Josef Klíma (orientalista): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 15:
=== Vědecká práce a omezení politickou situací ===
V roce 1935 se stal neplaceným členem [http://www.orient.cas.cz/ Orientálního ústavu] v Praze, asyriologie je však pro něho „soukromým koníčkem“. Finančně byl v letech 1935–1950 (s přestávkami) zajištěn jako právní úředník ([[auskultant]] – rada) finanční prokuratury. Snahy o [[Habilitace|habilitaci]] přerušila [[Druhá světová válka|2. světová válka]], jeho habilitační práce o starobabylonském dědickém právu byla přijata až roku 1947 (venia docendi pro obor starověkých dějin právních uděleno 6. 11. 1947). Na Právnické fakultě UK mohl vyučovat jenom do politických čistek po převratu 1948. Poté ještě dva roky přednášel na Filozofické fakultě (kulturní a hospodářské dějiny starověkého Orientu) v součinnosti s prof. Hrozným. Politické změny ve vlasti se projevovaly stále výrazněji, záhy byl omezen styk se zahraničím – to ztěžovalo účast na kongresech v cizině i získávání zahraniční literatury.
7. října 1950 byl jmenován činným vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu ČSAV a věnuje se stále intenzívněji jen vědecké práci. Po smrti Bedřicha Hrozného byl 4. září 1953 pověřen vedením oddělení Předního východu v Orientálním ústavu; působil zde až do nuceného odchodu do důchodu (1. 7. 1971). Během své činnosti v OÚ si vybudoval pozici mezinárodně uznávaného odborníka. K tomu přispělo i jeho vynikající jazykové vybavení – plynně hovořil německy, francouzsky, italsky, anglicky, slovensky; samozřejmě ovládal latinu, starořečtinu a novořečtinu, velmi dobře se domluvil polsky a rusky; v zahraničí a při styku s cizinci se snažil mluvit jejich jazykem, např. španělsky, portugalsky, maďarsky.
| |||