Regionální dráha: Porovnání verzí

Když kolem roku 1870 v rakousko-uherském [[Předlitavsko|Předlitavsku]] byla dokončována síť hlavních tratí, odlehlejší a hornatější oblasti zůstávaly stále bez železničního spojení. Začaly vznikat zákony, které měly dalšímu rozvoji železniční sítě napomoci. Podobný vývoj probíhal tou dobou i například v Německu. {{chybíDoplňte zdroj}}

V letech 1873–1875 byly schváleny zákony, které stavitelům místních drah přinesly řadu technických i hospodářských úlev. Po vydání prováděcího nařízení byly do roku 1879 vybudovány první 3 lokální tratě na území dnešní České republiky (Nové Sedlo u Lokte – Loket, Chodov – Nejdek, Čáslav – Závratec) a 9 dalších v jiných částech Předlitavska.{{chybíDoplňte zdroj}}

Roku 1880 byl vydán jednak zákon usnadňující zestátnění postavených i rozestavěných drah, a za druhé '''zákon o výstavbě místních drah''', který dočasně na dobu dvou let pro lokální dráhy poskytoval řadu úlev v technické, právní i správní oblasti a zvýhodňoval soukromé koncesionáře nových vedlejších drah. Ještě v roce 1880 byly vydány koncese na 100 km vedlejších tratí, roku 1881 již něco přes 500 km. V následujících letech získala převažující vliv na většině lokálních tratí společnost StEG a ÖNVB spolu s Jihoseveroněmeckou spojovací dráhou. {{chybíDoplňte zdroj}}

V roce 1882 byl vydán další, tentokrát již trvalý zákon '''„o vedlejších drahách“''' (resp. '''o podružných drahách'''). Také tento zákon umožnil vznik mnoha místních drah. {{chybíDoplňte zdroj}}

Ve 20. letech 20. století převzal místní dráhy stát a smazal při tom právní specifičnost lokálních či vedlejších drah. {{chybíDoplňte zdroj}}

V německojazyčných zemích se používaly různé termíny: v Prusku ''malodráha'' (Kleinbahn), v Bádensku, Bavorsku a Rakousku ''lokální dráha'' (Lokalbahn), v Sasku sekundární dráha (Sekundärbahn), v Bavorsku též ''vicinální dráha'' (Vizinalbahn), případně ''vedlejší dráha'' (Nebenbahn){{chybíDoplňte zdroj}}, v Belgii taktéž ''[[Vicinální dráhy v Belgii|vicinální dráha]]'' (Tramways vicinaux)