Diplomatická minuskula: Porovnání verzí

m
typo
m (Úprava obrázku)
m (typo)
Diplomatická minuskula se vyvíjela v kanceláři římských císařů a králů. Podle [[Theodor Sickel|Theodora Sickela]] měl velkou zásluhu na zavedení tohoto písma do královské kanceláře notář a kancléř [[Ludvík II. Němec|Ludvíka Němce]] Heberhard. Na merovejské listinné písmo začalo v 8. století působit nově se formující [[karolinská minuskula]], což se projevilo větší pravidelností písmové kresby, oddělováním jednotlivých liter a tím došlo ke zmenšení počtu nepřehledných [[Ligatura (typografie)|ligatur]]. Až v polovině 9. století však proběhla skutečná reforma, kterou byla zavedena diplomatická minuskula. Postupem času tato listinná forma karolinské minuskuly ovlivnila nejednu evropskou kancelář. V [[Papežská diplomatika|papežských listinách]] v 11. století vytlačila mladší [[Kuriála|kuriálu]] a neobešly se bez ní ani jiné přední panovnické kanceláře či vydavatelé z řad duchovních. Na našem území je diplomatickou minuskulou psána listina knížete [[Soběslav I.|Soběslava I.]] z roku [[1130]] a soubor písemností olomouckého biskupa [[Jindřich Zdík|Jindřicha Zdíka]].
 
Jedná se v podstatě o tvarovou modifikaci karolinského písma. Z ní převzala minuskulní vzpřímené „d“, zvláštní podobu zkratky „et“ „&“, či trojkovou formu litery „g“. I přes značný vliv nového knižního písma si zachovává [[Kurzíva|kurzívní]] ráz. V počátku této obdoby karolinské minuskuly lze spatřit prvky ustupující [[Merovejské písmo|merovejské kurzívy]], mezi které náleží otevřená forma grafému „a“. Drobné litery a předimenzované horní dotažnicové délky, které jsou na koncích různými způsoby ohýbány nebo zdobeny jednoduchými i složitějšími smyčkami, patří k nejreprezentativnějším prvkům diplomatické minuskuly. SmyčkouSmyčka se vyskytuje i u písmene „c“ či všeobecného zkracovacího znaménka. Některé atributy nám pomáhají k dataci listin. Již vzpomenuté merovejské dekadentní prvky mizí nejpozději během první poloviny 10. století. Ve 12. století se začíná písmový obraz minuskuly úžit a hranatět, čímž je předznamenán nástup nového písma gotického.
 
== Literatura ==