Operace Downfall: Porovnání verzí

 

 

Vzhledem k faktu, že [[projekt Manhattan]] byl přísně utajovanou operací americké armády nepřekvapí, že americké velení v [[Tichý oceán|Tichomoří]] nebylo s možným nasazením nové zbraně obeznámeno a proto z perspektivy velitelů v poli válka s Japonci vypadala jako konvenční boj do hořkého konce. Velení [[US Navy]] a [[USAAF]], které představoval admirál [[Chester Nimitz]] a generál [[Curtis LeMay]] dostali za úkol připravit půdu pro úspěšné vylodění amerických vojsk, tentokráte přímo v Japonsku. Ve snaze ukončit válku Američané Japonce nikterak nešetřili. Doposud sporadicky bombardované japonské ostrovy nyní na vlastní kůži zažili co je to [[strategické bombardování]]. Vzhledem k faktu, že většina budov ve velkých japonských městech byla dřevěná, rozhodl se generál LeMay pro zápalné pumy, otestované roku 1943 při náletu na [[Hamburk]]. Již 9.-10. února 1945 rozpoutaly americké bombardéry ohnivou smršť v japonském hlavním městu [[Tokio]], která zabila 100.000 lidí a přes milión dalších přišlo o své domy. Terčem útoků se stávaly také továrny, čímž byla zbrojní výroba vážně narušována.

Ještě fatálnější následky měla pro Japonce operace Starvation (Vyhladovění) zahájená v březnu 1945. Ambiciózní plán měl jednoduchou logiku - hustě zaminovat japonské pobřežní vody a odříznout tak Japonce od moře. Na rozkaz admirála Nimitze bylo ponorkami a bombar-déry rozmístěno přes 12.000 min. Výsledky se brzy dostavily: japonské obyvatelstvo jedlo denně asi tak třetinu toho, co jejich organismus potřeboval. Rýže byla na minimální příděly a ryby, důležitý prvek výživy z trhu prakticky zmizely. Už tak kolabující zbrojní průmysl byl odříznut od strategických surovin, na jejímž dovozu byl závisly. Nebylo divu - na minách se celkem potopilo 670 lodí o celkovém výtlaku 1 250 000 [[BRT]], přičemž miny přirozeně nedělaly rozdíly mezi nákladními plavidly a rybářskými bárkami.

 

 

Přestože japonská morálka byla zle otřesena ohnivými bouřemi a operací Starvation, neštěstím civilního obyvatelstva bylo, že od vypuknutí války se skutečná moc koncentrovala do rukou privilegované vojenské kasty, která se oddávala fanatické rétorice o tom, jak se milióny chopí bambusových kopí a jako jeden muž se vrhnou v ústrety cizákům a smetou je zpět do moře nebo padnou do jednoho přesně v duchu [[samuraj|samurajských]] kodexů. Všechny letadla ať už bojová, výcviková, pozorovací i civilní, prostě vše co mělo křídla bylo mobilizováno pro závěrečný boj ve stylu [[kamikadze]]. Do července 1945 se zdařilo upravit 8.000 letounů a dalších 2.500 mělo být připraveno do září. Japonská branná moc a japonský národ už nevedli válku proto, aby zvítězili nad nepřítelem, ale proto, aby ''padli se ctí na poli slávy''.

 

 

Vrchním velitelem invaze se stal generál [[Douglas MacArthur]], který shrnul situaci operace Downfall výstižně: ''V případě japonského loďstva bylo dosaženo jeho praktické bezmocnosti. Japonské letectvo je ve stavu, kdy je schopno proti nám provádět je nekoordinované sebevražedné útoky za použití všech dostupných typů letadel. Trpí značným úbytkem a jeho možnosti pokračovat v boji značně klesají''.

Americký plán skoků z ostrova na ostrov po pádu [[Okinawa|Okinawy]] navrhoval zaměřit se na souostroví [[Rjúkjú]], kde měly být po jejich dobytí vybudovány letecké základny k podpoře dalšího postupu. 1. listopadu 1945 měla americká armáda zahájit operaci Olympic tj. invazi na ostrov [[Kjúšú]]. Operace se mělo účastnit 14 divizí (přes 400.000 mužů) na 1.300 vyloďovacích plavidlech. Vzdušnou podporu operaci Olympic mělo zajistit 1.900 letounů z 32 amerických a britských letadlových lodí a 2.700 letounů z Okinawy. Pro srovnání - v rámci [[operace Overlord]] se invaze účastnilo pět divizí a tři výsadkové [[divize]]. Ještě větší rozměr měla následná operace Coronet, připravovaná v připadě, že by Japonci i nadále pokračovali v boji na 1. březen 1946 a zahrnovala by rozsáhlý útok 25 divizí (tj. přes půl miliónu vojáků) v oblasti [[Kantó]] na ostrově [[Honšú]], kde leží i Tokio. Obě operace kladly velké nároky na logistiku (například pro úspěch operace Coronet bylo nutno dopravit 610.000 tun zásob a až by se invazní armády usadily v dobytých pozicích, potřebovaly dalších 686.000 tun), které vzbuzovaly v řadách armádních důstojníků určité rozpaky. Především si nikdo netroufal vyčíslit oběti na životech ani jak dlouho po úspěšném vylodění a upevnění dobytých předmostí bude konflikt ještě trvat. Nedalo se čekat, že se Japonci po invazi vzdají a vše se tak elegantně ukončí, naopak šílené sebevražedné vize japonského generálního štábu zavdávaly podnět k obavám.

 

 

[[Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki]], které mělo umocnit bezvýchodnou situaci Japonska a napomoci tak operaci Downfall k úlevě mnohých amerických velitelů přineslo kýženou japonskou bezpodmínečnou kapitulaci a učinilo plán invaze do Japonska bezpředmětným.