Za počátek reformačního procesu je považován [[31. říjen]] [[1517]], kdy [[Martin Luther]] uveřejnil svých 95 tezí. Jeho cílem bylo vyvolat akademickou diskuzi, jeho myšlenky se však velmi rychle roznesly a vzbudily obrovskou pozornost. Řím označil tyto teze za kacířské a vyzval Luthera k jejich odvolání. Jeho spisy byly páleny, Luther reagoval spálením [[Papežská bula|papežské buly]] a vydáním dalších spisů, ve kterých odmítal autoritu [[papež]]e a [[koncil]]ů a žádal církevní reformy. V roce [[1521]], po uvalení církevní [[klatba|klatby]], následovalo předvolání před [[říšský sněm]] ve [[Worms]]u, na kterém Luther odmítl své učení odvolat, pokud nebude přesvědčen svědectvím [[Bible|Písma]]. Císař [[Karel V.]] vydal ''[[Wormský edikt]]'', který zůstal v platnosti během celého reformátorova života. Jeho obsahem je říšská [[klatba]] proti Lutherovi a zákaz jeho učení. Luther se uchylujeuchýlil na hrad [[Wartburg]].
Pod vlivem Lutherových spisů a jeho vystoupení ve Wormsu propukajípropukly od podzimu [[1521]] prakticky v celém Německu náboženské nepokoje, zprvu s centrem ve [[Wittenberg]]u. Nové učení se rychle šíří,šířilo i pod vlivem Lutherova překladu Bible, která byla do té doby veřejnosti[[veřejnost]]i prakticky nedostupná. Němci přecházejípřecházeli houfně na novou víru, mniši a jeptišky opouštějíopouštěli kláštery[[klášter]]y. Proti radikálním projevům reformace ([[obrazoborectví]] a selským nepokojům) reformátor ostře vystupujevystupoval.
Na politické úrovni docházídochšlo nejprve v roce [[1526]] ve [[Špýr]]u k rozhodnutí, že se volba náboženství přenechává autonomii zeměpánů. Když sebylo na dalším říšském sněmu [[1529]] toto právo opět zrušilozrušeno, evangeličtí stavové protestujíprotestovali (odtud [[Protestantství|protestanti]]) opuštěním jednání. V roce [[1530]] předkládajípředložili evangelíci na sněmu v [[Augsburg]]u [[Philipp Melanchthon|Melanchthonovo]] [[Augsburské vyznání]], pokus o přiblížení [[katolictví|katolické]] straně (zdůraznění společných rysů víry) a zároveň první [[evangelická církev|evangelické]] [[vyznání]] nové víry. Katolické stavy toto dílo odmítajíodmítly a císař hrozíhrozil protestantům represemi[[represe]]mi. Evangelické stavy na svou obranu zakládajízaložily ''[[šmalkaldský spolek]]''. Po porážce protestantů ve [[šmalkadskáŠmalkadská válka|šmalkaldské válce]] [[1546]] - [[1547]] následujenásledovalo pronásledování protestantů. Po odstoupení císaře sebyl uzavíráuzavřen v roce [[1555]] ''augsburský náboženský mír'', jehož obsahem jebylo zrovnoprávnění obou náboženství na území Německa, a znamenáznamenalo faktické uznání rozdělení církve.
