Pod vlivem Lutherových spisů a jeho vystoupení ve Wormsu propukly od podzimu [[1521]] prakticky v celém Německu náboženské nepokoje, zprvu s centrem ve [[Wittenberg]]u. Nové učení se rychle šířilo i pod vlivem Lutherova překladu Bible, která byla do té doby [[veřejnost]]i prakticky nedostupná. Němci přecházeli houfně na novou víru, mniši a jeptišky opouštěli [[klášter]]y. Proti radikálním projevům reformace ([[obrazoborectví]] a selským nepokojům) reformátor ostře vystupoval.
Na politické úrovni dochšlodošlo nejprve v roce [[1526]] ve [[Špýr]]u k rozhodnutí, že se volba náboženství přenechává autonomii zeměpánů. Když bylo na dalším říšském sněmu [[1529]] toto právo opět zrušeno, evangeličtí stavové protestovali (odtud [[Protestantství|protestanti]]) opuštěním jednání. V roce [[1530]] předložili evangelíci na sněmu v [[Augsburg]]u [[Philipp Melanchthon|Melanchthonovo]] [[Augsburské vyznání]], pokus o přiblížení [[katolictví|katolické]] straně (zdůraznění společných rysů víry) a zároveň první [[evangelická církev|evangelické]] [[vyznání]] nové víry. Katolické stavy toto dílo odmítly a císař hrozil protestantům [[represe]]mi. Evangelické stavy na svou obranu založily ''[[šmalkaldský spolek]]''. Po porážce protestantů ve [[Šmalkadská válka|šmalkaldské válce]] [[1546]] - [[1547]] následovalo pronásledování protestantů. Po odstoupení císaře byl uzavřen v roce [[1555]] ''augsburský náboženský mír'', jehož obsahem bylo zrovnoprávnění obou náboženství na území Německa, a znamenalo faktické uznání rozdělení církve.
