Ordál: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Původ |
m →Původ |
||
Řádek 8:
Do Evropy ordál patrně přinesli [[Frankové]] v raném středověku, užíval se do pozdního středověku, kdy jej nahradilo vynucování přiznání [[mučení]]m, a obnovil se při čarodějnických procesech počátkem novověku. Už od počátku byly [[křesťanství|křesťanskou]] [[církev|církví]] kritizovány - jednak dokazovací praktiky vycházely z [[pohan]]ských tradic, jednak ordály znevažovaly autoritu církve, když například i zcela zřejmý vrah díky ordálu vyvázl.
V Čechách se poprvé zmiňuje v [[Břetislavova dekreta|Břetislavových dekretech]] ([[1039]]) a byla použita např. po atentátu na knížete [[Soběslav I.|Soběslava I.]] v roce [[1130]]. V českých zemích se s první odmítavou reakcí setkáme v synodálním statutu Jana IV. z Dražic z roku 1312, kterou do svých prvních statut zahrnul také zatím ještě biskup Arnošt z Pardubic roku 1343. Jan IV. zde zapovídá spoluúčast kněží při ordálu vody a železa.<ref>[[
Účast křesťanských [[kněz|kněží]] při ordálech zakázal [[Čtvrtý lateránský koncil]] ([[1215]]), čímž byla značně narušena jejich legitimita jakožto soudů vykonávaných [[Bůh|Bohem]].
| |||