Woody Allen: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m odstranění zbytečného prefixu u šablony (zdroj dat: Danny_B.); kosmetické úpravy |
m napřímení odkazu |
||
Řádek 72:
Film ''[[Annie Hallová]]'' ([[1977]]), který je mnoha kritiky i diváky označovaný za Allenův nejlepší, získal čtyři [[Oscar]]y. Samotný Woody si mohl převzít dvě sošky - za nejlepší režii a nejlepší scénář, který napsal společně s Marshallem Brickmanem, a to se ještě k tomu mohl těšit z nominace za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Na slavnosti se však neobjevil. Tematicky navázal Woody na ''[[Annie Hallová|Annie Hallovou]]'' černobílým filmem ''Manhattan'', jehož atmosféru skvěle dotváří Gerswinova hudba a na kterém scénaristicky pracoval opět v týmu s Marshallem Brickmanem. Manhattan je vlastně osobním vyznáním lásky Woody Allena městu [[New York (město)|New York]]. Film získal už „jen“ dvě oscarové nominace, ale to na jeho kvalitě určitě neubírá.
Osmdesátá léta pro něj byla plodným filmovým obdobím - co rok, to nový film - a v tomto období do svých filmů obsazoval v hlavní roli především herečku [[Mia Farrow|Miu Farrow]], se kterou navazal bližší vztah. Ten trval několik let, ale nikdy neskončil [[manželství]]m. Pár ale adoptoval dvě [[Dítě|děti]] a měli i jedno vlastní. V tomto období točil [[komedie]], které si ale zachovávaly i filozofický podtext, např. ''Vzpomínky na hvězdý prach'' a ''September'', které byly ovlivněny hlavně tvorbou evropských filmových režisérů jako [[Federico Fellini]] a [[Ingmar Bergman]].
V roce [[1992]] natočil film ''Stíny a mlha'', který je poctou Fritzovi Langovi, G.W. Pabstovi a F.W. Murnauovi a vůbec vzdává hold celému německému expresionismu. V druhé polovině devadesátých let se Woody věnuje lehčímu a méně vážnému žánru jako například ''Všichni říkají: Miluju tě'' nebo v komedii ''Mocná Afrodité'', jejíž hlavní představitelka [[Mira Sorvino]] za hlavní roli získala Oscara.
| |||