Jacques-Louis David: Porovnání verzí

Přidáno 17 bajtů ,  před 7 lety
m
typo
m (napřímení redirectu šablony (data od Dannyho B.); kosmetické úpravy)
m (typo)
Jednoho únorového večera roku [[1824]] ho srazil povoz ve chvíli, kdy vycházel z divadla. Zdraví se mu již nevrátilo. Zemřel 29. prosince [[1825]].
== Dílo ==
V době,kdy David studoval u Viena,nepředstavoval pro něj mistrův klasicismus jediný vzor.Jeho rané obrazy jsou spíše ovlivněny barokem a Boucherovými rokokovými díly. Ve svém hledání se umělec inspiroval mimo jiné prácemipracemi, které namaloval [[Pierre Peyron]] (1744-1814), který byl rovněnžrovněž stipendistou Francouzské akademie v Římě. V této době David rovněnžrovněž vytvořil dílo ''Přísaha Horatiů''. Další díla z tohoto období jsou:''Portrét Stanislawa Kostky Potockeho'' z r. [[1781]],[[Belisar]] z téhož roku, nebo úchvatný obraz ''Andromaché truchlící nad Hektorovým tělem'' z r.[[1783]].<ref name="JLD"/>
[[Soubor:Jacques-Louis David - Mars desarme par Venus.JPG|thumb|215px|''Mars odzbrojen Venuší'' ([[1824]])]]
 
Těsně před revolucí r. [[1789]] namaloval David obraz ''Liktoři přinášející Brutovi mrtvoly jeho synů''.Tento obraz se opět setkal s nemalým věhlasem, i když proti jeho umístění na Salon v srpnu [[1789]] protestovali někteří členové od dvora.Když vypukla revoluce,Davida zcela pohltila politika. V r. [[1790]] vytvořil velkou kresbu na námět ''Přísaha v Míčovně'', ale výsledný obraz nedokončil, neboť mnoho osob, které zde chtěl zobrazit, bylo později za své politické názory vyhnáno, nebo popraveno. V r. [[1793]] vytvořil svůj pravděpodobně nejslavnější obraz ''Zavražděný Marat'' ( Musée Royaux, Brusel). V červenci [[1793]] Marata zavraždila [[Charlotte Cordayová]] , fanatická royalistka. David vnitřně soucítil se svým přítelem revolucionářem a namaloval jej mrtvého ve vaně. Na jeho stolku leží dopis od Cordayové. Druhá ruka je bezvládně spadlá a drží pero. [[Charles Baudelaire]] , jeden z největších moderních básníků o tomto díle napsal: ''Je v tom drama pulzující srdceryvnou hrůzou, ale jakýmsi zvláštním působením zůstává onen obraz, jenž je Davidovým veledílem a zároveň i jedním z nejzajímavějších příkladů moderního umění, nezasažen jakoukoli trivialitou nebo čímsi neušlechtilým... Je to potrava silných, ale i triumf ducha, obraz krutý jako příroda sama, a přece má v sobě aróma ideálu.''<ref name="JLD"/>
 
V r. [[1794]] se David dostal do vězení kvůli tomu, že byl fanatickým stoupencem Robespierra. Ve vězení namaloval svůj autoportrét (viz↑ nahoře), kde se chtěl zpodobnit jako umělec,nikoli jako politik.Ve vězení namaloval také svou jedinou krajinu, pohled na Lucemburskou zahradu.
 
V r.[[1799]] se setkal s generálem Napoleonem Bonapartem, a vytvořil tři jeho portréty, první z r.[[1799]], druhý z r.[[1800]] a třetí, poslední z r.[[1812]] .V r.[[1807]] namaloval David svůj hlavní historický obraz, ''Napoleonova korunovace'' .Dílo se Davidovi mimořádně zdařilo. Dílo nalezlo svůj vzor v cyklu ''Marie Medicejské a Jindřicha XIV.'' jehož autorem byl vlámský malíř [[Rubens]]. Překvapení nad hotovým dílem vyjádřil i císař.V r.[[1808]] prohlásil:''To není jen obraz, hýbají se tu živí lidé''.Napoleonova korunovace má především hodnotu historického dokumentu,ovšem statičností celé kompozice se vzdaluje novoklasicistní estetice.Chybí tu napětí, tolik charakteristické pro neoklasicistní teatrálnost.Na rozdíl od ''Přísahy Horaciů'' a ''Únosu Sabinek'' zde David čerpal hlavně z římské,nikoli z řecké tradice.V r.[[1810]] vytvořil ještě obraz ''Rozdílení orlů''.<ref name="JLD"/>
 
V r.[[1814]] se vrátil k motivu starověku ještě jednou,v obraze ''Leonidas u Thermopyl''. V Bruselu,kam David v r.[[1815]] po porážce Napoleona uprchl, se věnoval především portrétům. Vytvořil zde podobizny Emmanuela Sieyèse a Julie Villeneuve.<ref name="JLD"/>