Pražský lingvistický kroužek: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m napřímení redirectu šablony (data od Dannyho B.) |
m oprava napřímení redirectu šablony (moje chyba) |
||
Řádek 13:
Nejznámější teorií PLK v obecné lingvistice je učení o [[příznakovost]]i. Vzniklo ve fonologii. Její morfologická verze byla vypracována [[Roman Jakobson|Romanem Jakobsonem]] v článku ''Zur Struktur des russischen Verbums'' ([[1932]]). Teorie příznakovosti je založena na myšlence [[privativní]]ho [[binární]]ho protikladu (opozice). Privativní protiklad existuje tam, kde se oba členy liší přítomností nebo nepřítomností téhož formálního rysu. Člen [[opozice]], který tento rys má, se nazývá příznakový člen a člen, který jej postrádá, je bezpříznakový. Podle Jakobsona jsou všechny morfologické kategorie důsledně binární či poskládány z binárních protikladů. Teorie příznakovosti má uplatnění i v [[Sémantika|sémantice]]. Pro bezpříznakový člen je zvlášť charakteristický neutrální význam. Bezpříznakový člen nevypovídá nic o přítomnosti či absenci významu příznakového členu. V [[Čeština|češtině]] např. může [[mužský rod]], který je bezpříznakovým členem rodové opozice, označovat i osoby ženského pohlaví.
[[Funkcionalismus]] Pražského lingvistického kroužku je motivován částečně snahou vydobýt jazykovědě autonomní, na fyzické a mentální realitě nezávislý, předmět (systém), částečně také teleologickým pojetím jazykových jevů jako prostředků [[Dorozumívání|komunikace]].{{
Tribunou PLK byla série monografií a sborníků s francouzským názvem ''Travaux du Cercle Linguistique de Prague'' (TCLP). Travaux byly obnoveny v 60. letech speciálním číslem věnovaným protikladu mezi pojmy [[centrum a periferie]]. PLK vydává také prestižní lingvistický časopis [[Slovo a slovesnost]].
Dosud nevyjasněn a Pražským lingvistickým kroužkem nepřiznán je dluh [[Anton Marty|Antonu Martymu]],{{
== Odkazy ==
| |||