'''Giambattista Marino''' (také '''Marini''', [[18. říjen|18. října]] [[1569]] – [[25. březen|25. března]] [[1625]]) byl [[Itálie|italský]] [[básník]], zakladatel tzv. [[marinismus|marinismu]]. Jeho život byl poznamenán mnoha problémy -– jeho vlastní otec jej vyhnal pro bouřlivý milostný život, sloužil jako tajemník v mnoha různých šlechtických domech. I tam ale zažíval většinou spory. V roce [[1609]] se na [[Savojsko|savojském]] královském dvoře dostal do tak ostrého konfliktu s básníkem Murtolou, že se ho tento pokusil zabít. V roce [[1612]] se dostal v nemilost savojského krále, uprchl proto na [[Francie|francouzský]] královský dvůr, kde si záskal vynikající pověst. V roce [[1623]] se vrátil do Itálie a krátce nato zemřel. Jeho básně jsou velmi citlivé, obrazné, ale neprocítěné, většinou spíše vykonstruované než spontánní, formálně ovšem mistrné. Tématikou je převážně smyslná [[láska]] ve všech svých podobách. Mariniho dílo je nesmírně rozsáhlé, typická je pro ně velká jazyková komplikovanost, ovlivněná stylem [[Španělé|Španěla]] [[Luis de Góngora y Argote|Luise Góngory]]. Ve své době byly velmi módní a Marini kolem sebe shromáždil množství [[epigon]]ů. K jeho nejvýznamnějším dílům patrí rozsáhlá sbírka kratších lyrických básní ''La Lira'' (tři svazky, 1602–1614), groteskní epická báseň ''Le Fischiate'', několik dalších lyrických sbírek a především nesmírně rozsáhlý mytologický epos ''Adone'' ([[1623]]), mající kolem čtyřiceti pěti tisíc veršů.
