Dějiny Irska: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo
Řádek 26:
 
== Válka dvou králů a trestní zákony ==
Roku [[1689]] se irští katolíci pod místodržícím [[Richard Talbot, 1. hrabě z Tyrconellu|Richardem Talbotem]], hrabětem z Tyrconellu a později [[Patrick Sarsfield|Patrickem Sarsfieldem]], hrabětem z Lucanu ve ''„válce dvou králů“'' postavili za svrženého katolického krále [[Jakub II. Stuart|Jakuba II.]] v boji s jeho synovcem a zeťemzetěm [[Vilém III. Oranžský|Vilémem Oranžským]]. Vítězství Vilémovy armády v [[Bitva na řece Boyne|bitvě na řece Boyne]], která byla svedena 1. července [[1690]] u [[Drogheda|Droghedy]], a v níž byl poražen [[James Fitzjames, vévoda z Berwicku]], si každoročně [[12. červenec|12. července]] (datum bitvy podle [[Gregoriánský kalendář|gregoriánského kalendáře]]) halasně připomínají [[Severní Irsko|severoirští]] unionističtí [[protestantství|protestanti]] (tzv. ''„[[oranžisté]]“''). Rozhodující potvrzení vývoje války znamenalo protestantské vítězství v [[Bitva u Aughrimu|bitvě u Aughrimu]] o rok později. Sarsfield ještě nějaký čas vytrvale vzdoroval v [[Limerick]]u, ale nakonec [[3. říjen|3. října]] [[1691]] kapituloval. Se 14 000 svými muži, kteří odmítli přestoupit do Vilémových služeb pak odplul do [[Francie]]. Mnozí účastníci tohoto ''„[[Odlet divokých hus|odletu divokých husí]]“'' ''(Flight of the Wild Geese)'' se později proslavili ve francouzských či španělských službách.
 
[[Limerický mír]] nabízel poraženým shovívavé podmínky, ale záhy anglická vláda přitvrdila a roku [[1695]] zavedla tzv. [[trestní zákony]], které zbavovaly katolíky všech politických a některých majetkových práv. Tím, že nesměli volit ani být voleni do parlamentu, stát se právníky či zastávat vyšší důstojnické hodnosti se 75 % Irů stalo ve své zemi obyvateli „druhé kategorie“. Po roce [[1697]] byli dokonce na čas ze země vyháněni katoličtí kněží, ale během [[18. století]] už byli postupně tolerováni.