Otevřít hlavní menu

Změny

m
typo
Roku 1715 je opět ve Vídni, kde si vzal za ženu [[Eva Alžběta Prechtlová|Evu Alžbětu Prechtlovou]]. Až roku 1725 získává významnější objednávku pro [[Salzburg]]. Od jeho svatby není známo, zda něco vytvořil mimo terakotové ''Piety'' z roku 1721, která se nachází v [[Národní galerie v Praze|Národní galerii v Praze]]. Koncem roku 1725 se Donner přestěhoval do Salzburgu, kde uzavřel smlouvu na vytvoření jedenácti nadživotních soch pro zámek [[Mirabell]], který byl letním sídlem arcibiskupa [[František Anton Harrach|Františka Antona Harracha]]. Sochy byly umístěny do výklenků nového reprezentačního sálu a pomáhal mu s nimi jeho spolupracovník, vídeňský sochař [[Jakub Schletterer]]. Roku 1726 uzavřel opět smlouvu o vytvoření ''čtyř soch dětí (putti)'' pro zábradlí schodiště podle jeho návrhů a modelů. Jediným signovaným dílem umělce je socha [[Paris (mytologie)|Parida]], vytvořená v nadživotní velikosti a nachází se v nice na hlavním schodišti.
 
Ještě téhož roku se snažil dostat místo v salzburské mincovně, kde setrval jen krátký čas, kvůli neshodám se spolupracovníky. Zachovalo se několik ''mincí'' a ''medailí s vyobrazením portrétů'' arcibiskupa [[František Antonín Harrach|Františka Antonína Harracha]] a arcibiskupa [[Leopold Anton Firmian|Leopolda Antona Firmiana]]. V roce 1727 ještě dostal objednávku z Mnichova na vytvoření pamětní medaile kurfiřta [[Karel Albrecht|Karla Albrechta]] a pracuje i v tomto roce v [[Linec|Linci]] pro bratra salzburského arcibuskupaarcibiskupa, [[Jan Josef Harrach|Jana Josefa Harracha]]. V Linci vytvořil nadživotní sochu [[Jan Nepomucký|Jana Nepomuckého]] pro rodovou kapli vedle kostela. Donner se poté vrací zpět do Vídně, ale záhy přijímá pozvání od [[Ostřihom|ostřihomského]] arcibiskupa a uherského primase [[Imrich Esterházy|Imricha Esterházyho]] do [[Bratislava|Bratislavy]].
 
== Donnerova tvorba v Bratislavě ==
[[File:Gurk Dom Kreuzaltar Pietá 21022007 02.jpg|thumb|left|Oltář sv. Kříže v dómě v Gurku]]
Fontána měla mít oválný bazén a měla být zde jen socha Providencie (Prozřetelnosti), kterou by obklopovaly čtyři putti držící každou jinou rybu - charakteristika toku Dunaje. Začátkem roku 1739 se podařilo Donnerovi přesvědčit radní, aby kašna byla doplněna dalšími sochami alegorií řek, které se vlívají do Dunaje - Traun, Enns, Ybbs a Morava. Providencie je znázorněna jako antikizující ženská postava, která drží v jedné ruce štít s dvojitou tváří boha Januse a v druhé drží hada. Řeku [[Ybbs]] a [[Morava (řeka)|Moravu]] ztvárnil jako ležící nymfy na obrubníku kašny. Sochu řeky [[Traun]] reprezentuje mladík, který se snaží přelézt obrubník kašny a řeku [[Enns]] představuje sedící stařec, opírající se o skálu.
Fontána byla slavnostně odhalena 4. prosince 1739. Byl to první případ v době baroka, kdy uprostřed důležitého náměstí umístniliumístili sochařské dílo, které nemělo sakrální ráz. Dnes se sochy nachází ve sbírkách Rakouské galerie a na místě jsou bronzové kopie.
 
Pro vídeňskou radnici opět pracoval v letech 1740–1741. Vytvořil zde ''reliéfní výzdobu'' pro niku nad kašnou, která se nachází ve dvoře staré vídeňské radnice. Námětem díla je mytologický příběh Osvobození Andromedy.