Punské války: Porovnání verzí

Odebráno 3 348 bajtů ,  před 8 lety
bez shrnutí editace
m
značka: Možný vandalismus
[[Soubor:HannibalFrescoCapitolinec1510.jpg|thumb|Kapitolská freska s Hannibalem překračujícím Alpy za druhé punské války ([[1510]])]]
 
'''Punské války''' je označení tří konfliktů mezi [[Starověký Řím|římskou republikou]] a [[Kartágo|Kartágem]]. Název je odvozen od pojmenování ''Poeni'', ''Puni'' ([[čeština|česky]] Punové), které [[Římané]] používali pro označení Kartaginců, kvůli jejich [[Féničané|fénickým]] předkům. Střetly se zde zásadnězásad odlišné státní a vojenské koncepce, zatímco Řím bylmnsjgxzzfsthxfgfdghfgdsfadghsfgsgfgsshfs [[republika|republikou]], Kartágo [[oligarchie|oligarchií]], zatímco římské vojsko bylo stavěno z občanů, kartaginské tvořili převážně [[žoldnéř]]i.
 
== Příčiny punských válek ==
== První punská válka ==
{{Viz též|První punská válka}}
Příčinou první ze tří krvavých válek mezi těmito dvěma městy bylo obsazení [[Itálie|italského]] města [[Messina]] syrakuským vládcem Agathoklem. Město požádalo o pomoc Kartagince i Římany, Kartaginci však dorazili o něco dříve. Když pak připluli i Římané, chtěli také za každou cenu Messině pomoci. Římský konzul Appius Claudius Caudex se dohodl s kartaginským velitelem, že se Kartaginci vrátí zpět. Vláda v Kartágu však velitelův ústup Římanům odsoudila a vyhlásila Římu válku. Její rozhodnutí bylo také ovlivněno vzájemným napětím mezi Kartágem a Římem, které trvalo již od roku 272 př. n. l., kdy se Kartaginci bez předchozího oznámení svým římským spojencům vylodili v [[Tarent]]u, aby toto město vysvobodili od [[Řecko|řecké]] Pyrrhovy armády. Obecně se tedy může říci, že hlavními důvody punských válek bylo mocenské soupeření, politická rivalita a nenávist, nikoli obavy z hospodářské vyspělosti Kartága, jak se mnozí mohou domnívat. Zprvu obléhalo Kartágo pod velením Hannóna již zmiňovanou Mesinu. Římané je však od svého města odehnali a roku 262 př. n. l. se po půlročním obléhání zmocnili nejvýznamnějšího města Kartaginců na [[Sicílie|Sicílii]] – Akragantu. Na souši tedy vítězil [[Řím]]. Na moři však bylo pánem Kartágo. Hannón vysílal své lodě na římská pobřeží, kde vše plenili a bránili Římu v přísunu svých posil. Římané se tedy rozhodli utkat se s Kartágem i na moři. K tomu poprvé došlo v roce 260 př. n. l. u Liparských ostrovů, kde však Řím utrpěl rychlou porážku. Brzy nato, v [[bitva u Myl|bitvě u Myl]], již ale římské loďstvo zvítězilo. Nedlouho nato, v roce 256 př. n. l., porazil Řím kartaginské lodě v [[bitva u Eknomu|bitvě u Eknomu]]. Jednalo se o největší námořní bitvu v dějinách lidstva. Z celkem 350 kartaginských lodí jich Římani 30 potopili a 64 zajali. Dohromady se zde utkalo na 300000 mužů. Těsně před obléháním Kartága ale na římské jednotky nečekaně zaútočil spartský vojevůdce [[Xanthippos]] (najatý Kartágem) a roku 255 př. n. l. římské vojáky drtivě porazil. O čtyři roky později zase římané porazili Kartagince v [[bitva u Aegatských ostrovů|bitvě u Aegatských ostrovů]] a Kartágo se definitivně vzdalo. Muselo opustit všechna svá území na Sicílii a zaplatit přes 83 [[tuna|tun]] [[stříbro|stříbra]].
 
== Druhá punská válka ==
 
=== Obrat ve válce ===
Hannibalovo přiblížení se k [[Řím]]u vyvolalo ohromnou paniku. Senát zakázal pozůstalým vdovám po padlých vojácích truchlit a povolal do zbraně všechny muže starší 17 let. Udělil také amnestii 6000 otroků a začlenil je do armády. Již roku 210 dobyli Římané poslední kartaginské město na [[Sicílie|Sicílii]], Akragás, rok nato se zmocnili [[Tarent]]u, jenž byl Hannibalovým hlavním opěrným bodem v [[Itálie|Itálii]]. Situace se tedy opět dostala pod kontrolu Římanů, protože v roce 209 př.n.l. se jim podařilo dobýt také Nové Kartágo. V roce 204 př.n.l. se vylodili u [[Afrika|africké]] Utiky.
 
=== Porážka Kartága ===
Hannibal tak musel rychle na pomoc Kartágu a na jaře roku 202 př.n.l. se s Římany utkal v [[bitva u Zamy|bitvě u Zamy]] (asi 150 [[kilometr|km]] jihozápadně od Kartága). Zde utrpěl rozhodující porážku. Publius Cornelius Scipio pak nadiktoval Kartágu mír. Muselo se vzdát ve prospěch Říma všech území mimo [[Afrika|Afriku]], vydat všechny lodě a postupně ve splátkách rozložených do 50 let splatit 10 000 [[Talent (jednotka)|talentů]] (262 [[tuna|tun]] [[stříbro|stříbra]]). Moc Kartága tak byla zlomena.
 
== Třetí punská válka ==
 
=== Římské obléhání a zánik Kartága ===
Roku 147 př.n.l. vyslal Řím k pobřeží Kartága konzula Publia Cornelia Scipiona Aemiliana. Ten pak se svým loďstvem zablokoval kartaginský [[přístav]] a začal město obléhat. Kartágo tak bylo na celý rok odříznuto od okolního světa a jen se svými vlastními zásobami. Když pak Kartaginci na jaře roku 146 př.n.l. nabídli Římanům mír, usoudil Aemilianus, že nastal ten pravý čas k útoku. Šest dní a šest nocí zuřily boje ve městě, až římské [[Římská legie|legie]] dobyly hrad Byrsu. Osud Kartága byl navždy zpečetěn… Zmizelo z povrchu země. Bylo posoleno a prokleto, aby nikdy více nemohlo být obnoveno.
 
== Výsledek punských válek ==
 
Výsledkem válek bylo zničení Kartága a hegemonie [[Starověký Řím|Říma]], který zcela ovládl většinu [[Středomoří]], včetně [[Hispánie]], [[Sicílie]] a [[Řecko|Řecka]]. Římané dlouho považovali války s Kartágem za nejtěžší, jaké kdy vedli, teprve na sklonku existence římské říše bylo toto vnímání potlačeno katastrofálními porážkami a rozpadem země. Navíc díky zániku samotného města zanikla i kartaginská kultura, která byla posledním zástupcem kultury [[Féničané|Féničanů]] a také téměř zanikla [[féničtina]], ale zachovalo se fénické písmo, které dalo základ písmu [[Řecká abeceda|řeckému]] a také [[latinka|latince]].
 
Přes všechna předchozí utrpení Kartágo navěky nezahynulo. Sto let po jeho zničení ho dal znovu vybudovat Gaius Julius Caesar, ovšem již jako město římské. Brzy nato také nabylo svého dřívějšího obchodního významu. Udržela se i punská řeč, mluvil jí např. císař Septimus Severus. Po Foiničanech a Římanech se v něm vystřídali Vandalové, Byzantici, Turci, Španělé, Francouzi a roku 1943 v něm měl svůj stan generál Eisenhower. Natrvalo se v něm pak usadili Arabové a dnes tvoří jednu z nejnavštěvovanějších oblastí Tuniska.
 
== Literatura ==
Neregistrovaný uživatel