|
Duchovním, kteří nebyli dostatečně loajální vůči režimu, byl za normalizace opět odebírán [[státní souhlas]] k výkonu činnosti. Katolické církvi bylo znemožněno jmenování neloajálních biskupů a stávající byli tvrdě sledováni ( [[František Tomášek]], [[Josef Hlouch]] a [[Štěpán kardinál Trochta]]). Josef Hlouch zemřel po týrání na StB za účasti českobudějovického církevního tajemníka strany roku 1972, Štěpán Trochta byl utýrán ústeckým krajským církevním tajemníkem v roce 1974 přímo na Litoměřickém biskupství. Později [[Vatikán]] v rámci své [[Vatikánská východní politika|východní politiky]] ústupků, kterou prosazoval kardinál [[Agostino Casaroli]], v Československu podobně jako v Maďarsku a Polsku jmenoval několik biskupů, se kterými komunistický režim souhlasil a kteří neměli důvěru vlastních církví. Mezi takové bývá počítán administrátor olomoucké diecéze [[Josef Vrana]]. Za poměrně neškodného zřejmě komunistický režim zpočátku považoval i výborného kazatele a řečníka moravského tradicionalistu "primase českého"[[František Tomášek|Františka Tomáška]].
321456987
== Odboj proti normalizaci ==
Na protest proti začínající normalizaci se upálili v Praze studenti [[Jan Palach]] (leden 1969) a [[Jan Zajíc]] (únor 1969) a v [[Jihlava|Jihlavě]] [[Evžen Plocek]] (duben 1969).
Poté, co na "švédském" [[mistrovství světa v ledním hokeji 1969|mistrovství světa v hokeji]] v březnu 1969 porazilo [[československá hokejová reprezentace|Československo]] dvakrát po sobě [[sovětská hokejová reprezentace|Sovětský svaz]] ( [[21. březen|21.]] a [[28. březen|28. března]], 2 : 0 a 4 : 3 ), došlo v centru Prahy k intenzivním oslavám, při kterých došlo k rozbití výlohy sovětské letecké společnosti [[Aeroflot]] na [[Václavské náměstí|Václavském náměstí]]. Existují důvody pro hypotézu, že rozbití výlohy bylo policejní provokací k získání záminky pro tvrdý policejní zásah a další represe.<ref>Václav Tikovský: [http://www.reflex.cz/Clanek35498.html ''Hokej na jaře 1969''], Reflex 13/2009, 2. 4. 2009</ref>
[[21. srpen|21. srpna]] [[1969]] k ročnímu výročí vstupu vojsk [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] se konaly po [[Praha|Praze]] rozsáhlé demonstrace, které byly policejně potlačeny.Již den předtím byly při střelbě milicionářů v Praze a Brně mrtví na obou stranách. 21. srpna vyjela do ulic Prahy navečer s tanky i Československá lidová armáda, která byla předem připravena zejména na "chuchelské dálnici".
V roce [[1977]] skupina významných osobností vytvořila [[občanská iniciativa|občanskou iniciativu]] [[Charta 77]]. Její základní manifest, ''[[Prohlášení Charty 77]]'', podepsaly v následujících měsících a letech stovky významných i obyčejných lidí, ač nebyla u nás nijak zveřejněna. Velká většina z nich byla perzekuována, mnozí byli propuštěni ze zaměstnání, někteří byli v rámci policejní akce [[Akce Asanace|Asanace]] vydíráním i mučením nuceni k emigraci. Na Prohlášení Charty 77 reagovalo vedení KSČ prohlášním [[anticharta|Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru (Anticharta)]], které podepsaly tisíce významných i obyčejných lidí.
Desáté výročí 21.srpna v roce 1978 se již obešlo bez významnějších veřejných protestů, avšak lidé zejména v Praze vyšli do ulic oblečeni v černém.
Významný podíl na aktivaci [[disent]]u měly informace šířené hlavně československými emigranty působícími v zahraničních rozhlasových stanicích [[Svobodná Evropa]], [[Hlas Ameriky]], britské [[BBC]], [[Radio Vatikán|Vatikánském rozhlase]] a dalších. Stát sice jejich vysílání rušil [[rušička]]mi, ale jeho finanční a technické možnosti byly omezené, takže na některých vysílacích frekvencích a v některých oblastech se bublavý zvuk rušiček stal jen doplňujícím koloritem, který poslech neznemožňoval. Podobně jako v prosinci 1959 byl proveden pokus o otravu pracovníků Svobodné Evropy atropinem, také 21. února 1981 u zpravodajského oddělení československé redakce Svobodné Evropy vybuchla na podnět rumunské tajné služby nálož. Podobnou akci chystal v roce 1976 i kapitán StB [[Pavel Minařík]], jemuž se po roce 1968 povedlo předstírat emigraci a stát se hlasatelem Svobodné Evropy. Jeho oslavná vystoupení v normalizační televizi byla natolik groteskní, že musel být "uklizen" rozšířením fámy, že jej v Polsku přejela černá Volha a objevil se na scéně až po listopadu 1989. Rozsudek nad Minaříkem z roku 1993 dosud (leden 2006) nenabyl právní moci.
V rámci [[samizdat]]u byly vyráběny (t.j. většinou opisovány na psacím stroji) nebo dováženy a distribuovány knihy i jiné tiskoviny, které kvůli cenzuře nemohly být šířeny oficiálně. Mnohé výtisky samizdatů kolovaly postupně přes mnoho čtenářů, protože výroba i rozmnožování byly rizikovou činností. Kromě tiskovin se samizdatem šíříly i magntefonové nahrávky (Karel Kryl atd) a koncem 80-tých let i vidonahrávky (Originální videožurnál), koncem 80-tých let začaly vycházet i samizdatové noviny (např. Lidové Noviny).
== Související články ==
|
