Radovan Kuchař: Porovnání verzí

Začal lézt ve 40. letech 20. století na Hruboskalsku. Po roce 1945 poprvé navšítil Vysoké Tatry. Kromě velkého množství výstupů na [[Pískovec|pískovcových]] věžích v [[Český ráj|Českém ráji]] a v rámcí přípravy na velehory také ve [[Vysoké Tatry|Vysokých Tatrách]], kde se podílel na zimním přechodu hlavního hřebene, uskutečnil hodnotné výstupy v [[Alpy|Alpách]], pověstnými stěnami, jako severní stěna [[Grands Charmoz]] (1956), západní a severní stěna [[Petit Dru]] (1957), "Hruška" ve východní stěně [[Mont Blanc]]u (1959) a Walkerův pilíř [[Grandes Jorasses]], severní stěny [[Matterhorn]]u, [[Eiger]]u a [[Cima Grande|Cimy Grande]] (1961). Jeho výstup na Eiger severní stěnou velice krásným způsobem ztvárnil v jedné ze svých povídek [[Ota Pavel]].<ref>http://www.horyinfo.cz/view.php?cisloclanku=2008100021</ref>. Mezi nejcennější Kuchařovy výstupy na Kankaze[[Kavkaz]]e patří první opakování Chergianiho cesty severní stěnou [[Donguz Orun]] a prvovýstup na [[Nakra Tau]]. V roce [[1965]] se účastnil 1. československé expedice do [[Hindúkuš]]e korunované prvovýstupem na šetitisícovou [[Uparisína|Uparisínu]].

Mezi jeho nejčastější lezecké partnery patřili [[Karel Cerman]], [[Oldřich Kopal|Olda Kopal]], v Alpách také [[Zdeno Zibrín]] ze [[Slovensko|Slovenska]]. Později se účastnil výstupů v [[Kavkaz]]u a [[Hindúkuš]]i (1. československá expedice v roce [[1965]]). O svých výstupech napsal knihu ''10 velkých stěn''.