Severní mořská cesta: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.7.1) (Robot: Přidávám bg:Северен морски път |
|||
Řádek 5:
Ve [[středověk]]u se v Evropě rozrůstaly obchodní styky s [[Dálný východ|dálným východem]], hlavně s [[Čína|Čínou]]. Námořní cesty byly nejvýhodnější, protože lodě dokázaly dopravit mnohonásobně více zboží než obchodní karavany cestující po souši. Nejvýhodnější cesta kolem [[Afrika|Afriky]] byla obsazena [[Portugalsko|Portugalci]] a tak ostatní mocnosti se snažili najít jiné cesty do Číny. Někteří pluli kolem světa, kolem [[Amerika|Ameriky]] a [[Tichý oceán]], jiní se pokoušeli najít cestu severními moři. Prvním kdo se pokusil proplout severovýchodní cestou byl anglický mořeplavec [[Hugh Willoughby]] v roce 1533. Doplul k pobřeží [[Kolský poloostrov|Kolského poloostrova]], ale tam jeho lodi ztroskotaly a on sám zahynul. O proplutí na východ se pokoušeli od [[16. století]] další mořeplavci. Mezi nejvýznamnějšími byl [[Sebastiano Caboto]], [[Willem Barents]], [[Henry Hudson]], [[Pjotr Alexandrovič Čirikov]] a [[Julius von Payer]]. To se nakonec podařilo až v [[19. století]] švédskému polárnímu badateli [[Adolf Erik Nordenskjöld|Adolfu Nordenskjöldovi]], který [[18. červenec|18. července]] [[1879]] proplul [[Beringův průliv|Beringovým průlivem]] a doplul do [[Tichý oceán|Tichého oceánu]].
V dobách [[Studená válka|studené války]] a [[Komunismus|komunismu]] v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] byl v letní sezóně na této námořní cestě hustý provoz, hlavní myšlenkou bylo propojit ústí velkých sibiřských řek navzájem a se zbytkem země, vozily se především suroviny ze [[sibiř]]ských nalezišť. Dnes je zhruba polovinu roku její severní část kvůli arktickému ledu neprůjezdná, v létě vyžaduje údržbu průjezdnosti pomocí [[Ledoborec|ledoborců]], což se po pádu komunismu ukázalo být neekonomické.
Přesto ale provoz na Severní mořské ceste v posledních letech opět roste - v roce 2010 byla přeprava jenom 110 000 tun a 4 lodě, v roce 2011 to bylo 820 000 tun a 34 lodí, pro rok 2012 je (optimistický) odhad 2 500 000 tun. Oproti 80. létům je však málo - tehdy dosahovala přeprava 6-8 milionů tun. Severní mořská cesta má několik výhod: typická délka plavby Londýn - Jokohama je výrazne kratší, což přináší úspory na čase plavby a tím na palivě, na platech posádek atd., odpadají časové prostoje běžné pred Suezem (čekání na vjezd), a taky odpadá v dnešní době aktuální problémy s piráty. Odpadají taky poplatky za průjezd Suezským kanálem, ale platí se zase za doprovod ledoborců, což se může finančne srovnat.
== Reference ==
| |||