Makro (software): Porovnání verzí

Přidáno 91 bajtů ,  před 10 lety
bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Kromě standardních maker se dají vytvářet vlastní makra. Jejich užívání je velmi rozšířené, například je lze použít pro definování počtu prvků pole. Takové makro se pak používá v celém zdrojovém kódu a při změně počtu prvků pole stačí změnit jen makro. Makro se definuje za direktivou #define a lze jej zrušit direktivou #undef.
 
<code>#define NAZEV makro</code>
zdrojový kód kde makro používáme
 
<code>#undef NAZEV</code>
zde už makro není definované
 
 
Zápis takového makra pak vypadá:
<code>#define identifikator_makra text_vlozeneho_makra</code>
Volání takového makra pak vypadá:
<code>Identifikator_makra</code>
 
====Makra s parametry====
Makra mohou mít také argumenty. Jsou uzavřeny v kulatých závorkách za jménem makra a pokud je více jak jeden argument, jsou odděleny čárkou.
Mezi jménem makra a závorkou obsahující argumenty nesmí být mezera.
<code>#define NAZEV(argument1, argument2, ...)</code>
Obsahují formální parametry, se kterými se v textu makra dále pracuje. Často se používají namísto funkcí. Rozdíl mezi makry a funkcí je ten, že makra jsou rychlejší a za formální parametry mohou být načteny i hodnoty libovolných datových typů. Používané pravidlo je psát identifikátor malými písmeny.
 
Zápis takového makra pak vypadá:
<code>#define identifikátor_makra(seznam formálních parametru) text_vlozeneho_makra</code>
Volání takového makra pak vypadá:
<code>identifikátor_makra(seznam skutečných parametrů)</code>
 
==Alternativní jazyky==
13

editací