Klášter svatého Viktora (Paříž): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava odkazu na rozc. |
m robot: stylistické, typografické a kódové korekce a náhrady přesměrování podle specifikace |
||
Řádek 1:
Tento článek pojednává o opatství Sv. Viktora, významném středověkém teologickém centru. Krátce pojednává o klášteru Svatého Viktora obecně a dále se zabývá exegetikou školou zde vyvinutou.
== Dějiny opatství Svatého Viktora ==
Zakladatelem opatství Svatého Viktora byl [[Vilém z Champeaux]], žák [[Anselm z Laonu|Anselma z
Vilém byl v roce založení opatství jmenován [[biskup]]em v Chalons a vedení komunity přešlo do rukou jejího nového [[opata]], dřívějšího převora Gilduina.
Řádek 9:
[[Klášter]] udržoval úzké styky jak s Bernardem a jeho cisterciáky, tak s Anglií. Na mnoha místech ve Francii i Anglii vznikla samostatná opatství, vázaná ke svému mateřskému domu dceřinnou úctou. Čilá korespondence putovala mezi Anglií a Svatým Viktorem i za sporu mezi anglickým králem a Tomášem Becketem, v němž kanovníci ze Svatého Viktora hájili práva canterburskýého arcibiskupa.
V roce [[1162]], kdy se převorem stal druhý nejznámější z kanovníků ze Svatého Viktora Richard, byl současně opatem zvolen Ernisius. Ten přivedl opatství na pokraj finanční zkázy a jeho neblahé působení se nevyhlo ani vnitřnímu životu komunity. Opatství bylo zachráněno až při druhém zásahu papeže Alexandra III. v roce [[1172]]. Konečný a stálý řád života získalo opatství až za Jana Teutona na počátku 13. století. Zánik opatství spadá do let [[
Osoby, které představují tzv. školu ze Svatého Viktora a o nichž chceme krátce pojednat, spadají do prvních dvou či tří generací od vzniku opatství. Jsou to především [[Hugo ze Svatého Viktora|Hugo]] († 1140), přední z prvních kanovníků zabývajících se teologií a exegezí a zakladatel této školy. Na jeho základech pak stavěli jeho následovníci, z nichž nejznámější jsou [[Richard ze Svatého Viktora|Richard]] († 1173), [[Ondřej ze Svatého Viktora|Ondřej]] († 1175 ?), básník Adam († 1192 ?) či Gottfried († 1194). Ne všichni plně sdíleli nebo následovali Hugonovy principy a přesvědčení, nicméně všichni na něm nějakým způsobem stavěli.
Řádek 32:
Hugo – a pod jeho vlivem svatoviktorská škola – se snažili zachovat v souladu s tradicí jednotu a kontinuitu v teologickém bádání mezi Písmem, tradicí a teologickými pravdami, jednotnou osu historie-alegorie-tropologie, jinými slovy Písmo-dogmatika-spiritualita. Hugonova snaha však byla odsouzena k neúspěchu a teologie kráčela nezadržitelně dál svou cestou.
== Podívej se také na ==
*[[Svatý Viktor]]
|