Titanic: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Nikos (diskuse | příspěvky)
→‎Vrak lodi: název kapitoly změněn na Vrak lodi a jeho objevení a přidán podrobnější text o objevení vraku Ballardem
Nikos (diskuse | příspěvky)
→‎Vrak lodi a jeho objevení: Vytvoření kapitoly Objevení vraku a obnoven původní název kapitoly Vrak lodi a obnoven i původní text, jelikož mnou vložený text se po uložení změn neobjevil
Řádek 359:
Srážka s&nbsp;ledovcem, která způsobila dlouhou trhlinu v&nbsp;trupu ''Titanicu'' v&nbsp;délce šesti komor, způsobila poškození trupu v&nbsp;rozsahu větším, než konstruktéři při projektování trupu očekávali.<ref name=R245/><ref name=R246/><ref name=R247/>
 
== Objevení vraku ==
== Vrak lodi a jeho objevení ==
Krátce po potopení lodi se objevily první snahy o&nbsp;nalezení lodi a&nbsp;vyzvednutí jejího trupu. Hloubka v&nbsp;dané oblasti se ale pohybuje okolo 4&nbsp;kilometrů (12&nbsp;000&nbsp;stop), takže tyto plány nebyly vzhledem k&nbsp;tehdejší technice realizovatelné.
 
První vážný pokus o&nbsp;nalezení [[vrak]]u ''Titanicu'' podnikl [[Texas|texaský]] naftař a&nbsp;multimilionář Jack Grimm v&nbsp;červenci 1980, neuspěl však ani tehdy a&nbsp;ani v&nbsp;žádném ze dvou dalších pokusů. Následoval jej [[oceánograf]] a [[geolog]] [[Robert D. Ballard]], jehož expedice objevila první trosky [[1. září]] [[1985]].<ref name=R108/> Finanční i technické zajištění celé operace spadalo pod americké námořnictvo, jelikož hlavním cílem expedice nebylo pátrání po ''Titanicu'', ale především nalezení a prozkoumání vraků dvou potopených amerických [[jaderná ponorka|jaderných ponorek]] - [[USS Tresher (SSN-593)]] a [[USS Scorpion (SSN-589)]], které zmizely i s posádkami (Scorpion v roce [[1963]] a Tresher v roce [[1968]]) <ref>Dokumentární film z produkce National Geographic Vrak Titaniku a studená válka (Titanic's Nuclear Secret) - 51 minut, 2011. </ref>. Robert D. Ballard poskytl námořnictvu své bohaté zkušenosti oceánografa a především nové video technologie k průzkumu mořského dna, které poskytovalyměly vysokou rozlišovací schopnost a umožňovaly detailní průzkum a mapování sledované oblasti. S vedením námořnictva se pak Ballard dohodl na tom, že pokud se mu podaří objevit a prozkoumat obě potopené jaderné ponorky a nepřekročí při tom povolený rozpočet, získá možnost ve zbylém čase expedice pátrat i po vraku ''Titanicu'' <ref>Dokumentární film z produkce National Geographic Vrak Titaniku a studená válka (Titanic's Nuclear Secret) - 51 minut, 2011. </ref>. Námořnictvo USA poskytlo loď i posádku, financovalo výrobu vlečené plošiny, na které byly umístěny videokamery a osvětlení, a finančně zajistilo celou přísně utajenou operaci. Důstojník v záloze Robert D. Ballard byl povolán do aktivní služby a vázán přísahou mlčenlivosti <ref>Dokumentární film z produkce National Geographic Vrak Titaniku a studená válka (Titanic's Nuclear Secret) - 51 minut, 2011. </ref>. Vraky obou ponorek se týmu nakonec podařilo objevit a prozkoumat, ale na hledání ''Titanicu'' zbylo jen posledních čtrnáct dnů pátrání. Vzhledem k tomu se Ballard rozhodl cílovou oblast pátrání prohledával v navazujících pásech, mezi kterými ale nechával mílové rozestupy a doufal, ho na stopu vraku přivede dlouhý pás trosek, který se podle Ballardova odhadu musel vytvořit po rozlomení potápějící se lodi. Tato taktika se ukázala být správná a pouhé čtyři dny před ukončením expedice zaznamenal robot [[robot Argo]] a jeho kamery první stopy po vraku lodi a následně i části lodi. NejzajímavějšíKdyž z&nbsp;nich představoval lodní kotelBallard na souřadnicíchpozdější {{coortiskové dms|41|43|32|N|s|49|56|49|W|z}}konferenci O&nbsp;den později byla nalezena přední část trupu (prokázalo se takoznámil, že mělaobjevil pravdu ta svědectví, která byla vyšetřovací komisí odmítnuta a&nbsp;která tvrdila, že trup lodi se krátce před potopením rozlomil na dvě části) na pozici {{coor dms|41|43|57|N|s|49|56|54|W|z}} Ještě později byla nalezena i&nbsp;záď ležící 600&nbsp;stop od přídě na souřadnicích {{coor dms|41|43|35|N|s|49|56|54|W|z}} Za místo potopenívrak ''Titanicu'', jebyl možnonucen brátzatajit polohuinformace nalezenéhoo kotle,pravém uúčelu něhožexpedice jea pravděpodobnétvrdil, že sepro uvolnilamerické přinámořnictvo rozlomenípouze ''Titanicu''testoval a&nbsp;klesalnové přímo ke dnutechnologie.<ref name=R457/><ref group="P." name=P9/>
 
== Vrak lodi a jeho objevení ==
 
[[SOubor:Titanic bell.JPG|thumb|left|Lodní zvon z&nbsp;''Titanicu'']]
Řádek 365 ⟶ 370:
Po rozlomení trupu se každá část potápěla odlišně. Přední část poměrně měkce dosedla na dno, zadní část klesala ke dnu daleko rychleji, i&nbsp;vlivem [[imploze]] stlačeného vzduchu ve vodotěsných komorách na zádi. Zadní část se zaryla hluboko do bahna.<ref name=R73/>
 
Jednu z nejzajímavější částí trosek, objevených týmem Roberta D. Ballarda, představoval lodní kotel na souřadnicích {{coor dms|41|43|32|N|s|49|56|49|W|z}} O&nbsp;den později byla nalezena přední část trupu (prokázalo se tak, že měla pravdu ta svědectví, která byla vyšetřovací komisí odmítnuta a&nbsp;která tvrdila, že trup lodi se krátce před potopením rozlomil na dvě části) na pozici {{coor dms|41|43|57|N|s|49|56|54|W|z}} Ještě později byla nalezena i&nbsp;záď ležící 600&nbsp;stop od přídě na souřadnicích {{coor dms|41|43|35|N|s|49|56|54|W|z}} Za místo potopení ''Titanicu'' je možno brát polohu nalezeného kotle, u něhož je pravděpodobné, že se uvolnil při rozlomení ''Titanicu'' a&nbsp;klesal přímo ke dnu.<ref name=R457/><ref group="P." name=P9/>
Krátce po potopení lodi se objevily první snahy o&nbsp;nalezení lodi a&nbsp;vyzvednutí jejího trupu. Hloubka v&nbsp;dané oblasti se ale pohybuje okolo 4&nbsp;kilometrů (12&nbsp;000&nbsp;stop), takže tyto plány nebyly vzhledem k&nbsp;tehdejší technice realizovatelné.
 
První vážný pokus o&nbsp;nalezení [[vrak]]u ''Titanicu'' podnikl [[Texas|texaský]] naftař a&nbsp;multimilionář Jack Grimm v&nbsp;červenci 1980, neuspěl však ani tehdy a&nbsp;ani v&nbsp;žádném ze dvou dalších pokusů. Následoval jej [[oceánograf]] a [[geolog]] [[Robert D. Ballard]], jehož expedice objevila první trosky [[1. září]] [[1985]].<ref name=R108/> Finanční i technické zajištění celé operace spadalo pod americké námořnictvo, jelikož hlavním cílem expedice nebylo pátrání po Titanicu, ale především nalezení a prozkoumání vraků dvou potopených amerických [[jaderná ponorka|jaderných ponorek]] - [[USS Tresher (SSN-593)]] a [[USS Scorpion (SSN-589)]], které zmizely i s posádkami (Scorpion v roce [[1963]] a Tresher v roce [[1968]]) <ref>Dokumentární film z produkce National Geographic Vrak Titaniku a studená válka (Titanic's Nuclear Secret) - 51 minut, 2011. <ref>.
Robert D. Ballard poskytl námořnictvu své bohaté zkušenosti oceánografa a především nové video technologie k průzkumu mořského dna, které poskytovaly vysokou rozlišovací schopnost a umožňovaly detailní průzkum a mapování sledované oblasti. S vedením námořnictva se pak Ballard dohodl na tom, že pokud se mu podaří objevit a prozkoumat obě potopené jaderné ponorky a nepřekročí při tom povolený rozpočet, získá možnost ve zbylém čase expedice pátrat i po vraku Titanicu <ref>Dokumentární film z produkce National Geographic Vrak Titaniku a studená válka (Titanic's Nuclear Secret) - 51 minut, 2011. <ref>. Námořnictvo USA poskytlo loď i posádku, financovalo výrobu vlečené plošiny, na které byly umístěny videokamery a osvětlení, a finančně zajistilo celou přísně utajenou operaci. Důstojník v záloze Robert D. Ballard byl povolán do aktivní služby a vázán přísahou mlčenlivosti <ref>Dokumentární film z produkce National Geographic Vrak Titaniku a studená válka (Titanic's Nuclear Secret) - 51 minut, 2011. <ref>. Vraky obou ponorek se týmu nakonec podařilo objevit a prozkoumat, ale na hledání Titanicu zbylo jen posledních čtrnáct dnů pátrání. Vzhledem k tomu se Ballard rozhodl cílovou oblast pátrání prohledával v navazujících pásech, mezi kterými ale nechával mílové rozestupy a doufal, ho na stopu vraku přivede dlouhý pás trosek, který se podle Ballardova odhadu musel vytvořit po rozlomení potápějící se lodi. Tato taktika se ukázala být správná a pouhé čtyři dny před ukončením expedice zaznamenal [[robot Argo]] a jeho kamery první stopy po vraku lodi a následně i části lodi. Nejzajímavější z&nbsp;nich představoval lodní kotel na souřadnicích {{coor dms|41|43|32|N|s|49|56|49|W|z}} O&nbsp;den později byla nalezena přední část trupu (prokázalo se tak, že měla pravdu ta svědectví, která byla vyšetřovací komisí odmítnuta a&nbsp;která tvrdila, že trup lodi se krátce před potopením rozlomil na dvě části) na pozici {{coor dms|41|43|57|N|s|49|56|54|W|z}} Ještě později byla nalezena i&nbsp;záď ležící 600&nbsp;stop od přídě na souřadnicích {{coor dms|41|43|35|N|s|49|56|54|W|z}} Za místo potopení ''Titanicu'' je možno brát polohu nalezeného kotle, u něhož je pravděpodobné, že se uvolnil při rozlomení ''Titanicu'' a&nbsp;klesal přímo ke dnu.<ref name=R457/><ref group="P." name=P9/>
 
Jelikož příď je zabořena v&nbsp;bahně, nebylo možno prozkoumat celou trhlinu. Od třetí přepážky dál, kde byla inkriminovaná část trupu přístupná, bylo zaznamenáno rozsáhlé poškození zjevně související s&nbsp;nárazem na kru. Nešlo o&nbsp;celistvou trhlinu, ale o&nbsp;vyrvané nýty a&nbsp;rozestoupení a&nbsp;zprohýbání ocelových plátů tvořících trup.
Řádek 433 ⟶ 435:
 
=== Reference ===
</references>
 
<references>
<ref name=R01>{{Citace elektronické monografie|url=http://www.titanicinquiry.org/BOTInq/BOTReport/BOTRepTitanic.php|titul=Description of Ship|vydavatel=British Wreck Commissioner's Inquiry|datum vydání=30. června 1912|datum přístupu=2011-5-24}}</ref>