Nevers: Porovnání verzí

 

'''Nevers''' [{{IPA|nəˈvɛʀ}}] je [[Francie|francouzské]] [[město]] v [[Francouzské departementy|departementu]] [[Nièvre]], [[Regiony Francie|region]] [[Burgundsko]].

 

== Geografie ==

Podrobnosti: Historické centrum města: Porte du Croux = městská brána z roku 1393, dnes Archeologické muzeum mající řecké, římské a románské plastiky. Vévodský palác z 15. (1475-) až 16. století = Palais ducal. V původní budově opatství je Městské muzeum se sbírkami italského fajánce, perského a čínského porcelánu a s řeckými, římskými a románskými plastikami. / Město má strojírenství, elektrotechnický a keramický průmysl - porcelán a fajáns, zemědělství. Na sklonku 18. století zde v Nevers a okolí byl průmysl železa a hutnictví.

Stálo zde starořímské Noviodunim Aeduorum s obměna osmibokého baptisteria podle sv. Ambrože z roku 386 = raně křesťanské umění. V merovejské době zde byl klášter. Opatství Saint-Viktor bylo založeno v 7. nebo 8. století, převorstvím se stalo v roce 1085 pod Vilémem I. a náleželo k opatství v La Charité-sur-Loire. / Převorství Saint-Sauver bylo údajně založeno Karlem Velikým, aby zde byla pohřbena jedna z jeho dcer, zesnulá Nevers. V 11. století byl areál opuštěn mnichy. Biskup z Nevers Hugues II znovu vystavěl klášter, který příslušel ke Cluny. Nový převorský kostel byl vystavěn na počátku 12. století. Byl umístěn v samotné středu města mezi klauzurou městských katedrálních kanovníků a opatstvím Notre-Dame. Chrámová loď zaznamenává tři výškové úrovně, je ukončena apsidou s kupolí. Na severu se nacházely budovy kláštera. Portál na jihu byl viditelný z mostu přes Loiru, po kterém přicházeli cestující a poutníci. Převorství Saint-Sauver zůstalo clynyjským až do 18. století. Na žádost biskupa z Nevers byl pak předán klášter do správy jezuitům. Převorství bylo zrušeno za Revoluce. Obě fasády a věž křížení nad transeptem byly zbořeny. Klášterní areál dostal využití vojenské. Dnes jsou po tomto městském klášteru jen skromné stopy. Areál se měnil rychle v ruiny: některé prvky areálu jsou dnes přivtělené k pozdější rekonstrukci, jako podloubí a především části portálu. Tympanon, sloupové hlavice a překlad jsou uložené v muzeu. http://www.sitesclunisiens.org/ / Klášter svatého Gilgarda (couvent Saint-Gildard) je místem posmrtného odpočinku svaté Bernadetty. / Odkaz na zdejší kultovní místo = kostel Saint-Etienne uvádí Jonas z Bobbia, který zmiňuje ženskou komunitu pod iro-skotskou regulí svatého Colombana Theudulfuse, přezdívaný Babelenus, působící zde na počátku 7. století. Tato skromná svatyně, tyčící se původně vně města, doznala následně četná poškození. Převorství bylo rekonstruováno v 18. století po posledním požáru (dnes existuje částečně v prostorách obsazených obchodní školou), kostel však byl jen málo poškozený a pochází tedy z konce 11. století. Zkušenosti tehdejších architektů románské doby pomohly uskutečnit kultovní stavbu, v níž jsou objemy, světelnost a akustika nezvykle krásné. V románském Francouzském království zde bylo jedno z četných kulturních středisek pro architekturu, sochařství a/či mozaiky. Pro mnohé románské stavby z širší oblasti Auvergne je charakteristická skupina emporových halových kostelů z 12. století, jejichž střední lodi jsou vyšší než klenby empor nad bočními loděmi. Empora (též tribuna) je buď galerie v západní části chrámu proti hlavnímu oltáři či též ochoz nad postranními loďmi chrámu, otevřený arkádou do hlavní lodi. V samém středu města Nevers se postavil románský klášterní chrám sv. Štěpána, který je zde nejstarší dochovanou památkou, jež harmonicky a dovedně spojuje všechny charakteristické prvky románského kostela zaklenutého ve všech částech. V roce 1063, když už místo ztratilo kultovní funkci, starý biskup Hugues z Champallement se rozhoduje svatyni znovu vystavět. V době vhodné k obnově kostela uvedl v tato místa komunitu kanovníků a brzy poté ji vystřídal komunitou mnichů benediktýnů. Tito mniši byli svázáni s velkým klášterem v Cluny, kterému nové převorství připadlo v roce 1068 smlouvou s hrabětem z Nevers Guillaumem. Ten se zapojil do rekonstrukce budov nového převorství. V letech 1063-1097 zde působil sv. Štěpán. Kostel byl vystavěn v letech 1083 až 1097. Kostel převorství byl vysvěcen 13. prosince 1097 za přítomnosti významných osobností. Při této příležitosti hrabě Vilém udělil četná privilegia obyvatelům městečka založeného kolem převorství a předal je pod autoritu převora. Tato nezávislost městečka Saint-Etienne na světské moci přestala až uprostřed 16. století, kdy jurisdikce z převora přešla na knížete a město Nevers. / Kostel rekonstruovaný na počátku 15. století zmizel za Revoluce a byl rekonstruovaný - velké obnovovací práce se konaly během druhé poloviny 19. století a v prvních letech 20. století. Závěr kostela sv. Štěpána = Saint-Étienne je z let 1083 až 1097, je to kostel s tribunami nad postranními loděmi, tzv. poutní. Má jak vysoká okna, tak i tribunu. Kostel vznikl pod patronací mocného neverského hraběte Guillauma o 25 let později než kostel Saint-Benoit-sur-Loire (z téhož kamene) a na jeho dokončení stačilo 15 let. Není veliký, je 15 m široký, z toho na hlavní loď připadá 7 m. Stavba je jednoduchá, hlavní loď má délku 18 m, boční prostory jsou zaklenuté, na obloukovou apsidu s polokruhovým ochozem na východní straně navazují tři paprsčitě uspořádané kaple. Chór je stupňovitý. Malé rozpětí prostorů, které měly být zaklenuty, dovolilo smělému staviteli užít pro celou loď konstrukce, kterou byla před několika lety předtím zaklenuta předsíň kostela v Tournus a jež zachovávala dvě vlastnosti předrománských bazilik - prostor¬nost a dostatek světla. Architekt toho dosáhl zbudováním tribun nad postranními loděmi a přímým osvětlením hlavní lodi vysokými okny. V řezu má klenba nad tribunami tvar čtvrtkruhu a její vrchol se opírá jako opěrák o horní část mezilodní zdi právě pod okenními parapety. Účinně tak rozvádí boční tlaky velké valené klenby na mezilodní zdi, oslabené proraženými okenními otvory. Tato po všech stránkách jednotná konstrukce byla poprvé uskutečněna patrně právě zde. Konstrukce se účinně vypořádala s vឬnými obtížemi, jež vycházely z nedostatečného umrtvení bočních tlaků. Jestliže je valená klenba nesena jedno¬duchou hladkou zdí nebo podporami jako u plochostropé baziliky, tlak se rozvádí a je obtížné ho zvládnout. Mu¬sí být sveden do několika bodů. Dosáhne se toho těsným spojením příčných pasů nebo žeber s pilíři, takže se zdá, jako by pasy byly jen prodloužením pilířů. Žebro nebo pas se stává kostrou klenby a pilíř kostrou zdi. Vnější opěráky, umístěné s pilíři a klenebními pasy v jedné rovině, neutralizují boční tlaky. Zároveň s těmito konstrukčními novinkami se zrodil nový výzdobný systém. Ze svazkového pilíře vycházejí v podélném směru velké mezilodní arkády a do výšky směřují příčné klenební pasy. Ze střídání svazkových pilířů a oblouků, které na ně navazují, vzniká rytmus klenebních polí, harmonický řád, jejž vytvářejí plastické vertikální linie a střídání osvětlených a zastíněných částí chrámového vnitřku. Z tohoto uspořádání podpěr a klenebních polí vycházela později gotická architektura. Dispozice koste¬la sv. Štěpána v Nevers znamenala definitivní rozchod s typem předrománské baziliky, stala se jedním z nejvýznamnějších mezníků ve vývoji francouzské architektury. U Sv. Štěpána se tedy (jak již bylo zmíněno) stavitel vzhledem k nevelké šíři střední lodi mohl odvážit zvýšit úsek arkádové zdi mezi styčnou hranou bočních čtvrtkruhových kleneb a patou hlavní klenby a tím získal místo pro okna. Toto nebezpečně smělé řešení však bylo napodobováno dosti zřídka (zvláště v Berry). Kostel patří mezi tzv. poutní, které se vyznačovaly valenou klenbou na příčných pasech, tribunami nad postranními loděmi a ochozem s kaplemi – zde však je použita empora. Typ poutního kostela se šířil od třetí čtvrtiny 11. století.