvných kanárů. Po dlouhou dobu (stovky let) byla u nich prováděna selekce směřující k pěknému, pokud možno dokonalému zpěvu.

[[Melaninoví kanáři]] mají stejně jako divoký kanár v peří obsažený nějaký druh barviva [[melanin]]u. Ten je ovšem často redukován jednotlivými [[mutace]]mi. Melaninové mutace lze prakticky libovolně kombinovat s jednotlivými variantami základní lipochromové barvy. Takže výsledná barva kanára může být například Bíloisabelový-saténový, nebo červenočerný-jaspisový. Jednotlivé melaninové [[mutace]] mají svou typickou [[dědičnost]] (např. recesivní vázané na pohlaví, volně recesivní nebo dominantní).

** '''LipochomovíLipochromoví'''

U tohoto chovatelského směru je rozhodující typický tvar postavy nebo charakter a kresba opeření. Zatímco ve Francii, Itálii nebo zemích Beneluxu se chovatelé snažili vytvořit bizardníbizarní tvarově neobvyklá plemena, v Británii vznikala uhlazená tvarově dokonalá a často obří plemena postavových kanárů. Postavoví kanáři se opět dělí do několika skupin.