Thomsonův model atomu: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m linky
m linky
Řádek 2:
 
Tento model [[atom]]u (nazývaný také Pudinkový model) navrhl objevitel elektronu ([[1897]]) [[Joseph John Thomson]] v roce [[1904]] ještě před objevem [[Atomové jádro|atomového jádra]]. Podle Thompsonova modelu se atom skládá z [[elektron]]ů (které však Thomson nazývá jen [[částice]]mi - i když [[George Johnstone Stoney]] navrhl nazývat [[elektrické částice]] elektrony již v roce [[1894]]). Ty jsou obklopeny polévkou kladného náboje vyvažující tak záporný náboj elektronů (jako kdyby byly záporně nabité rozinky obklopené kladně nabitým pudinkem). Elektrony mohly být v atomu umístěny různě a mohly vytvářet různé struktury.
Model byl vyvrácen experimenty [[Hans Geiger|Hanse Geigera]] a [[Ernest Marsden|Ernesta Mardsena]] ([[1909]]), který [[Ernest Rutherford]] v roce [[1911]] interpretoval jako pozorování velmi malého jádra atomu nesoucího velmi vysoký [[kladný náboj]] (dostatečný pro vyvážení přibližně 100 elektronů ve [[Zlato|zlatě]]). To vedlo k [[Rutherfordův modelu atomu|Rutherfordovu modelu atomu]] a následně (po tom co [[Henry Moseley]] v roce [[1913]] poukázal na to, že jaderný náboj byl velmi blízký atomovému číslu) k předpokladu [[Antonius van den Broek|A. Broek]], že [[atomové číslo]] je nábojem jádra. Nakonec v roce 1913 představil [[Niels Bohr]] první [[kvantový model atomu]], ve kterém je jádro sestávající z kladného náboje (v množství, odpovídajícím [[atomovéAtomové číslo|atomovému číslu]]) obklopené stejným počtem elektronů, umístěných v [[Orbitální hladina|orbitálních hladinách]].
 
Thomsonův model byl srovnáván (ne samotným Thomsonem) k korintskému pudinku. Tato představa předpokládá, že částice jsou statické, což však podle Thomsona nebyly.