Dějiny Srbska: Porovnání verzí

}}</ref> se srbská říše rozpadla a na jejím území vzniklo několik nástupnických států, kde soupeřily o moc jednotlivé dynastie. Rozhádanost jednotlivých panovníků využily v polovině 14. století sílící turecké snahy o pronikání do Evropy.<ref name="PSN400"/> Odehrálo se několik bitev, které oslabily pozici jednotlivých srbských vládců. Jednou z významnějších z těchto střetů byla také [[bitva na Kosově poli]] v roce [[1389]], kdy bylo srbské vojsko poraženo<ref name="PSN400"/> trojnásobnou přesilou{{chybíDoplňte zdroj}} Turků. V bitvě padl srbský car [[Lazar Hrebeljanović]] i turecký sultán [[Murad I.|Murad]], jehož zabil rytíř [[Miloš Obilić]].

Osmanská říše porazila srbské vojsko ve dvou klíčových bitvách; první z nich se odehrála na řece [[Marica|Marici]] nedaleko od dnešního města [[Edirne]]{{chybíDoplňte zdroj}}, druhým významným{{chybíDoplňte zdroj}} střetnutím se stala [[bitva na Kosově poli]], kde byla poražena vojska knížete Lazara, tehdejšího nejvýznamnějšího vladaře Srbů.

Proces [[islamizace]] Srbska znamenal, že část obyvatelstva přestoupila na novou víru.{{chybíDoplňte zdroj}} Díky tomu se mu otevřely cesty do nových povolání a funkcí, hlavně ve státní správě říše. Asimilace v Srbsku však nebyla tak rychlá jako v [[Bosna a Hercegovina|Bosně a Hercegovině]],{{chybíDoplňte zdroj}} kde trvala mnohem déle a vedla k vytvoření nového etnika s vlastní kulturní, náboženskou i národní identitou - [[Bosňáci|Bosňáků]].

Po skončení [[Rusko]]-[[Osmanská říše|turecké]] války se uvolnily Istanbulu vojenské síly pro zpacifikování Srbska. Vzbouřenci o této skutečnosti věděli a velmi se jí obávali. V roce [[1813]] tak byla zahájena vojenská akce; obsazena [[Šumadija]] a Karađorđe uprchl do vyhnanství. Za správce sandžaku byl jmenován bosenský vezír [[Sulejman Skopljak]]{{chybíDoplňte zdroj}}, který nastolil výrazně brutální vládu{{chybíDoplňte zdroj}} proti domácímu obyvatelstvu. Z Istanbulu ovšem dostával instrukce, aby se snažil znovu získat loajalitu místních, což se ukázalo jako velmi nesnadné.{{chybíDoplňte zdroj}}

Srbsko bylo vyhlášeno autonomním knížectvím<ref name="psn">Příruční slovník naučný, ČSAV, encyklopedický institut, heslo Srbsko, str. 243]</ref> v rámci Osmanské říše, jejíž moc však byla silně omezena. I přesto se ale jednalo o velkou vzpruhu pro srbský národ. Osmané si pouze zachovali právo na nevelký roční poplatek a kontrolu nad 6 městy a 2 pevnostmi.{{chybíDoplňte zdroj}} Ze strachu z násilností a represí se početné [[muslimové|muslimské]] obyvatelstvo buď vystěhovalo z knížectví pryč, nebo se stáhlo do jediných měst, kde měla říše posádky (hlavně vzhledem k tomu, že severní hranice Srbska byla zároveň i tureckou hranicí s [[Rakousko|Rakouskem]]).{{chybíDoplňte zdroj}}

Dynastie Obrenovićů však skončila neslavně. Po Milanovi II., který prohlásil Srbsko královstvím, nastoupil na trůn Alexandr II. Jeho vládu poznamenaly skandály kolem královny Dragy{{chybíDoplňte zdroj}}, rozené Mašínové, a královská rodina byla nakonec vzbouřenci roku 1903 vyvražděna. Následně se již potřetí na trůn vrátili Karađorđevićové<ref name="psn">Příruční slovník naučný, ČSAV, encyklopedický institut, heslo Srbsko, str. 243]</ref>, reprezentováni nyní králem Petrem I. Ten žil téměř celý život po vyhnání svého otce Alexandra ve francouzském exilu, získal vysoké hodnosti ve francouzské armádě, zúčastnil se bosenského povstání a byl ženat s dcerou [[Černá Hora|černohorského]] knížete a později krále [[Nikola I.|Nikoly I.]] [[Zorka Petrović-Njegoš|Zorkou Petrović-Njegoš]]. Za jeho panování Srbsko zažívalo velký hospodářský a kulturní rozkvět. I přesto ale zemi tížly mnohé spory, hlavně s [[Bulharské knížectví|Bulharskem]], se kterým Srbsko svedlo [[Srbsko-bulharská válka|válku]] v polovině 80. let [[19. století]]. Nová generace politiků, umělců a společnost vůbec se zaměřila na Anglii a Francii a odpoutala se od Německa a Rakouska<ref name="geo"> Geografický místopisný slovník světa, Academia, heslo Srbsko, str. 754</ref>, jehož vliv byl díky blízkosti rakousko-uherských hranic u hlavního města Bělehradu nesporný. Srbsko se stalo spojencem [[Trojdohoda|států Dohody]].

Nový stát ovládla hlavně politická nestabilita, která pramenila z mnohonárodnostní povahu celého státu. I Srbsko samotné bylo víceméně národnostně nehomogenní; Vojvodinu obývali také [[Maďaři]] a [[Němci]], na jihu se pak nacházela i albánská menšina. Srbsko však bylo v rámci Jugoslávie vnímáno jako osvoboditel.{{chybíDoplňte zdroj}} a mnohonárodnostní mechanismy byly v této době ještě nerozvinuté, což vedlo k tomu, že Srbové v celé monarchii zastávali klíčové posty.