Druhá Polská republika: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
EmausBot (diskuse | příspěvky)
m r2.6.4) (Robot: Upravuji it:Seconda Repubblica di Polonia
Řádek 109:
Neúspěchy na válečné frontě taky vedly k destabilizaci politické situace a k pádu několika polských vlád. Ústava z roku [[1921]] (vešla v platnost následujícího roku) sice charakterizovala Polsko jako demokratickou [[parlamentní republika|parlamentní republiku]] s rovnými právy občanů, ve skutečnosti však byla zvýhodňována [[římskokatolická církev|katolická církev]] a Bělorusové a Ukrajinci byli diskriminováni, na východě Polska proto propukala ozbrojená povstání. Ani [[atentát]] na [[Prezident Polska|prezidenta]] [[Gabriel Narutowicz|Narutowicze]] při jeho [[inaugurace|inauguraci]], [[hyperinflace]], německo-polská [[clo|celní]] válka, [[stávka|stávky]] či neustálé štěpení a přeskupování politických stran ke stabilitě Polska vůbec nepřispělo.<ref>Melichar (1975). S. 356-360.</ref>
 
Ústava byla navíc namířena proti Piłsudskému z obavy z jeho přílišného vlivu na armádu. Dvoukomorový [[parlament]] ([[sejm]] a [[senát (Polsko)|senát]]) volil [[prezident Polska|prezidenta]], jehož pravomoci však byly velmi omezené (nebyl ani [[Vrchní velitel|vrchním velitelem ozbrojených sil]], ani nemohl rozpustit sejm). Piłsudski o takto omezenou roli ve státě nestál a rozhodl se takto nastavené rozložení moci ve státě nabourat. Díky účinné propagandě, při které diskreditoval politiky a zdůrazňoval jejich morální úpadek, a díky tomu, že se polští občané v pro ně novém demokratickém systému neorientovali, získával Piłsudski podporu armády i veřejnosti s níž pak roku [[1926]] mohl provést [[pučstátní převrat]].<ref>{{Citace monografie|příjmení=Lainová|jméno=Radka|odkaz na autora=|spoluautoři=a kol.|titul=Diktatury v rukavičkách?|vydání=1|místo=Praha|vydavatel=Triton|rok=2003|isbn=80-7254-334-2|kapitola=Autoritativní režim maršála Józefa Piłsudského (Michal Straka)|poznámka=|strany=47-57|jazyk=}}</ref>
 
V tomto období Polsko uzavřelo [[pakt]] s [[Třetí Francouzská republika|Francií]] a [[Rumunsko|Rumunskem]], aby tak získalo oporu v sevření dvou mocností: [[Výmarská republika|Německa]] a [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. Během první poloviny 20. let nastalo také k mírnému sbližování s [[První republika|Československem]].<ref>Melichar (1975). S. 157n.</ref>