R-7 (balistická raketa): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m image
m image
Řádek 77:
 
== Konstrukce ==
[[Soubor:GPN-2002-000184.png|thumb|left|Rodina raket R-7 a jejích nástupců]]
Raketa R-7 je jedenapůlstupňová (dvoustupňová) raketa s paralelním uspořádáním stupňů. První stupeň (někdy označovaný jako nultý nebo vzletový stupeň) tvoří čtyři boční kuželovité bloky označované jako bloky B, V, G, a D (podle druhého až pátého písmene azbuky), umístěné do kříže kolem druhého stupně, označovaného jako blok A. Ve všech blocích jsou používány čtyřkomorové vysokotlaké kapalinové raketové motory s otevřeným cyklem, s dodávkou komponent pohonných látek do spalovacích komor turbočerpadlovými agregáty. Do sestavy motorů prvního stupně RD-107 (výrobní typové označení 8D74) patří vždy po dvou pomocných řídicích tryskách, používaných k udržování směrové stability rakety a k řízení směru jejího letu; motor druhého stupně RD-108 (8D75) má tyto řídicí trysky čtyři. Jako kapalné pohonné látky se používá v obou stupních [[kerosin]] [[RP-1|T-1]] jako palivo a podchlazený kapalný kyslík jako okysličovadlo. Trup druhého stupně se nad bodem horního upevnění bloků prvního stupně se mírně rozšiřuje. Paralelní uspořádání Koroljov zvolil z důvodu dosažení co nejmenší délky sestavené rakety, přičemž maximální průměr i délka jednotlivých bloků byla omezena požadavky na možnost přepravy dílů z výrobního závodu na bojová stanoviště železnicí. Jednotlivý díl rakety naložený na vagonu se musel vejít do průjezdového profilu sovětských železnic.
 
Řádek 84 ⟶ 85:
 
== Historie ==
[[Soubor:GPNRussia-2002Moscow-000184VDNH-Rocket R-7-1.pngjpg|thumb|left|Rodina raket R-7 a8K72 "[[Vostok (nosná raketa)|Vostok]]" jejíchna nástupcůvýstavě]]
Raketu vyvinula konstrukční kancelář OKB-1 (Opytno-konstruktorskoje bjuro, Опытно-конструкторское бюро ОКБ-1) v městečku Podlipki (nyní [[Koroljov]]), Moskevská oblast, pod vedením hlavního konstruktéra [[Sergej Koroljov|S. P. Koroljova]]. Prototypové exempláře byly vyrobeny v tajném závodě č. 88 (nyní [[RKK Eněrgija]]) v Podlipkách; sériová výroba byla později předána do Státního leteckého výrobního závodu č. 1 (Государственный авиационный завод № 1, nyní [[CSKB-Progress]], ЦСКБ-Прогресс) v městě Kujbyšev (nyní [[Samara]]). Raketové motory pro raketu R-7 vyvinula a vyrobila konstrukční kancelář OKB-456 pod vedením hlavního konstruktéra, akademika [[Valentin Gluško|V. P. Gluška]] a řídicí systémy pak vědecko-výzkumný ústav NII-885 (Научно-исследовательский институт № 885, НИИ-885) řízený [[Nikolaj Alexejevič Piljugin|N. A. Piljuginem]]. Raketa byla teoreticky schopná dopravit bojovou hlavici o hmotnosti kolem 3 tun na vzdálenost 8800 km, přičemž rozptyl od bodu zacílení neměl převyšovat 5 km. Ve výzbroji Sovětské armády byla v létech 1959 až 1960, i když nebyly dokončeny všechny letové zkoušky; v roce 1960 byla nahrazena vylepšenou verzí [[R-7A (balistická raketa)|R-7A]].