Otevřít hlavní menu

Změny

Velikost nezměněna ,  před 7 lety
m
=== Egypt ===
 
Aššurbanipal nezdědil po Asarhadonovi jen trůn, ale také válečný konflikt s [[Egypt]]em a jeho [[kuš]]itskými panovníky, králi [[25. dynastie]]. Roku [[667 př. n. l.]] vyslal Aššurbanipal asyrskou armádu do Egypta. Výprava je úspěšná, egyptský král [[Taharka]] je v bitvě u [[Memfis]]u na hlavu poražen a Asýrie si udržuje svůj vliv na egyptské půdě. Několik egyptských vazalů se v té době pokouší o rebelii, ale asyrská armáda povstání potlačila. VsichniVšichni velitelé vzbouřenců byli posláni do [[Ninive]], pouze [[Neko I.]] (princ ze [[Sau]]) přesvědčil Aššurbanipala o své loajalitě. To mu vyneslo návrat do Egypta a následně i titul egyptského krále.
Po [[Taharka|Taharkově]] smrti r. [[664 př. n. l.]] vtrhl do [[Horní Egypt|Horního Egypta]] jeho synovec a následník [[Tanotamon]], dobyl jej a ustanovil [[Veset|Théby]] hlavním městem. U města [[Memfis]] porazil ostatní egyptské prince, včetně [[Neko I.|Neka I.]], který v bitvě málem zahynul. Aššurbanipal poslal další armádu proti Tanotamonově vojsku a opět se mu podařilo [[Kuš]]ity porazit. Tanotamon se stáhl na jih do své domoviny a k dalším válečným tažením z jeho strany již nedošlo. Asyřané vyrabovali [[Veset|Théby]] a domů přivezli obrovskou válečnou kořist.
Jak asyrský vliv v Egyptě skončil není zcela jasné, víme však, že Nekův syn [[Psammetik I.]] získal Egyptu nezávislost a zároveň udržel přátelské vztahy s Asýrií.
V soudobých textech byl nalezen zajímavý příběh, popisující jak měl [[Lýdie|lýdský]] král [[Gýgés]] ve snu vnuknutí seslané asyrským bohem [[Aššur]]em. Ve snu mu bylo sděleno, že pokud se poddá Aššurbanipalovi, podaří se mu porazit jeho vlastní nepřátele. Poté, co poslal vyslance do Asýrie, skutečně se mu podařilo porazit [[Kimmerie]]. Když však později podpořil egyptský odboj proti Asyřanům, jeho vojska byla poražena armádou z [[Kilíkie]] a [[Kimmerie]].<ref>M. Roaf, cultural atlas of Mesopotamia and the ancient near east 2004, p. 190-191</ref>
 
=== Elam ===