Občanské hnutí: Porovnání verzí

Přidáno 12 bajtů ,  před 13 lety
m
upravit
 
m (upravit)
{{upravit}}
<p>Když se na počátku roku 1991 rozpadlo Občanské fórum, bylo mož-né tuto událost interpretovat jako signál toho, že určitými skupinami no-vého establishmentu prosazovaná strategie „nepolitické politiky“ neu-spěla. Stabilizace stranictví a upevnění role stran jako hlavních aktérů politické soutěže však ještě zdaleka nedosáhlo takové dominance, jako v druhé polovině let devadesátých a na počátku jednadvacátého století. Důkazem byla stále velmi vysoká popularita praktické politické taktiky tehdejšího prezidenta Václava Havla, coby hlavního představitele „ne-stranické“, resp. „nepolitické politiky“, ale též samotný průběh konsoli-dace stranického spektra. Mimořádnou roli v tomto ohledu sehrálo Ob-čanské hnutí (OH). To vzniklo krátce po zániku Občanského fóra, při-čemž se chápalo – a bylo tak i přijímáno – jako hlavní dědic OF. Již svým názvem OH deklarovalo svůj rezervovaný přístup ke stranictví, jež se současně odrazil i na vývoji stranické struktury, kdy po určitou dobu existence strany bylo umožněno i kolektivní členství.
</p><p>Občanské hnutí mělo v době svého vzniku jedinečnou výhodu zcela mimořádného zastoupení svých představitelů v exekutivě státu . Je dobré připomenout si jména jeho členů; coby určitá kronika „polistopa-dového“ vývoje totiž mohou dát čtenáři dobrý obrázek o potenciálu, kte-rý strana měla: Jiří Dienstbier, Pavel Rychetský, Luboš Dobrovský, Petr Pithart, Tomáš Sokol, Jaroslav Šabata, Martin Bursík, Jan Sokol, Miloš Zeman, Zdeněk Jičínský, Josef Vavroušek, Květoslava Kořínková, Vlas-ta Štěpová, a další. S ohledem na rozdílnost názorových orientací jed-notlivých představitelů strany, patrnou nám s odstupem času, je zcela pochopitelné, že se Občanské hnutí definovalo jako subjekt nalézající se ve středu politického spektra. Liberální orientace strany byla ovšem též deklarována, a lze ji tedy chápat jako určitý předobraz formování se budoucí české „nové levice“ pozdějších letech. Jakkoli fundované bylo OH co do kádrů, nezískalo si dostatečnou důvěru voličů, a přes – opět díky popularitě svých představitelů – výraznou nadreprezentaci v médiích propadlo ve volbách do parlamentu v roce 1992.