První lyonský koncil: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava odkazu na rozc. |
m robot: stylistické, typografické a kódové korekce a náhrady přesměrování podle specifikace |
||
Řádek 9:
diskuse=[[císař]] [[Fridrich II.]], církevní disciplina, [[křižácké výpravy]], [[velké schizma]]|
dokumenty=38 [[konstituce|konstitucí]], sesazení Fridricha, [[7. křížová výprava]]}}
'''První lyonský koncil''' svolal [[papež]] [[Inocenc IV.]] a sešel se [[24. červen|24. června]] [[1245]] v [[Lyon]]u. Účastníků [[koncil]]u bylo méně, něž Inocenc očekával (asi 150). Koncilu se účastnili i latinští [[patriarcha|patriarchové]] [[Konstantinopol]]e, [[Antiochie]] a [[Aquileia|Akvileje]] a několik evropských panovníků, včetně [[císař]]e [[Latinské císařství|latinského císařství]] [[Baldwin II.|Baldwina II.]]
Ústředním tématem koncilu bylo sesazení římského [[císař]]e a [[panovník|krále]] [[Fridrich II.|Fridricha II.]], jednalo se tak o vyvrcholení dlouhodobého boje mezi Friedrichem a papežstvím. Po druhé [[exkomunikace|exkomunikaci]] císaře, kterou vyhlásil [[Řehoř IX.]] roku [[1239]], a po papežově smrti ([[1243]]) vsadil císař své naděje do volby nového papeže, jímž se stal Inocenc IV. Sesazení císaře však měl Inocenc v plánu nejpozději od svého překvapivého útěku z [[Řím]]a [[29. červen|29. června]] [[1244]], kdy mu již na jednotě s císařem nezáleželo.
[[Tadeáš ze Sessy]], dlouholetý důvěrník císařův a jeho zástupce na koncilu, využil první příležitosti, aby předložil Fridrichovu nabídku ke smíření. Inocenc odpověděl nedůvěrou a odmítnutím, neboť císař dříve své slovo neplnil a nesnažil se odvrátit rozsudek koncilu nad císařem. K Fridrichovi byl do [[Verona|Verony]] vyslán jako posel [[Walter z Ocre]], aby se vrátil v císařově doprovodu nebo s jeho instrukcemi. Papež se snažil ostatní přesvědčit, že císař nebojuje ve skutečnosti s ním, ale s celou [[církev|církví]]. Na papežovu stranu se postavilo [[Španělsko]], na císařovu [[Anglie]].
Na druhém zaedání byly představeny další body obžaloby: pronásledování církve na [[Sicílie|Sicílii]], [[hereze|heretické]] věroučné názory císařovy a především jeho kontakty se [[saracén]]skými vladaři, jeho údajný poměr se saracénskou dívkou a nemorální způsob života. Dále bylo císaři vytčeno zatýkání [[prelát]]ů, kteří se chystali odjet do [[Řím]]a na koncil svolaný Řehořem IX. Tadeáš se pokoušel císaře hájit a docílil pouze toho, že Inocenc poskytl císaři možnost, aby se [[17. červenec|17. července]] sám před koncilem hájil.
Mezitím si papež zajistil plnou podporu [[kardinál]]ů pro Friedrichovo sesazení a pro znění [[papežská bula|buly]], která měla Fridricha odsoudit. Zároveň nechal sepsat 91 listin, které císaři i králové vystavili ve prospěch římské církve, mezi nimi i 35 [[privilegium|privilegií]] přímo od Friedricha. Ty posléze posloužily jako důkazní materiál proti Fridrichovi a krom toho měly upevnit mocenské postavení římské církve a její [[hegemonie|hegemonii]] nad evropskými panovníky, které se papežové snažili podložit naukově.
Aniž by koncil na Friedricha nebo jeho vyslance čekal, sešel se [[17. červenec|17. července]] k závěrečnému zasedání. Inocenc nechal vyhlásit [[konstituce]], na nichž se účastníci koncilu usnesli. Tadeáš ještě jednou vystoupil a zpochybňoval mnohá privilegia, avšak s ohledem na nevyhnutelnost sesazení císaře a předem je spojoval s důvody pro neplatnost rozhodnutí koncilu.
Inocenc odmítl Tadeášovy námitky s poznámkou, že má před sebou všeobecný koncil a ohlásil sesazení císaře a uzavřel koncil vydáním buly proti císaři. Koncil nařídil novou [[křížová výprava|křížovou výpravu]] ([[sedmá křížová výprava|sedmou]]) pod vedením [[francie|franouzského]] krále [[Ludvík]]a proti Saracénům a [[Mongol]]ům. Mezi další důležitá rozhodnutí patřily odvody dvacetiny z každého [[obročí]] po tři roky na podporu [[Svatá země|Svaté země]] a odvody poloviny příjmu obročí, jejichž tituláři v nich nesídlili alespoň šest měsíců v roce, ve prospěch Latinského císařství.
| |||