Tanka: Porovnání verzí

'''Tanka''' je [[Japonsko|japonská]] [[báseň|básnická]] dříve nazývaná [[waka]], využívající [[sylabický verš]]. V [[19. století]] se rozšířila i mimo japonskou poesii. Má pět [[verš]]ů, z nichž první a třetí mají pět [[slabika|slabik]] a ostatní sedm. Někdy se tak uvádí schéma 5-7-5-7-7. První tři verše jsou označovány jako ''kaminoku'' (horní fráze) a poslední dva jako ''šimonoku'' (spodní fráze). Původně byla tanka zakončením (posláním, [[envoi]]) delší básně, v níž se pravidelně střídaly pětislabičné a sedmislabičné verše (taková forma se nazývá [[čóka]]). Až v pozdější době začali básníci jako [[Kakinomoto no Hitomaro]] ([[662]]-[[710]]) psát tyto závěrečné sloky samostatně - tanka byla pro jednodušší a všednější emoce vhodnější než delší, slavnostnější a vážnější čóka. V [[10. století|desátém století]] čóka ustoupila do pozadí a tanka se stala nejčastější formou oboru waka. Časté byly literární texty, v nichž se střídala [[próza]] a básně formou tanka - vyvinula se také zvláštní společenská hra, při které jeden zaimprovizoval první tříverší tanky a druhý na ně musel odpovědět dvojverším, taková báseň se nazývá [[renga]], "řetězová báseň. Později vznikla její modifikace, zvaná haikai no renga, "hravá renga," ze které se vyvinulo haiku (název haiku=spojení slov hokku, horní sloka a haikai, hravý) Básně tanka jsou i dnes velmi populární, tvoří spolu s formou [[haiku]] (které se vyvinulo právě z rengy - jde o osamostatněné první tříverší tanky) nejčastější formy japonské poesie. Výbor parafrází z japonských tanka pořídil [[Bohumil Mathesius]] pod názvem ''Verše psané na vodu''.