Plicní sklípek: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
formulace, doplnění |
doplnění, typo, EO, formát |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Alveolus diagram.svg|thumb|[[Průdušinky]] zakončené [[plicní váčky|plicními váčky]], jejichž stěna je hroznovitě vyklenuta plicními sklípky.]]
'''Plicní sklípky''' neboli '''alveoly''' (latinsky ''alveolus'', množné číslo ''alveoli'') jsou duté útvary v [[plíce|plicích]] podílející se na struktuře [[plicní váček|plicních váčků]]. Jsou základní funkční jednotkou plic, kde dochází k
== Anatomie ==
Stěna plicních sklípků je složena především z [[pneumocyt]]ů, které se zde vyskytují ve 2 typech. Pneumocyt I. typu (označovaný i jako ''membranózní pneumocyt'') je plochá buňka, která zajišťuje vlastní [[difuze|difuzi]] plynů. Pneumocyt II. typu (''granulární pneumocyt'') je celkově menší, ale výrazně tlustší buňka, která produkuje plicní [[surfaktant]] – látku, která se rozprostře na vnitřním povrchu sklípků a ulehčuje průnik kyslíku z plicních váčků do krve. Pneumocyty II. typu se také mohou [[buněčné dělení|dělit]], změnit svou strukturu a nahradit tak odumřelé pneumocyty I. typu.
V plicních sklípcích jsou přítomny ještě alveolární [[makrofág]]y, které mohou se vyskytovat jak mezi jednotlivými pneumocity, tak i volně uvnitř alveol. Zajišťují pohlcování vdechnutých částic a jiných drobných nečistot a jejich transport pryč z plicních váčků. Na některých místech plicních sklípků se vyskytuje i mezibuněčná hmota ([[extracelulární matrix]]), která zajišťuje mj. [[elasticita|elasticitu]] plicních sklípků.
K plicním sklípkům přisedají zvenku [[vlásečnice]], které přivádějí odkysličenou [[krev]] a odvádějí krev obohacenou o [[kyslík]]. Tyto vlásečnice tvoří s pneumocyty I. typu a několika málo dalšími podpůrnými vrstvami tzv. [[alveolokapilární membrána|alveolokapilární membránu]],<ref>
{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
Řádek 9 ⟶ 14:
| titul = Biofyzika dýchání, výměna plynů mezi vnějším a vnitřním prostředím
| kapitola = Alveolokapilární membrána
| vydavatel = Ústav lékařské biofyziky, Lékařská fakulta
| datum vydání =
| datum přístupu = 2012-4-30
| jazyk =
}}</ref> přes kterou probíhá vlastní přenos plynů ze vzduchu do krve a naopak. Je obvykle jen 100–1500 [[nanometr]]ů silná.<ref name=MedAtlas>
{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| url = http://www.med.muni.cz/histol/MedAtlas_2/MA_txt4-5-2.htm
| titul = MedAtlas
| kapitola = 4.5.2 Respirační epitel
| vydavatel = Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Ústav histologie a embryologie
| datum vydání =
| datum přístupu = 2012-5-1
}}</ref>
Každý plicní sklípek má přibližně 200 [[mikrometr]]ů v průměru a při nádechu se zvětšuje.<ref>
{{Citace periodika
| příjmení = Ochs
| jméno = M.
| příjmení2 = Nyengaard
| jméno2 = J. R.
| spoluautoři = a kol.
| titul = The number of alveoli in the human lung
| periodikum = American journal of respiratory and critical care medicine
| rok = 2004
| ročník = 169
| číslo = 1
| strany = 120-124
}}
</ref> Pícních alveol je v každé plíci přibližně 350 milionů a jejich celková plocha se odhaduje na 140 m².<ref name=MedAtlas /> Jednotlivé plicní sklípky jsou propojeny s okolními sklípky [[pór]]y o průměru 10–15 µm. Ty slouží k vyrovnání tlaků mezi sklípky a umožňují také cirkulaci vzduchu v případě zneprůchodnění některé [[průdušinky]].<ref name=MedAtlas />
{{wikislovník|plicní sklípek}}
<references />
== Související články ==
* [[Alveolokapilární membrána]]
* [[Pneumocyt]]
{{Dýchací soustava}}
| |||