|
Svá hnízda staví na chráněných místech přičemž jsou jednotlivé plásty umístěny vedle sebe. Mezi ostatními druhy včel je nejvíce hospodářsky využívána.
Včela má na každém boku hrudní části jeden pár blanitých křídel ''(alae)'', která jsou na povrchu pokrytá množstvím drobných chloupků, okem běžně neviditelných. Přední křídla jsou větší než zadní. Podle délky dvou určitých žilek na křídle včely včelaři vypočítávají tzv. loketní index, podle kterého== poznají, o jaké geografické plemeno včely se jedná. Včela je má neustále napjatá. Pohyb křídel je tak rychlý, že není možné sledovat jednotlivé kmity. Letící včela spojí zadní křídlo s předními háčky ve sponě. Vytvoří tak souvislou trojúhelníkovou plochu. Po skončení letu a návratu křídel do normální polohy v klidu se háčky posunutím předního křídla přes zadní samy vypnou. Pohyb křídel nahoru a dolů ve tvaru osmičky zajišťují hrudní svaly. Včela dokáže letět dopředu, stát za letu na místě (např. když zpracovává pyl do rousků) a také dokáže stát na podložce a pohybem křídel účinně větrat úl. ▼== Stavba těla ==
[[Soubor:HoneyBeeAnatomy.png|thumb|Anatomie včely]]
Včela patří do kmene [[Členovci|členovců]] (Arthropoda). Její tělo se skládá ze tří hlavních částí – hlava, hruď, zadeček. Tyto části jsou od sebe oddělené zúžením, které jim umožňuje pohyblivost.
'''Hlava''' ({{cizojazyčně|la|caput}}) včely je s hrudí spojena tenkým zúžením, které jí umožňuje pohyb. Oporu svalstvu poskytuje vnitřní kostra ({{cizojazyčně|la|tentorium}}). Po boku temene hlavy ({{cizojazyčně|la|vertex}}) má včela dvě [[složené oči]] ({{cizojazyčně|la|oculi compositi}}) a na vrcholu temena tři jednoduché oči ({{cizojazyčně|la|ocelli}})<ref>[http://books.google.com/books?id=IHGmkX1zDS8C&lpg=PP1&hl=cs&pg=PA33#v=onepage&q&f=false SNODGRASS, Robert: Anatomy of the honey bee. Cornell University Press, 1984, str. 33]</ref>, které jsou rozmístěné do tvaru trojúhelníku, jehož vrchol na přední části hlavy směřuje dolů. Od spodního jednoduchého oka se táhne středem temena tenká brázdička ({{cizojazyčně|la|carina}}), která se rozděluje na dvě větve končící u kořenů [[Tykadla|tykadel]].
Tykadla ({{cizojazyčně|la|antennae}}) včel jsou dvě článkovitá ústrojí umístěná vedle sebe v jamkách přibližně ve středu přední strany hlavy nad čelním štítem. Na tykadlech se nachází mnoho smyslových orgánů, pomocí kterých včela dovede vnímat čichová a hmatová podráždění. Tykadla samiček se skládají z 12 článků, u [[Trubec|trubce]] ze 13. Nejdelší je základní článek tykadla, tzv. násadec, kterým je tykadlo na hlavě upnuté. Násadec pokračuje krátkým válcovitým kolínkem, které ho spojuje s ostatními články tykadla tzv. bičíky. U samiček se bičíky skládají z 10 článků, u trubce z 11.
Hlava včelí matky má srdcovitý tvar, dělnice trojúhelníkový a hlava trubce je kruhovitá.
=== Hruď ===
'''Hruď''' ''(thorax)'' má hlavní funkci jako nosič orgánů pohybu – křídel a nohou. Tomu odpovídá i její vnitřní a vnější stavba a mohutné svalstvo. V larválním vývojovém stádiu má včela 3 hrudní články, dospělá včela má však hruď složenou ze 4 hrudních článků, protože při přestavbě orgánů ve stádiu kukly se první břišní článek přesunul k hrudi a využil se na stavbu její zadní části.
Jednotlivé hrudní články se nazývají: '''předohruď''' ''(prothroax)'', '''středohruď''' ''(mesothroax)'', '''zadohruď''' ''(metathroax)'', a '''přesunutý kroužek''' ''(propodeum)''.
==== Nohy ====
Včela má '''3 páry''' nohou ''(pedes)''. Včele slouží nohy k pohybu, k vytváření řetízků s ostatními včelami, k předávání voskových šupinek, sběru a ukládání pylu, čištění tykadel. Nesou též chemické a mechanické receptory. Známé je hlavně ústrojí na třetím páru nohou, zvané košíčky, do kterých sbírá pyl.
'''Články nohou''': kyčel ''(coxa)''; příkyčlí ''(subcoxa)''; stehno ''(femur)''; holeň; pata a články (poslední nese drápky a polštářky)
==== Křídla ====
▲Včela má na každém boku hrudní části jeden pár blanitých křídel ''(alae)'', která jsou na povrchu pokrytá množstvím drobných chloupků, okem běžně neviditelných. Přední křídla jsou větší než zadní. Podle délky dvou určitých žilek na křídle včely včelaři vypočítávají tzv. loketní index, podle kterého poznají, o jaké geografické plemeno včely se jedná. Včela je má neustále napjatá. Pohyb křídel je tak rychlý, že není možné sledovat jednotlivé kmity. Letící včela spojí zadní křídlo s předními háčky ve sponě. Vytvoří tak souvislou trojúhelníkovou plochu. Po skončení letu a návratu křídel do normální polohy v klidu se háčky posunutím předního křídla přes zadní samy vypnou. Pohyb křídel nahoru a dolů ve tvaru osmičky zajišťují hrudní svaly. Včela dokáže letět dopředu, stát za letu na místě (např. když zpracovává pyl do rousků) a také dokáže stát na podložce a pohybem křídel účinně větrat úl.
=== Zadeček ===
V zadečku ''(abdomen)'' včely jsou uložené zažívací orgány, medový váček, jedová žláza, vzdušné vaky a žihadlo. Je pohyblivě spojen s hrudní částí. Žihadlo na konci zadečku je duté, napojené na jedový váček. Na konci má háček, který znemožňuje po bodnutí jeho vytažení z rány. Včela si tak po bodnutí vytrhne žihadlo i s jedovým váčkem a následně umírá. Po vytržení žihadla dochází ještě po nějakou dobu k vypouštění jedu do rány, což zvyšuje účinek bodnutí. Pokud má člověk žihadlo v ráně, v žádném případě ho nesmí vytahovat tak, že by ho uchopil za jedový váček, neboť by si tím vymáčkl zbytek jedu ve váčku do rány. Žihadlo je nutno vyškrábnout tenkým předmětem (nehtem).
sexuální obtěžování včel medonosnych je prísne zakázán
== Vývoj včely ==
| 