Ačkoli Plinius a Filón uvádějí, že esejci žijížili v [[celibát]]u, realita byla jiná. Na místech, která byla vystavena očím pozorovatelů nejvíce, v [[Kumrán]]u a [[Jeruzalém]]ě, esejci skutečně žili bez žen. Úsek z Tóry požadoval, aby se Židé při putování pouští tři dny zdrželi pohlavního styku před tím, než se setkají s Bohem.<ref>[[Exodus|Ex]] 19,15.</ref> Jelikož Kumrán a Jeruzalém byla místa Boží přítomnosti, vztáhli esejci tento příkaz i na ně. V judaismu byl (a doposud je) celibát něčím nezvyklým, v [[Tanach]]u vlastně není doložen celibát celoživotní. Objevují se tedy domněnky, že v celibátu žila pouze kněžská elita nebo že esejci zůstávali v Kumránu a Jeruzalémě jen po nějakou dobu a pak se vraceli do „táborů“ po celé zemi ke svým ženám. Každopádně mimo tato dvě svatá místa žili esejci v manželství.<ref>Thiede. str. 28-32.</ref>
Mezi esejci byla hierarchie, trvalo několik let, než byl nově příchozí do esejského společenství plně přijat. Přední postavení měli členové z kněžských rodů, kteří nesouhlasili se [[saduceové|saduceji]] a oddělili se od nich. Kult prováděný saduceji pak považovali za nesprávný, stejně jako jimi užívaný lunární kalendář – esejci užívali [[solární kalendář]], který měl 364 dní (jeho výhodou bylo, že každý rok připadaly svátky na stejné dny v týdnu).<ref>Segert. str. 180-188.</ref>
