Otevřít hlavní menu

Změny

Přidány 3 bajty ,  před 7 lety
m
Odstranění linku na rozcestník Adopce s použitím robota - Změněn(y) odkaz(y) na osvojení
Vláda Michaela VII. se vyznačovala mnoha [[uzurpace]]mi a povstáními, i přes to zachovával Alexios císaři věrnost. Když se Michaelovo postavení nakonec ukázalo v důsledku vzpoury Nikefora Botaneiata beznadějné, Alexios pohotově přešel na stranu vítězného uzurpátora, který se v březnu [[1078]] stal císařem jako [[Nikeforos III. Botaneiates|Nikeforos III.]] Autorita nového vládce byla ale brzy otřesena pokračujícími vzpourami. Jeho nejnebezpečnějším protivníkem byl Nikeforos Bryennios, někdejší správce Dyrrhachia. Alexios byl císařem ustaven do hodnosti ''nobilissimos'' a dále byl pověřen funkcí ''parakoimomenos''. Pak byl vyslán v čele vojska proti Bryenniovi, jehož během několika měsíců porazil. Botaneiatova závislost na Alexiově podpoře ještě vzrostla poté, co Alexios v roce [[1079]] potlačil na [[Balkán]]ě povstání Nikefora Basilakia. Císař ho za to obdařil titulem ''sebastos'', ačkoli Alexiovy vojenské schopnosti v něm vzbuzovaly rostoucí podezřívavost. Sedmdesátiletý Botaneiates nedokázal upevnit rozkolísanou říši a zastavit postup seldžuckých Turků, v jejichž moci se do roku [[1080]] ocitlo takřka veškeré byzantské území od [[Helléspont]]u až po [[Kilíkie|Kilíkii]]. Neschopnost čelit tomuto nepříznivému vývoji činila císaře stále více neoblíbeným. Naproti tomu popularita Alexia, který byl vnímán jako jediný možný zachránce říše, stoupala.
 
Na počátku roku 1078 se Alexios oženil s [[Irena Dukaina|Irenou Dukainou]], vnučkou [[caesar]]a [[Ioannes Dukas|Ioanna Duky]] nepřátelsky naladěného vůči Botaneiatovi. Tímto sňatkem si Alexios zabezpečil podporu [[Dukové|Duků]], nejvlivnější a nejbohatší rodiny v říši. K Dukům měla blízko rovněž císařovna [[Marie z Alanie]], někdejší choť Michaela VII., po jehož sesazení se provdala za Botaneiata. Alexiovi se podařilo získat císařovninu náklonnost, přičemž kolovaly zvěsti o tom, že byl jejím milencem. V roce 1080 byl Marií [[Adopceosvojení|adoptován]], proti čemuž Botaneiates nijak neprotestoval. Krátce nato byl Alexios spolu se svým bratrem určen za velitele vojska, jež mělo být odesláno do Anatolie proti Seldžukům. Armáda se shromažďovala v Tzurulu nedaleko Konstantinopole. Alexios, podporovaný vlivným magnátem Georgiem Palaiologem, požádal o pomoc Ioanna Duku a v polovině února [[1081]] bylo ujednáno, že se stane novým císařem na místo neschopného Botaneiata. Poté, co se vzbouřené vojsko přiblížilo k branám Konstantinopole, uplatil Palaiologos jednotku [[Germáni|germánských]] strážců hlídajících hradby. Povstalci následně vnikli do města, jež bylo neukázněnými Alexiovými vojáky vydrancováno. Na asijském břehu [[Bospor]]u se mezitím nacházel Nikeforos Melissenos, jiný vzbouřený velitel, jednající ve shodě s Alexiem. [[1. duben|1. dubna]] [[1081]] Nikeforos III. Botaneiates abdikoval a o tři dny později byl Alexios korunován císařem.
 
=== Uchopení moci ===
59 114

editací