|
Po celou dobu normalizace byla na československém území umístěna sovětská okupační vojska. Režim byl nadále zcela nedemokratický, útlak byl však v 70. a 80. letech uplatňován mírnějšími nebo skrytějšími metodami než v 50. letech, šlo o aplikaci sovětské verze [[Neostalinismus|neostalinismu]] v našich středoevropských podmínkách.
== Průběh normalizace ==
Od [[23. srpen|23. srpna]] [[1968]] do dubna [[1969]] byl postupně oslabován vliv prvního tajemníka [[ÚV KSČ]] [[Alexander Dubček|Alexandra Dubčeka]] a jeho vedení a začínaly první čistky. Na plénu ÚV KSČ dne [[17. duben|17. dubna]] [[1969]] byl do funkce prvního tajemníka ÚV KSČ zvolen [[Gustáv Husák]] (socialismus s lidskou tváří se změnil v tzv. "socializmus s husí kůží").
Byly zrušeny mnohé organizace (některé již podruhé), například ([[Junák]], [[Sokol (spolek)|Sokol]], [[K-231]], [[KAN]], kulturní spolky a jiné. Byly zrušeny nejen tzv. [[polednové reformy]] z ledna [[1968]] ale i reformy provedené před rokem 1968 (Nová hospodářská soustava, poměrně mírná cenzura, liberální výuka na školách, relativní umělecká svoboda ve filmu, divadle atd). V [[Sbor národní bezpečnosti|Bezpečnosti]], armádě, [[ROH|odborové organizaci]] a v nezrušených zájmových organizacích a složkách [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní fronty]] byly provedeny důkladné čistky. [[Kádrování]] z hlediska postoje v roce 1968 vytrvalo po celou dobu normalizace.
16. října 1968 byla podepsána smlouva „o dočasném pobytu sovětských vojsk“ uzákoňující přítomnost sovětské armády na území Československa. Smlouva byla poté schválena [[Národní shromáždění|Národním shromážděním]]. Pro hlasovalo 228 poslanců, 10 se zdrželo a proti byli pouze čtyři: [[František Kriegel]], [[František Vodsloň]], [[Gertruda Sekaninová-Čakrtová]] a [[Božena Fuková]]. Armáda SSSR z Československa odešla až po skončení komunistického režimu, poslední sovětští vojáci odjeli roku 1991; koncem 80. let bylo v ČSSR umístěno 73 500 sovětských vojáků ve více než 80 posádkách.<ref>[http://www.novinky.cz/clanek/152073-pred-40-lety-byla-podepsana-smlouva-o-docasnem-pobytu-vojsk.html Před 40 lety byla podepsána smlouva o dočasném pobytu vojsk] (Novinky.cz)</ref>
{{Wikizdroje|Zákonné opatření o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku|„Pendrekový zákon“}}
Po rozsáhlých demonstracích ve dnech 18.–21. srpna 1969 předsednictvo Federálního shromáždění 22. srpna 1969 přijalo zákonné opatření č. 99/1969 Sb. (tzv. pendrekový zákon), které umožnilo tvrdě postihovat účastníky demonstrací a kohokoli, kdo „narušoval socialistický společenský řád“. Zákon podepsali Svoboda, Dubček a Černík.
Na základě dopisu Ústředního výboru KSČ z ledna 1970 byla zahájena čistka uvnitř strany, v jejímž rámci byli prověrkovými komisemi vyloučeni členové, kteří se účastnili obrodného procesu nebo nebyli loajální vůči normalizaci. Vyloučen byl i [[Alexander Dubček]]. Do jara [[1971]] bylo vyloučeno nebo vyškrtnuto na 30 000 komunistů, vesměs postižených i zákazem výkonu svých povolání.
Již probíhající proces normalizace byl potvrzen zasedáním Ústředního výboru [[Komunistická strana Československa|KSČ]] z 11. a [[12. prosinec|12. prosince]] [[1970]]. Nové Husákovo vedení strany na něm přijalo tzv. ''[[Poučení z krizového vývoje]]''. Tento text popisuje příčiny, průběh a ukončení [[Pražské jaro 1968|Pražského jara]] z hlediska stalinistického vidění světa. V poučení se konstatuje, že liberální komunisté pronikli do všech oblastí veřejného, hospodářského a politického života už dávno před rokem 1968 (např. včetně Ústavu dějin KSČ, Vysoké stranické školy, Ústavu politických věd). Obavy vedení KSČ z jakékoliv liberalizace negativně ovlivňovaly život společnosti až do roku [[1989]].
Byla zavedena tuhá [[cenzura]]. Z komunistické strany bylo vyloučeno 327 000 lidí. O práci přišlo asi 350 000 lidí, z vedoucích míst museli odejít lidé s liberálními názory, mnoha mladým lidem nebylo z kádrových důvodů umožněno studium. Tisíce lidí opustily dobrovolně nebo z donucení republiku. Zrušila se liberální Nová hospodářská soustava plánování. Úroveň občanských a hospodářských svobod se vrátila zhruba na úroveň druhé poloviny 50. let. Korupce dosáhla do té doby nepředstavitelné úrovně. Normalizace silně působila i v polovině osmdesátých let, kdy se sovětský vůdce [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michail Gorbačov]] pokoušel o reformu komunistického systému. Vliv normalizace a skutečnost, že u moci seděli lidé dosazení za normalizace, kteří se po zkušenosti ze 60. let obávali jakékoliv liberalizace, znemožňoval provést zásadnější změny a způsobil, že československé vedení nebylo ochotné dostatečně pružně reformovat komunistický režim.
Mnozí lidé žili v době normalizace dvojí život a měli dvojí názory – jedny oficiálně, druhé v soukromí. Většina lidí považovala jakoukoliv otevřenou kritiku za zbytečnou provokaci. V osmdesátých letech se opět více aktivoval [[disent]]. Policejní represe zahrnující nevybíravé metody získávání spolupracovníků tajné [[Státní bezpečnost]]i, teroristické akce a zřejmě i policejní vraždy inscenované jako sebevraždy (např. [[Přemysl Coufal]], [[Pavel Švanda (křesťanský aktivista)|Pavel Švanda]]) nebo nehody (Luboš Holeček, spolužák Jana Palacha) byly mírnější a méně časté než v padesátých letech (byly spíš dobře utajeny než dávány na odiv jako výstraha v letech padesátých) a koncem osmdesátých let místy ochabovaly, nicméně naprosto systematické uplaňování metody cukru a biče, kdy režimu stačilo aby obyvatelstvo předstíralo loajálnost, vedlo k celkovému úpadku české společnosti. Na začátku sedmdesátých let došlo k mírnému hospodářskému vzestupu, který přešel v pozdějších letech do dlouhodobé stagnace a technologického zaostávání.
Duchovním, kteří nebyli dostatečně loajální vůči režimu, byl za normalizace opět odebírán [[státní souhlas]] k výkonu činnosti. Katolické církvi bylo znemožněno jmenování neloajálních biskupů a stávající byli tvrdě sledováni ( [[František Tomášek]], [[Josef Hlouch]] a [[Štěpán kardinál Trochta]]). Josef Hlouch zemřel po týrání na StB za účasti českobudějovického církevního tajemníka strany roku 1972, Štěpán Trochta byl utýrán ústeckým krajským církevním tajemníkem v roce 1974 přímo na Litoměřickém biskupství. Později [[Vatikán]] v rámci své [[Vatikánská východní politika|východní politiky]] ústupků, kterou prosazoval kardinál [[Agostino Casaroli]], v Československu podobně jako v Maďarsku a Polsku jmenoval několik biskupů, se kterými komunistický režim souhlasil a kteří neměli důvěru vlastních církví. Mezi takové bývá počítán administrátor olomoucké diecéze [[Josef Vrana]]. Za poměrně neškodného zřejmě komunistický režim zpočátku považoval i výborného kazatele a řečníka moravského tradicionalistu "primase českého"[[František Tomášek|Františka Tomáška]].
== Související články ==
|
