Mezi plebeji a patriciji trval dlouhou dobu vnitřní boj. Plebejové usilovali o stejná práva jako měli patricijové. Patnáct let po založení římské republiky, v roce [[494 př. n. l.]], kdy plebejové za "první secese" opustili Řím na protest proti svévoli patricijů, a vrátili se do města teprve když patricijové souhlasili se vznikem úřadu, jemuž přislíbili „nedotknutelnost“ (''sacrosanctitas''), tedy právo nikoli na zákonnou, nýbrž náboženskou ochranu před jakýmkoli fyzickým útokem. Tak vznikl tribunát - úřad [[tribun lidu|tribuna lidu]] (latinsky ''tribunus plebis'') jako institut, jehož úkolem byla ochrana plebejů proti přehmatům patricijských úředníků a před útiskem plebejů obecně.
Vznik funkce [[Vojenský tribun s konzulskou mocí|vojenských tribunů s konzulskou mocí]] (roku [[444 př. n. l.]]), do níž mohli být voleni jak plebejové tak i patricijové, napětí mezi plebeji a patriciji zmírnil.
Od roku [[445 př. n. l.]] bylo plebejům dovoleno manželství s patricijskými dcerami. V roce [[367 př. n. l.]] získali plebejové přístup do římského senátu. Největšího úspěchu dosáhli plebejové za [[Tribun lidu|tribunů]] [[Lucius Sextius|Lucia Sextia]] a ''Gaia Licinia'' ([[366 př. n. l.]]): od té doby mohli plebejové zastávat i [[Římský konzul|konzulský]] úřad. Plné rovnoprávnosti, totiž podílu na vládě, spravování úřadů v republice ap., dosáhli roku [[287 př. n. l.]]; tím byla nastolena křehká rovnováha mezi oběma skupinami obyvatel. Za konzulů ''Marka Valeria'' a ''Quinta Apuleia'' ([[300 př. n. l.]]) plebejové dosáhli toho, že mohli zastávat kněžské hodnosti. Některé sakrální funkce však byly nadále vyhrazeny výlučně patricijům, a to do roku [[44 př. n. l.]]
'''Plebs''' (lat. lid) znamená v hovorové češtině chátru, spodinu, obyvatelstvo nižší kategorie.
