Ústřední stát (Střet civilizací): Porovnání verzí

'''Ústřední stát''' (anglicky ''core state'') je termín obsažený v teorii ''[[Střet civilizací|Střetu civilizací]]'' [[Samuel Huntington|Samuela Huntingtona]]. Ústřední stát je země se silným ekonomickým a vojenským potenciálem, která má v rámci své kultury (potažmo vzhledem k dalším státům náležejícím k jiným kulturám) velkou autoritu (nebo též vliv či moc). Tato autorita pak umožňuje určitému státu vystupovat jako ochránce ostatních států stejné kultury (popř. i ostatních kultur, má-li dostatečný vliv) či jako [[arbitr]] při mezinárodních sporech a mnohem snáze prosazuje svoje zájmy než ostatní státy{{chybíDoplňte zdroj}}.

[[Pravoslaví|Pravoslavná]] civilizace se oficiálně vytvořila při [[Velké schisma|velkém schisma]] mezi [[katolická církev|západní]] a východní křesťanskou církví, i když rozdílný přístup k pojetí víry a ritu byl patrný již dříve. Původně se pravoslavná civilizace omezovala na oblast pod kontrolou či ve sféře vlivu [[Byzantská říše|Byzantské říše]], avšak postupem času se díky misijní činnosti rozšířila pravoslavná víra do zemí jihovýchodní a východní Evropy. Po pádu Byzantské říše (1453) přešla vůdčí úloha na [[Moskevské knížectví]] (od [[16. století]] na [[Ruské carství]]). Po nástupu [[Petr I. Veliký|Petra Velikého]] se [[Rusko]] pokoušelo otevřít západním vlivům a přijmout západní civilizaci. To se v některých aspektech podařilo, v určitých oblastech byl pokrok pomalejší. Tento vývoj byl přerušen počátkem dvacátého století při komunistické revoluci. V Rusku (později [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]]) byla kultura potlačena ideologií{{chybíDoplňte zdroj}}. Po rozpadu Sovětského svazu se Rusko postupně opět stává vůdčím státem pravoslavné civilizace (např. podporou [[Srbsko|Srbska]] v kosovské otázce či angažováním se v [[kavkaz]]ské oblasti).

Až do příjezdu [[Evropa]]nů měly národy [[Střední Amerika|střední]] a [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]] svojí vlastní původní kulturu. Následná dobývání [[Indiáni|indiánských]] říší španělskými [[conquistador]]y a postupná [[kolonizace]] tuto kulturu ze značné části zničily, protože původní domorodci se často smísili s evrospkými osadníky nebo byli pobiti různými druhy evropských nemocí, proti nimž neměli protilátky. Postupem času se tak v amerických španělských a portugalských kolonií vyvinula jiná kultura vycházející z původní kultury evropské, avšak vyznačující se některými rozdílnými rysy{{chybíDoplňte zdroj}}. V první polovině [[19. století]] pak získala většina těchto zemí nezávislost na svých mateřských zemích - [[Španělsko|Španělsku]] a [[Portugalsko|Portugalsku]]. Od té doby procházejí latinskoamerické státy vlastním unikátním vývojem{{chybíDoplňte zdroj}}.

Zhruba od počátku 7. století se v historii objevuje nové náboženství - [[islám]]. V prvních několika staletích se rozšiřuje z Asie do Afriky a do Evropy a islámská civilizace má v této době jednu z nejrozvinutějších kultur. Avšak postupem času se kdysi jednotná islámská říše [[chalífát|chalífů]] začala členit do menších státních celků. Zhruba od [[12. století]] pak dochází k pozvolnému úpadku. Islámský svět se během několika následujících staletí (přes rozkvět některých stále ještě velmi vyvinutých států jako byla [[Osmanská říše]], [[Dějiny Íránu#Safíovská říše|Persie]] či [[Mughalská říše|říše Velkých Mughalů]]) začal uzavírat sám do sebe a poz v [[19. století]] se stal cílem [[kolonialismus|evropské expanze]]. Ve [[20. století]] můžeme sledovat pozvolnou emancipaci muslimských států spolu s demografickým růstem. Avšak absence jakéhokoli ústředního státu působí v tomto kulturním sektoru určitou nestabilitu{{chybíDoplňte zdroj}} a není zcela jasné, jakým směrem se budou státy této civilizace ubírat{{chybíDoplňte zdroj}}.