Apeiron: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Oprava a doplnění, odstr. Pahýly |
|||
Řádek 2:
== Od mýtu k filosofii ==
Podle řecké mytologie svět vznikl ze zející bezedné propasti (chaós),<ref>Hésiodos, Theogonia 116n. </ref> první filosofové jej nahradili abstraktnějším pojmem beztvarého nekonečna, apeiron. Podle zachovaných zlomků z [[Anaximandros|Anaximandra]] je to
Ve slavném Anaximadrově zlomku ze [[Simplikios|Simplikia]] se slovo sice nevyskytuje, zlomek však patrně mímí právě toto: „z čeho věci vznikají, do toho též zanikají podle nutnosti, neboť si za své bezpráví navzájem platí pokutu a trest podle řádu času.“<ref>Zlomek DK 12 B 1.</ref> Každá věc, která se z apeiron vynořila, narušuje tím jeho věčnou rovnováhu a tím působí „bezpráví“, za což „podle řádu času“ zaplatí svým zánikem. Jinak by se totiž mohlo stát, že by nějaké jsoucno přesáhlo všechny meze, což by ohrozilo stabilitu kosmu.<ref>Zlomek DK 12 A 16.</ref>
Řekové měli z nekonečna hrůzu, protože jim připomínalo „nehostinné moře“ (Hésiodos), kdežto lidský život je možný jen v omezeném světě jasných tvarů. Každé překročení mezí proto vnímali jako ohrožení obce a lidského života. Lidská pýcha, nedbání daných mezí, je tou nejhorší z neřestí a předzvěstí zkázy a záhuby. V 6. století př. n. l., kdy tam Anaximander působil, byly politické poměry v Milétu neklidné a Anaximandrova úvaha je nápadná také tím, že obsahuje řadu etických pojmů: bezpráví, pokuta (odplata). Nemusela se tedy týkat jen světa věcí, ale i lidské společnosti.<ref>J.-P. Vernant, Počátky řeckého myšlení. Praha: Oikúmené 1991, str. 70 aj. </ref>
== Odkazy ==
| |||