Aššurbanipal: Porovnání verzí

Aššurbanipal se narodil na sklonku [[Asýrie|asyrské]] dominance, která trvala více než 1300 let. Jeho otec, [[Asarhaddon]], nejmladší syn [[Sinacherib]]a, se stal následníkem trůnu poté, co byl korunní princ [[Aššur-nadin-šumi]] sesazen rebely jako údajný [[babylonBabylón|babylonsk]]skýý vazal. Asarhaddon nebyl synem Sinacheribovy královny Tašmetum-šarat, ale jedné z "palácových dam" západosemitského původu, [[Zakutu]], známou pod jejím rodovým jménem - ''Naqui'a''. Jedinou známou královnou za Asarhaddona byla [[Ašur-hamat]], která zemřela roku [[672 př. n. l.]]

Poté se cesty obou princů rozdělily. V dochované korespondenci Šamaš-šum-ukin informuje svého otce o situaci v Babylonu, zatímco Aššurbanipala (který zůstal v Asýrii) v dopisech tituluje jako korunního prince. Situace se vyhrotila roku [[669 př. n. l.]], kdy v průběhu egyptské kampaně náhle umírá král Asarhaddon. Jeho matka Zakutu okamžitě požadovala všeobecnou podporu pro Aššurbanipalův nárok na trůn a přísné tresty pro případy zrady. To dokazuje, jak vlivnou osobou byla tato žena na počátku Aššurbanipalovy vlády. Oficiální korunovace proběhla druhého měsíce roku [[668 př. n. l.]] a v témže roce Aššurbanipal ustanovil svého bratra králem [[BabylonBabylón]]u. Převod výkonné moci proběhl hladce, a duální vláda obou bratrů mohla začít. V textech je jejich vzájemný vztah v té době popisován jako vřelý; v mnoha případech je dokonce označují za dvojčata. Stejně však bylo jasně dáno najevo, že Aššurbanipal, jako král asyrský a jako jeho předkové, byl také "králem všehomíra".

V té době se zvětšovaly neshody mezi bratry a vyvrcholením vzájemných třenic bylo protiasyrské povstání [[BabylonBabylón]]u r. [[652 př. n. l.]]. Tentokrát však měl Babylon spojence - asyrské [[chaldejci|chaldejské]] kmeny, krále [[Gutejci|Gutiů]], [[Amorité|Amurrů]], [[Malluha|Malluhy]] a hlavně samotný [[Elam]]. Podle pozdější aramejské zprávy Šamaš-šum-ukin oficiálně vyhlásil svému bratru válku dopisem, v kterém ho označil jako pouhého místodržícího [[Ninive]] a jako svého poddaného. Asyřané opět váhali s odpovědí, tentokrát z důvodů nepříznivých znamení a věšteb. Není zcela jasné jak vzpoura ovlivňovala samotné asyrské vnitrozemí, ale prokázané nepokoje v některých městech ukazují, že i zde mohl mít Aššurbanipal jisté potíže.<ref>G. Frame, Babylon 689-627 BC, p. 131-141</ref> Když byl Babylon konečně napaden, Asyřané opět prokázali svou válečnou sílu. Navíc i v oblasti Babylonie vypukla občanská válka, která omezila vojenskou pomoc pro Babylon. Roku [[648 př. n. l.]] Aššurbanipal již obléhá dvě hlavní centra vzpoury - [[Borsippa|Borsippu]] a [[Babylon]]. Bez nepřicházející pomoci byla jejich situace beznadějná. Po téměř dvouletém obléhání umírá Šamaš-šum-ukin ve svém hořícím paláci, jen krátce před tím, než se město vzdalo. Tentokrát Babylon nebyl zničen jako za [[Senacherib]]a, avšak neunikl hroznému krveprolití a masakrům vzbouřenců. Aššurbanipal dovolil, aby si Babylon podržel svou nezávislost, ale ta se stala ještě více formální než byla kdykoliv předtím. Nový babylonský král [[Kandanalu]] po sobě nezanechal žádné oficiální záznamy, pravděpodobně byla jeho funkce jen obřadní.<ref>J. Oates, Babylon, 2003, p. 123</ref>