Římský senát: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.7.2+) (Robot: Přidávám oc:Senat roman |
m Robot opravil přesměrování na Východořímská říše - Změněn(y) odkaz(y) na Byzantská říše |
||
Řádek 27:
Kvůli trvalé nepřítomnosti většiny [[Pozdní antika|pozdně antických]] císařů v Římě měl senát příležitostně dost volného prostoru k vlastní politické seberealizaci. Přesto nebylo možné zastavit pokračující úpadek významu senátu, který tak ztratil i poslední zbytky své reálné moci. Císařové již od dob [[Konstantinovská dynastie|konstantinovské dynastie]] nevyžadovali při svém nástupu uznání senátu, a třebaže oprávnění vydávat zákony senátu nadále příslušelo, téměř je nevyužíval. Senát si udržel prakticky jedinou ze svých někdejších výsad, a to rozhodovat ve věci obžaloby svých členů v případě velezrady. Senát a senátoři ovšem stále ještě požívali značné vážnosti a ojediněle se dokonce stával místem přijímání závažných politických rozhodnutí. V době rozdělení římské říše v roce [[395]] již senát nebyl ničím víc než pouhou městskou radou města Říma, neboť od časů [[Konstantin Veliký|Konstantina Velikého]] sídlil senát také v [[Konstantinopol]]i. Ten pak zřejmě za vlády [[Constantius II.|Constantia II.]] získal stejná privilegia jako jeho západní vzor. Italští senátoři ale zřejmě převyšovali své východní kolegy svým původem a majetkem. Kromě toho byl římský senát i nadále pokládán za symbol či ztělesnění velikosti a slávy Říma. Některé mocné rody, jako například Aniciové, byly zastoupeny v obou polovinách říše a vytvářely tak určitý sjednocující prvek. Na východě stejně jako na západě se senátoři členili do několika různých hodností: ''clarissimi'', ''spectabiles'' a ''illustres''. V [[5. století]] se senát stal fakticky shromážděním nejvyšších aktivních a bývalých císařských úředníků a čítal stěží více než 100 členů. Až do porážky [[uzurpátor]]a [[Eugenius|Eugenia]] v roce [[394]] představoval senát v Římě také útočiště stoupenců starořímských, [[Pohanství|pohanských]] tradic, ačkoliv stále více jeho příslušníků vyznávalo [[křesťanství]]. Nejznámější pohanští senátoři na konci [[4. století]] byli [[Quintus Aurelius Symmachus]], [[Virius Nicomachus Flavianus]] a [[Vettius Agorius Praetextatus]]. Po Eugeniově sesazení ale pohanští tradicionalisté rychle upadli do bezvýznamnosti, když [[Theodosius I.]] další uctívání bohů zakázal. S těmito událostmi je spojeno také definitivní odstranění oltáře bohyně [[Victoria (bohyně)|Victorie]] z budovy senátu.
Pozoruhodnou skutečností byl fakt, že navzdory zániku [[Západořímská říše|západořímské říše]] v roce [[476]] senát v Římě nadále existoval. Senát přetrval takřka celé bouřlivé období [[6. století]], i když jeho postavení za nově nastolené [[Germáni|germánské]] vlády po pádu říše není zcela jasné. Zřejmě hlavně zpočátku úspěšně spolupracoval s novými germánskými pány Itálie. Ještě za [[Odoaker]]a nebo [[Theodorich Veliký|Theodoricha]] byla senátorům potvrzena jejich privilegia a byly raženy mince s iniciálami SC (''senatus consultum''). I nyní byli jmenováni konzulové – jeden na východě a jeden v Itálii. Tím mělo být navozeno alespoň formální zdání jednoty říše. Po roce [[534]], kdy byl zahájen [[
== Vybrané kompetence senátu ==
| |||