Bogomilství: Porovnání verzí

'''Bogomilství''' byla [[Dualismus (náboženství)|dualistická]] [[Gnóze|gnostická]] [[sekta]], která se vyvinula z [[Manicheismus|manicheismu]]. Od [[10. století|10.]] do [[15. století]] se držela na [[Balkán]]ě, především v oblasti [[Bulharsko|Bulharska]] a [[Bosna a Hercegovina|Bosny a Hercegoviny]]. [[Misie|Misijní]] činnost bogomilů v [[Itálie|Itálii]] a jižní [[Francie|Francii]] přispěla ke vzniku hnutí [[Patareni|patarenů]], [[Valdenští|valdenských]] a [[Albigenští|katarů]].

Bogomil, zakladatel této [[hereze]], byl [[venkov]]ským [[kněz]]em v [[Bulharsko|Bulharsku]] v [[10. století]]. Jeho jméno, které znamená „milující [[Bůh|Boha]]“, bylo pravděpodobně [[pseudonym]]{{chybíDoplňte zdroj}} a je zmiňováno řadou dochovaných antibogomilských dokumentů, mezi které patří např. [[Beseda proti Bogomilům]] apod.

Šíření bogomilství (a koneckonců i jiných dualistických výkladů křesťanské věrouky) bylo v [[Byzantská říše|Byzantské říši]] považováno za velmi závažný problém. Objevovalo se čas od času v průběhu různých století ve všech okrajových oblastech říše (tedy kromě Balkánu, kde bylo hlavně bogomilství rozšířeno i v oblastech Levanty). Bogomilské knihy byly páleny (proto se také nedochovala žádná díla), věřící byli souzeni a zavíráni do vězení, či zabíjeni. S úpadkem byzantské moci na Balkáně museli problém šířícího se bogomilství řešit také i nastupující středověké státy - Srbsko, kterému vládli [[Nemanjići]], a Bulharsko. Na území Bosny se konstituovala samostatná [[Bosenská církev]], která měla k bogomilství poměrně blízko; mnohdy se objevují názory{{chybíDoplňte zdroj}}, že církev byla v podstatě založena na bogomilském učení, proti nim však stojí tvrzení, že se jednalo o společnost neheretickou, ovšem odlišující se v určitých zvyklostech jak západního, tak východního křesťanského proudu.{{chybíDoplňte zdroj}}