Risorgimento: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Externí odkazy: též kat. Italská slova a fráze |
m napřímení odkazu |
||
Řádek 49:
Oproti tomuto proudu existovala v italské politice také strana umírněných. Jedním z jejích představitelů [[Vincenzo Gioberti|Vincenzem Giobertim]] byl představen projekt federalizace italských států pod vedením [[papež]]e. To by bylo umožněno, podle dalšího zastánce strany umírněných [[Massimo d'Azeglio|Massimem d'Azegliem]], provedením zásadních reforem týkajících se zrušení celních hranic, svobodou tisku a úpravou legislativy, čímž by si jednotliví vládci získali podporu veřejnosti. Rakousko mělo být, podle představy umírněných, kompenzováno za ztrátu Itálie zisky v oblasti [[Balkán]]u. Právě Piemont za vlády Karla Alberta se stal ohniskem tohoto hnutí a představoval tak nadějného kandidáta na vůdce sjednocení celé Itálie.<ref>''Dějiny Itálie'', s. 239-241</ref>
Důležitým faktorem se stal i hospodářský vývoj. Na Apeninském poloostrově se začalo rozvíjet kapitalistické hospodářství, počaly se stavět železnice a zakládat banky. Italský průmysl i zahraniční obchod byly na vzestupu. Na druhou stranu mnohé oblasti trpěly dovozem levnějších výrobků ze zahraničí, zejména [[Obilniny|obilí]], [[bavlna|bavlny]] a [[vlna (příze)|vlny]]. Modernější statky řešily tuto situaci orientací na jiné, povětšinou průmyslové plodiny. V méně rozvinutých oblastech, zejména v jižních částech poloostrova, kde dožíval [[feudalismus|feudální systém]], se ve zvýšené míře naopak utužoval kořistnický systém. Pastviny a lesy se zde často přeměňovaly na pole, čímž došlo k narušení toků podzemní vody a dalším problémům v tamějším zemědělském hospodářství.<ref>''Dějiny Itálie'', s. 241-243</ref>
== Události let 1848 a 1849 ==
| |||