Koordinační vazba: Porovnání verzí

Ideu dativní kovalentní vazby rozšířil L. [[Linus Pauling|L .Pauling]] o účast hybridizovaných atomových [[orbital]]ů a o stereochemické důsledky hybridizace v teorii valenčních vazeb (VB, valence bond theory, 1933). Tato teorie vysvětlovala prakticky vše, co bylo v té době známo o [[komplexní sloučenina|komplexech]]. Podle teorie VB si lze vznik koordinační vazby představit jako sled následujících událostí:

* kation [[hybridizace orbitalů|hybridizuje]] ty atomové orbitaly, které vedou k ekvivalentním hybridním [[obitalorbital]]ům orientovaným směrem k ligandům

Existují dvě možnosti postupného zaplňování orbitalů. V prvém případě zůstávají nespárované elektrony centrálního atomu na svých místech - v ''(n-1)''d-[[orbital]]ech a vazebné elektronové páry poskytnuté ligandovými atomy obsazují prázdné orbitaly ''n''s, ''n''p, popřípadě i ''n''d, tedy někdy i takové, kde se za normálních okolností nenalézají žádné elektrony centrálního atomu. Takovému komplexu se říká „vně orbitalní“orbitální“. Další možností, jak mohou přistoupivší atomy zaplňovat orbitaly centrálního atomu, je vstup do ''(n-1)''d-orbitalů, uvolněných po spárování nepárových elektronů iontu [[centrální atom|centrálního atomu]]. Takovýmto komplexům se říká „vnitřně orbitalní“orbitální“. Vazebné elektronové páry ligandů se, tvoříce koordinační vazby, nedostanou do tak vysokých slupek jako v případě vně orbitalníhoorbitálního [[komplexní sloučenina|komplexu]]. Vnitřně orbitalníorbitální komplexy tak mohou nést maximálně 1 nepárový [[elektron]], který je vytlačen přistupujícími elektronovými páry [[ligand]]u do jednoho z ''n''d-orbitalů.

Z [[Hundovo pravidlo|Hundova pravidla]] vyplývá, že se orbitaly stejné energetické hladiny, jsouce obsazeny vždy po jednom [[elektron]]u, dále doplňují druhým s opačným [[spin]]em, na což je potřeba určité [[energie]], nazývající se energií párování. V důsledku energetického rozštěpení d-orbitalů na e_g a t_2g orbitaly, což už bylo vysvětleno výše, vyvstanou dvě možnosti, jak tyto orbitaly zaplňovat. Označíme-li si [[energie|energii]] párování jako P a [[síla ligandového pole|sílu krystalového pole]] jako Δ, pak platí, že je-li P<Δ, jedná se o LS komplex (nízkospinový) a pokud je P>Δ, půjde naopak o HS komplex (vysokospinový). V případě LS komplexu se přednosněpřednostně zaplní orbitaly na nižší energetické hladině po dvou [[elektron]]ech a teprve další elektrony obsadí energeticky méně výhodné d-[[orbital]]y. Jedná-li se naopak o HS komplex, obsadí se nejprve všechny d-orbitaly po jednom [[elektron]]u a teprve u dalších dojde k párování. Nízkospinové a vysokospinové komplexy se liší svými magnetickými vlastnostmi. Nízkospinové komplexy jsou většinou [[diamagnetikum|diamagnetika]] a vysokospinové jsou [[paramagnetikum|paramagnetika]], což způsobuje větší pravděpodobnost výskytu nepárových [[elektron]]ů. Rozdíl energie, kterou by měly elektrony v rovnocenných d-orbitalech a kterou skutečně mají, se rovná [[stabilizační energie krystalového pole|stabilizační energii krystalového pole]] (LFSE).

Z hlediska vysvětlování vlastností komplexů se jedná o nejdokonalejší teorii, protože zahrnuje všechny typy interakcí, od čistě iontových až po čist kovalentní. Obnáší však velmi náročné výpočty. Vychází z předpoladupředpokladu vzájemného překrytí atomových [[orbital]]ů centrálního atomu a [[ligand]]u a tvorbu molekulových orbitalů, jenž jsou po aproximaci lineárními kombinacemi atomových [[orbital]]ů.