Gabriela Mistralová: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
LaaknorBot (diskuse | příspěvky)
m Robot: Přidávám nn:Gabriela Mistral
m napřímení odkazu
Řádek 10:
Následující rok se Mistralová vrátila do [[Latinská Amerika|Latinské Ameriky]] a procestovala [[Brazílie|Brazílii]], [[Uruguay]] a [[Argentina|Argentinu]]. Poté se vrátila do [[Evropa|Evropy]] a v letech [[1925]]-[[1934]] žila převážně ve [[Francie|Francii]] a [[Itálie|Itálii]]. V té době pracovala v kulturních výborech [[Společnost národů|Společnosti národů]], psala více než padesát novinových a časopiseckých článků ročně a přednášela španělskou literaturu na několika univerzitách (např. na [[Columbia University]] v [[New York]]u, [[Vassar College]]). Od roku [[1932]] působila v [[Chile|chilských]] diplomatických službách jako konzul v [[Evropa|Evropě]], [[Brazílie|Brazílii]] a v [[Spojené státy americké|USA]]. Roku [[1938]] vydala v [[Buenos Aires]] své druhé nejvýznamnější dílo, sbírku básní ''Pastva''. Zisk z prodeje věnovala Mistralová dětem, osiřelým za občanské války ve [[Španělsko|Španělsku]]. Roku [[1945]] jí byla jako prvnímu [[Latinská Amerika|latinskoamerickému]] [[spisovatel]]i udělena [[Nobelova cena za literaturu]] ''„za její lyrickou poezii inspirovanou mohutnou citovostí, která z jejího básnického jména učinila symbol idealistických aspirací celého latinskoamerického světa“'' (citace z odůvodnění Švédské akademie).
 
Gabriela Mistralová patří k autorům, jejichž [[poezie]] zahájila současné období [[postmodernismus|postmodernismu]]. Ve svých básních uchovává tradiční [[verš]], ale základní [[lyrikaLyrická poezie|lyrické]] motivy bolesti, lásky a smrti, náboženské víry a pochyb jsou viděny nově ve vzájemném prolnutí. [[Ivan Slavík]], překladatel jejích veršů do [[čeština|češtiny]], charakterizovala její dílo takto: ''„V jejích verších se ozývá zraňovaná duše, jež v očistné koupeli svého hoře nalézá cestu k lidem a věcem, jsouc pevně spjata se silami země. Její řeč je slovem lidského bratrství v lásce se vším a se všemi.“''
 
Gabriela Mistralová zemřela v šedesáti sedmi letech na [[rakovina|rakovinu]] ve svém domě v [[New York]]u, kde se ke konci svého života usadila, ale pohřbena byla ve své rodné provincii. [[Chile|Chilská vláda]] vyhlásila tři dny národního smutku a stovky tisíc [[Chile|Chilanů]] přišlo vyjádřit svůj obdiv k jejímu dílu.