Dějiny Univerzity Karlovy (1347–1740): Porovnání verzí

bez shrnutí editace
m (napřímení odkazu)
Jezuitská univerzita byla v mnoha ohledech opakem univerzity podobojí. Na rozdíl od samosprávné středověké „obce scholárů“ byla pevně řízena prefektem, rektorem a provinciálem, obsah i metody výuky byly přesně stanoveny, studenti měli množství povinností, univerzita kladla velký důraz na latinu a další jazyky, měla bohaté mezinárodní styky a rostoucí podporu šlechty i panovníků. Odpovídala tedy duchu doby, která v únavě z náboženských válek v Německu, ve Francii i v Anglii většinou směřovala k absolutistickým monarchiím.
 
Za stavovského povstání [[1618]] byli jezuité z Prahy vypovězeni, roku 1620 se však vrátili a roku [[1622]] z rozhodnutí panovníka převzali i Karlovu univerzitu. Proti tomu se však postavil pražský arcibiskup [[Jan Lohel]] a ještě ostřeji jeho nástupce [[Arnošt Vojtěch Harrachz Harrachu]], jehož stanovisko podpořila i papežská kurie. Základem arcibiskupovy argumentace bylo tvrzení, že Karlovu univerzitu nezaložil Karel IV., nýbrž už roku 1347 papež, takže císař ji nemůže ani zrušit. V následujících letech si pak arcibiskup zřídil vlastní kněžský seminář, podobně jako některé řeholní řády.<ref>I. Čornejová (red.), ''Dějiny Univerzity Karlovy'' II. (1622-1802). Praha 1995
</ref>
 
Anonymní uživatel