Uprostřed vlajky je bílá zasněžená hora pod tmavě modrým nebem symbolizující Tibet, na jejímž vrcholku září žluté slunce symbolizující radost ze svobody, blahobyt a duchovní a materiální štěstí všech živých bytostí v Tibetu. Za sluncem je šest červených pásů zastupujících původních šest kmenů Se, Mu, Dong, Tong, Du a Ra, které jsou považovánpovažovány za předky Tibeťanů. Kombinace těchto pásů s barvou oblohy symbolizuje nepřetržitou ochranu duchovních nauk a světského života. Před horou stojí dva [[sněžný lev|sněžní lvi]] s plápolající hřívou reprezentující sjednocení duchovního a světského života. Ve svých zdvižených tlapách drží tříbarevný drahokam, který představuje [[Gautama Buddha|Buddhu]], [[Dharma|dharmu]] a [[Sangha (buddhismus)|sanghu]]. U jejich nohou leží dvoubarevný drahokam symbolizující správné etické chování založené na deseti buddhistických ctnostech a šestnácti způsobech lidského chování. Vlajka je ze tří stran žlutě lemována. Toto lemování představuje zlato jako symbol Buddhova učení. Strana bez lemu pak vyjadřuje otevřenost Tibetu vůči nebuddhistickému učení.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Symbolika tibetské vlajky | url = http://www.protibet.org/view.php?cisloclanku=2002120001 | datum vydání = 2002-12-12 | datum přístupu = 2009-03-01}}</ref>
