Bitva u Štěrbohol: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidal jsem odkaz na generála Mansteina
chybící písmeno
Řádek 46:
=== Pražský manévr ===
[[Soubor: Battle of Prague, 6 May 1757 - Penetration.gif|thumb|300px|right|Konečná fáze bitvy; "pražský manévr", poslední zbytky rakouské obrany a všeobecný ústup rakouských vojsk k [[Benešov|Benešovu]] a za hradby Prahy.]]
Místo mrtvého maršála Schwerina převzal velení levého pruského křídla osobně Fridrich II. O půl dvanácté nechal zapojit do jezdeckých bojů u Štěrbohol 20 eskadron husarů a 5 eskadron dragounů<ref name=g/> pod velením generálporučíka Zietena.<ref name=d>Stellner, s. 119.</ref> Přestože Rakušané za hodinu a půl odolali dvěma jezdeckým útokům, třetí nápor čerstvých nepřátelských posil, které jim vpadly do pravého boku po objetí měcholupského rybníka, je zlomil.<ref name=h/> Navíc před bitvou nebyly vydány dispozice, kam mají ustupovat,<ref name=h/> a tak rozprášení jezdci prchali buď k pražské městské bráně nebo do sázavského údolí. Pěchotu tak nechali napospas nepříteli.<ref name=d/> Princ Karel Lotrinský se snažil tuto masu prosbami i výhrůžkami donutit obrátit se zpět, ale bezvýsledně. Přitom se natolik rozrušil až omdlel a musel být odnesen z bitevního pole.{{#tag:ref|Podle historika Pavla Běliny byl postižen plicním infarktem.<ref name=i/> Poprvé lékař pustil princi Karlovi žilou v [[Nusle|Nuslích]], ale i zde se přihnali pruští husaři a tak byl švagr Marie Terezie převezen na [[Vyšehrad]], kde mu bylo puštěno žilou podruhé a konečně se probral.<ref name=h/> Jakmile procitl, chtěl se Žitnou branou ihned vrátit na bojiště, ale proud prchajících mu to znemožnil a tak vyčkal konce bitvy v jednom z pražských paláců.<ref name=d/>|group=pozn.}} Souběžně s útokem Zietenova jezdectva vyrazil u Štěrbohol do útoku druhý sled pruské pěchoty. V součinnosti s těmito jednotkami brigáda generálmajora [[Christoph von Manstein|Christopha von MansteinMansteina]] zaútočila na rakouské hraničáře u Starého Hloubětína, přičemž je zatlačila až k [[Hrdlořezy|Hrdlořezům]].{{#tag:ref|Bojů v řadách těchto hraničářů se účastnil i čerstvě jmenované [[plukovník]] [[Ernst Gideon von Laudon]].<ref name=i>{{Citace monografie | příjmení = Bělina |jméno = Pavel | odkaz na autora = Pavel Bělina | titul = Generál Laudon | vydání = 1 | místo = Praha | vydavatel = Panorama | rok = 1993 | isbn = 80-7038-216-3 | poznámka = | strany = 47 | jazyk =}}</ref>|group=pozn.}}<ref name=i/> Také vévoda Brunšvický zaútočil na císařské jednotky stále stojící nad Hloubětínem a z kóty Horka nad Kyjemi musely být staženy baterie českých dělostřelců, které decimovaly pěchotu protivníka.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Lier |jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Lier | titul = Čechy | vydání = 1 | místo = Praha | vydavatel = J. Otto | rok = 1903 | isbn = | poznámka = | strany = 293 | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowUnit.do?id=4396 | svazek = 11}}</ref>
 
Vytrvalý tlak Prusů na jednotky u Hloubětína a postup pravého rakouského sledu ke Štěrboholům, který je vzdálil od křídla levého, vytvořil asi 800 metrů širokou mezeru ve zlomu linie u vesnice Kyje.<ref name=j/> Změna v rakouských pozicích neunikla pruskému králi. Ihned dal rozkaz třem plukům pod velením generálporučíka Hautcharmoye,{{#tag:ref|Šlo o IR 26 Meyerinck, IR 28 Hautcharmoy a IR 32 Tresckow.<ref name=g/>|group=pozn.}} aby průnikem do této mezery rozpoltily rakouské linie vedví (za těmito jednotkami následovalo ještě dalších pět pluků).{{#tag:ref|Tento strategický tah, který definitivně rozhodl bitvu ve prospěch Prusů, je také nazýván "pražským manévrem".<ref>{{Citace monografie | jméno = R. Ernest | příjmení = Dupuy | příjmení2 = Dupuy | jméno2 = Trevor N. | titul = Vojenské dějiny 2. díl | vydavatel = Forma | místo = Praha | rok = 1997 | strany = 745 | isbn = 80-7213-008-0 | poznámka =}}</ref>|group=pozn.}} Čelo útoku vedl pruský král osobně.<ref>Richter, s. 122 a 123.</ref> Generál Keuhl se snažil zformovat novou obrannou linii v ohybu Rokytky u návrší zvaného [[Tábor (260 m)|Tábor]], kde se odehrávaly jedny z nejkrvavějších bojů,<ref>Stellner, s. 121.</ref> a byť se jeho mužům podařilo téměř zcela zničit IR 1. Winterfeldt, stával se odpor Rakušanů beznadějným.<ref name=k/> Rokytku v čele IR 13 Itzenplitz překročil i princ Jindřich Pruský a udeřil na pravé křídlo Rakušanů stojících od rána v původních pozicích. Pro svou malou výšku se v potoku málem utopil,<ref name=k/>